Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nejtajnější sen 11. kapitola

Eclipse logo


Nejtajnější sen 11. kapitolaPo dlouhé době další kapitolka. Doufám, že se vám bude líbit, i když vím, že nebude. V příští kapitole napíšu něco, co se vám absolutně nebude líbit, ale snad mi to odpustíte... =) Díky za komentáře, které doufám zanecháte pro potěšení. =) ZdeLla

Bella:

Nasedla jsem do jeho Volva. Autem se nesla jeho vůně a dokonce i sedačka pode mnou byla nasáklá jeho vůní. Strčila jsem klíč do zapalování a otočila klíčkem. Auto se tiše rozvrčelo. Nebyla jsem zvyklá na tak tichý zvuk, protože můj Chevy byl hlasitý, až to nebylo hezké. Rychle jsem vyjela směr La Push. Těšila jsem se tam, protože dřív, když tu nebyl On, mi Jake pomohl ze všech nejvíc. Vyjela jsem rychle a řítila jsem se po silnici za Jakem. Cesta ubíhala rychle a já přejela hranice La Push. Ani jsem si neuvědomila, že už jsem před Jakovým barákem. Zaparkovala jsem a vystoupila z auta. Auto jsem zamkla a vydala se ke dvěřím. Vyšla jsem těch pár schodů na verandu a moje ruka sama vystřelila nahoru a potichu zaklepala.

Nic se neozývalo, žádné kroky prostě nic. Zaklepala jsem trošku hlasitěji, ale pořád nic. Rozhlédla jsem se kolem, ale nikoho, koho bych se mohla zeptat, kde je Jake, jsem nenašla. Nasedla jsem teda opět do auta a vyjela na pláž. Chtěla jsem si trošku odpočinout od všech starostí a těžkých myšlenek, které se mi honily hlavou. Les kolem mě ubíhal a mně se konečně naskytl pohled na moře. Bylo klidné a slunce nad ním dokonce někdy vykouklo z pod mraků a oslnilo moji bílou tvář. Začala jsem se radši věnovat cestě.

Dojela jsem na příjezdovou cestu k moři, ale dál už jsem nemohla jet. Opět jsem tedy vystoupila, zamkla auto a vydala jsem se strmě dolů na pláž. Cesta nebyla moc bezpečná, akorát s mojí šikovností to nebylo pro mě moc lehké sejít až na pláž, ale dorazila jsem tam bez zlomeniny, odřeniny či boule, takže to byl pro mě nadlidský výkon. Konečně jsem stála na rovné zemi a mohla jsem se v klidu procházet po pláži. Naslouchala jsem šplouchání vln a mé myšlenky se vytratily spolu s každou vracejí se vlnou.

Mraky se rozhrnuly a slunce ozářilo mou tvář. Krásně hřálo a já si užívala každý okamžik toho všeho. Bez myšlenek to bylo mnohem lepší než předtím. Všechno jako by odplulo a já byla volná. Moje kroky přehlušovaly tohle všechno, ale najednou jsem slyšela další pár nohou za mnou. Rychle jsem se otočila, ale nikdo za mnou nebyl. Moje srdce začalo rychle a splašeně reagovat na strach, který mnou na chvilku vládnul. Zhluboka jsem se nadechla a řekla si, že to byly jen vlny. Pokračovala jsem v cestě, ale pořád jsem měla divné tušení, že mě někdo sleduje. Rozhodla jsem se tomu nevěnovat pozornost. Ušla jsem další dlouhý kus a opět ten zvuk. Rychle jsem se otočila a strnula jsem na místě. Dala bych všechno za to, abych tam našla to, co předtím, tudíž nic, ale přede mnou stál někdo, koho jsem nikdy v životě nechtěla po druhé potkat. Victorie. Její zrzavé vlasy byly ted ještě sytější a ohnivější než předtím.

Vlnily se do půli zad a její rudé oči vyzařovaly jediné. Nenávist. Stály jsme obě naproti sobě, já se strachem a ona s nenávistí a zlobou v očích. Udělala malý krok dopředu a já rychle odstoupila o několik kroků dál. Pobaveně se začala smát. Všechno probíhalo v dokonalém tichu, které mě ubíjelo. Tušila jsem, že to je můj konec.

„Tak co, Bello? Máš strach?" zeptala se a při mém vysloveném jméně se nenávistně ušklíbla. Nehodlala jsem jí přiznat svůj smrtelný strach.

„Vůbec ne, měla bych?" řekla jsem na oplátku a můj hlas zněl kupodivu sebejistě.

„Měla bys!" řekla v klidu a podívala se mi přímo do očí. Popadl mě ještě větší strach. Začala jsem ustupovat, ale veděla jsem, že nemám jedinou šanci jí utéct. Začala se smát. Ten smích mi způsobil rychlé přeběhnutí mrazu po zádech. Zastavila jsem se. Nemělo cenu se snažit odporovat. Najednou už nebyla tam jako před tím, ale byla pár centimetrů ode mě. Strach, který jsem před chvilkou cítila, se jakoby vypařil. Připadala jsem si jako bez života, který mě měl už za několik sekund opustit.

Svými ledovými prsty zajela do mých vlasů, pomalu a já jí to dovolila. Bylo mi jedno co se mnou udělá, umřu tak nebo tak. Sevřela mé vlasy a naklonila mou hlavu na stranu. Odhrnula vlasy z mého krku pomalu a sebejistě. Nebránila jsem se. Pomalu se začala přibližovat k mému krku. Najednou však její pohyby zdivočily a ona mi skoro vyškubla vlasy a svými zuby zajela do mé kůže...



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nejtajnější sen 11. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!