Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nejsem upír, Edwarde; lidé se mění...11. kapitola

19.12.2009 (17:15) • GossipGirl • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1763×

11. kapitola - Charlie a... Sam?

V klubu bylo vážně přerváno, úplně hlava na hlavě. Protloukaly jsme se davy a pokoušely se dostat až k baru. Byl to až nadlidský úkol a dost nám to stěžoval fakt, že jsme tu byly poprvé a ani netušily, kde se ten bar nachází. Po chvíli hledání se opravdu ukázalo ,světlo na konci tunelu' v podobě dlouhého baru. Držely jsme se se Sall za ruku, abychom se neztratily navzájem. Stiskla jsem jí dlaň víc a přitáhla jí k sobě. Minutku zmateně koukala a když viděla bar, úlevně si oddechla a zhroutila se na jednu barovou židličku. Udělala jsem po jejím vzoru. Naše velké štěstí bylo, že alespoň ty byly volné díky zaplněnému parketu.

,,Půjdeš mi koupit cigára, prosím? Ty tvoje hnusy mi nechutnají." žadonila Sall a ohrnula nos nad mými oblíbenými cigaretami.

,,OK." povzdechla jsem si.

Prodrala jsem se až k automatu a koupila Sall cigarety. netrvalo to zrovna krátkou chvíli, to Vám řeknu, ten zatracený automat byl až u vchodu. Jenže oproti zpáteční cestě to byla procházka růžovým sadem a jízda tryskáčem. Sotva jsem se totiž otočila a chtěla jít zpět, pustil DJ extrémě rychlou píseň jako mně naschvál a lidi se začali vlnit a kroutit ještě víc. Prodírat se mezi nimi šlo o dost hůř a když jsem dotápala zpět k Sall, byla jsem vyřízená a udýchaná, jako bych tancovala s nimi. Doplazila jsem se na svou židličku a hlavu nechala volně s dutoým přistáním spadnout na bar.

,,Au." řekla jsem jenom, jako by mimochodem. Normálně bych asi vykřikla bolestí a začala se chytat za hlavu, ale teď ani na to nezbyly síly. V čele mi vybrovalo, nohy jsem po své dlouhé cestě ani necítila a ušní bubínky málem praskaly pod náporem hlasitě řvoucí hudby vycházející z obřích reflektorů napravo. Z každým úderem bicích, a že jich nebylo málo, projelo zadunění celým mým tělem.

,,Koupila jsem ti velkou sklenici džusu. Tvůj oblíbený. Na, to ti udělá dobře." konejšil mě pobavený Sallyin hlas a popostrkávala ke mně sklenici. Zdvihla jsem hlavu a chňapla po džusu, jak poutník na poušti po vodě. Vypila jsem ji na ex a až pak mi docházelo , že to vůbec nechutná jako džus.

,,Saaaaaaaaaa -" škyt ,,- aaall!" zařvala jsem, až barman, otočený k nám zády, vyděšeně nadskočil. ,,Co to je?"

,,Ten barman říkal, že je to ostřejší. Promiň! Na, radši mi tu připravil sklenici s vodou." omlouvala se s lítostí. Uchopila jsem tedy rychle vodu a vyklopila ji do sebe. Když mi Sall říkala sklenici s vodou, nejspíš se jí někam zatoulalo k. Sall, já tě zabiju.

,,Já tě zab -" škyt ,,- iju!" křikla jsem zase a cítila, jak se mé ubohé omámené tělo klátí na pult. Bezranné smysly se opět nedobrovolně poddávaly návalu alkoholu. Sall se jenom hihňala jak nějaká puberťačka. Haha, moc vtipné. To je taková malá mrcha!

,,Jdeš tancovat?" zeptala se naprosto nevinně.

,,Kolik v tom bylo procent?" V tom prvním." ignorovala jsem jí.

,,Eh... "

,,Čekám. Vyklop to!"

,,Eh... hm... 70?" řekla opatrně a nakonci to zvedla do otázky. Rovnou přivřela oči a přikrčila hlavu, jako by čekala pohlavek. Nad kterým jsem teď mimochodem vážně uvažovala.

,,To je vtip?" Můj hlas nabral pár oktáv.

,,Přijde ti to vtipné?" zeptala se s nadějí. Můj vražedný pohled ji jako odpověď stačil. ,,Já... já... Já jenom chtěla, aby byla sranda."

,,Ne. Ty jsi mě prostě normálně, sprostě opila!"

,,Chceš jít tancovat?" zkusila to vesele znovu. A co mi teď vlastně zbývá?

,,Mám teď snad na výběr?"

,,Ne." zajásala a už mě tahla do tančícího davu. Chtě nechtě jsem musela uznat, že rychlá hudba mě v mém stavu rozproudila rychle a pak už jsem nadšeně tancovala. Sall de sebe sklopila pár panáků a já taky, ale ne mou obranu, byla jsem donucena. Že jsem si na svou cestu novým životem přibrala Sall, to jsem si totiž sama podepsala ortel. Ne, že bych se nebavila, jen malý slabý rozumný hlásek někde hluboko vě mně stále protestoval. Nejspíš měl ale dost velkou smůlu. Zbytek mého těla přímo křičel do světa, že se bavím a je mi jedno, co si myslí ostatní. Většinu času jsem tak nějak tancovala se Sall, občas na chvilku tčřeba s nějakým klukem. Tělo jsem měla rozhicované, ušní bubínky rozervané a nohy bolavé, přesto na mé tváři trůnil stálý úsměv. Byl to skvělý večer. Někdy, odhaduji kolem půlnoci se objevila i známá tvář.

,,Charlie!" volal veselý hlas. Vůbec mě nenapadlo, že je to na mě. Až po chvilce mi docvaklo, že je to mé nové jméno a taky, že ho zná jen jediná osoba.

,,Davide!"

,,Co ty tady?"

Sjela jsem po sobě pohledem. ,,Bavím se, ne?" Jen se zasmál.

,,Tak kdy nastoupíš do školy?"

,,Hm, ještě přesně nevím. Hele, někoho ti představím." Očima jsem vyhledala Sally a zamířila k ní. Davida jsem táhla za sebou. ,,Tohle je ta moje kámoška." ukázala jsem na ni.

,,Ahoj, jsem S -" na minutku se zasekla na S ,,- am."

,,Těší mě, Sam. Jsem David." představil se taky. Zřejmě si k úlevě nás obou navšiml Sallyina chvilkového syčení a přátelsky k ní napřáhl ruku. Tak Sam, hezké jménho. ,,Charlie mi říkala, ýe bydlí s kamarádkou." Kdyby ke mně automaticky nešvihl pohledem, byla by Sall mimo. Takhle naštěstí pochopila, kdo to ,ta' Charlie je.

,,Aha. Charlie s nepochlubila, že už se s někým seznámila." upřela na mě nenápadný pohled zabijáka, až jsem se bála, že budu mít v sobě díru.

,,No jo, bylo to dneska. Tolik práce a starostí máme... " řekla jsem rychle a zkoumala podlahu. Chvíli bylo ,ticho'. Tedy, hudba hulákala pořád stejně, jen naše konverzace na chvíli utichla. Pak jsme se zase dali do řeči o všelijakých blbostech a tancovali. Myslím, že si ti dva docela rozumí.

Domů jsme přišly naprosto utahané, ale až příliš rozjařené na to, aby jsme šly spát. Pustily jsme si nějakou komedii a celou dobu se u toho řechtaly jak splašené. Sall mi oznámila, že už stačí přidat jména a je u konce s našimy falešnýmy papíry. Byla jsem fakt nadšená, šlo to rychle. Už brzo budu oficiálně Charlotta Cambelová a ona Samantha Normanová. Sam už je osmnáct a já budu osamostatněná. Umřeli mi totiž rodiče, jako. Když o tom tak přemýšlým, tak skoro i doopravdy. Charlie zemřel a Reneé ani neví, že ještě žiju.

Po filmu už jsme byly vážně unavené a zalehly. Byl to opravdu vyvedený večer a já usínala s úsměvem.

Kdybych tak věděla...

Autor: GossipGirl (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nejsem upír, Edwarde; lidé se mění...11. kapitola: