Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nejsem tvoje! 9. kapitola

05.11.2010 (19:15) • Lovely • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1896×

Edward:

Paprsky slunce začaly pomalu pronikat oknem do pokoje a Bella se neklidně zavrtěla. Uvědomil jsem si, že jsem tu zůstal celou noc, rozhodně to však nebyl ztracený čas. Každá minuta v její přítomnosti byla výjjímečná. Vydržel bych se na ni dívat celé roky, ale teď by to nebyl nejlepší nápad. Jak jsem si uvědomil, má návštěva nezůstala bez povšimnutí. Alice to poctivě vyslepičila všem, kteří o tom ještě nevěděli. Emmett s Jasperem právě vymýšleli, jak se mě co nejlépe zbavit, aby měli k Belle volný přístup, a Esmé byla celá pryč z toho, že jsem konečně našel lásku. A já? Nebyl jsem si jistý. Na jednu stranu jsem byl radostí bez sebe, že je Aro takový hajzl a sám mi Bellu přihrál do náruče, kde teď také byla, ale vidět bolest, jakou jí svou necitelností způsobil, mě bolelo. Mohl jsem jen doufat, že jí dnes bude líp.

Bella se znovu zavrtěla a něco rozespale zamručela, byl čas odejít. Pokusil jsem se vytáhnout ruku z pod její hlavy, ale nebyl jsem dostatečně opatrný a Bella se probudila. Zaraženě se na mě podívala a okamžik na to vyjekla a odskočila na druhou stranu pokoje.

„Co tady, sakra, děláš?!?“ vyjela na mě naštvaně.

„Prosila jsi mě, abych zůstal.“

„A tys tu zůstal? To nemyslíš vážně, já nebyla úplně při smyslech. Nevěděla jsem, co říkám,“ řekla a stále na mě nevěřícně koukala.

„Byla jsi taková zničená, nechtěl jsem tě nechat samotnou,“ snažil jsem se z té situace vybruslit. Směr, jakým se tahle diskuze začínala ubírat, se mi líbil čím dál, tím míň.

„Ty jsi vážně ťuňťa, Edwarde,“ odpověděla mi posměšně a začala se hrabat ve skříni s oblečením, zády ke mně.

Jak jsem ji tak pozoroval, uvědomil jsem si, že jsem to s tím „osudovým posíláním do náruče“ trochu přecenil. Buď na ni Arovo chování nemělo takový účinek, jaký jsem očekával, a nebo byla mistryní přetvářky. Ať už to bylo jakkoliv, náš rozhovor už podle všeho skončil. Věděl jsem, že bych měl odejít dřív, než mě Bella zase počastuje nějakou peprnou poznámkou, ale nějak jsem se nedokázal přinutit pohnout.

„Ty jsi ještě tady? Už jsme přece skončili,“ zeptala se mě překvapeně.

„Já,“ chtěl jsem jí odpovědět něco drsného, čím bych tu její proříznutou pusu zakopal hluboko do země. Ale jako naschvál jsem ze sebe samozřejmě nedokázal vypravit ani slovo…

„Já, já. Zachvátil tě zápal mozkových blan, anebo jsi už úplně zblbnul? Každopádně tohle není můj problém. A teď mě laskavě nech, chci se převléknout a ty mi tu zacláníš,“ řekla mi a pro lepší demonstraci toho, jak jí překážím začala klepat prsty u nohou o podlahu.

Tak a je to tady! Takhle mě ještě nikdo nevytočil. Co si o sobě vůbec myslí? Já ji tady celý večer utěšuju a pak tady s ní ještě celou noc ležím (ne, že bych to dělal úplně nezištně, ale to se přece nemusí dozvědět) a ona mi pak řekne tohle a ještě si ze mě bude dělat srandu? Tak to ani omylem!

Naštvaně jsem vyletěl z jejího pokoje a práskl dveřmi, až se celý dům otřásl v základech. Jen ať všichni vidí, že i můj pohár trpělivosti jednou musí přetéct!

„Ale, ale. To tak rychle zjistila, že jsi k ničemu? Koukám, že jsem tě přecenil. Tipoval jsem, že vydržíš alespoň do večera. No nic, vidím, že dlužím Jasperovi dvacku. Ale stejně, Edwarde, sápat se na ni, když je psychicky na dně? To dokáže jen opravdový formát,“ začal do mě na schodech do obýváku rýt Emmett. Jindy bych jeho poznámky přešel jen mávnutím ruky a v duchu si myslel své, ale dneska jsem nemohl. Emmett byl přesně ta kapka, díky které pohár přetekl…

Vší silou jsem se rozmáchl a udeřil Emmetta přímo do nosu, až něco prasklo.

„Ty debile! Co to do tebe sakra vjelo? Zlomil jsi mi nos!“ huhňal přes krev, která se mu proudem valila přes obličej a pomalu kapala na zem.

„Nebuď holčička, vždyť se ti to během chvíle zahojí.“

„Tohle ne! Vždyť jsi mi ten nos úplně rozdrtil, budu muset za Carlislem, aby mi ten nos opravil. Tohle si vypiješ, bratříčku,“ sotva slyšitelně zašeptal a zmizel za dveřmi Carlislovy pracovny.

Zvláštní, jak jsem se z ničeho nic cítil skvěle. Vážně není na škodu, čas od času upustit páru, v duchu jsem se tomu musel usmát. Ten Emmettův výraz byl vážně k nezaplacení.

Tohle by ode mě nikdy nečekal, nikdo z nich. A měli pravdu, starý Edward by tohle nikdy neudělal. Jen ať se všichni připraví, tohle je jen začátek!

Pomalu jsem sešel do obýváku, kde už byla celá rodina až na Emmetta a Bellu a obezřetně mě pozorovala.

„Echm, Edwarde, jsi v pořádku?“ odvážila se zeptat Esmé.

„Je mi skvěle,“ usmál jsem se na ni mile.

„Tak to je dobře. A kde je Bella? Už máte nejvyšší čas vyrazit do školy,“ pokračovala, jako by mou eskapádu s Bellou neslyšel celý dům.

„Nevím, kde je, a ani mě to nezajímá!“ Neudržel jsem se a začal řvát. Jen při zmínce Bellina jména se mi začala znovu vařit krev.

„Už jsem tady a neříkej Edíku, že tě to nezajímá. Ještě před chvílí jsi mluvil úplně jinak,“ zavolala z prvního patra a rychle sbíhala schody dolů. Na sobě měla bílé šaty s modrými kytičkami, které jí půjčila Rosalie, a vypadala naprosto dokonale. Jako bohužel vždy. I když jsem na ni měl až nelidský vztek, uvědomil jsem si, že by stačilo jediné milé slůvko z jejích úst a šel bych za ní kamkoliv. Bez nejmenšího zaváhání bych se stal poslušným pejskem, připraveným vyplnit jakékoliv její přání…

„Výborně, takže můžete vyrazit. Vzhledem k tomu, že je Edwardovo auto na šrot, pojedete všichni Emmettovým džípem,“ oznámila nám Esmé a pak každého zvlášť políbila na tvář. Mě si nechala až na konec.

„Dej jí čas, Edwarde, nespěchej na ni,“ zašeptala mi do ucha tak, abych to slyšel jen já.

Z posledních sil jsem na tváři vyloudil úsměv a s ním opustil dům.

„Je nás moc a ty jsi přišel poslední, takže pojedeš v kufru,“ usmál se na mě škodolibě Emmett. Většinu obličeje mu zakrývala gáza, takže by z fleku mohl konkurovat mumii.

Neudržel jsem se a z úst mi unikl pobavený smích, než jsem se stačil uklidnit, Emmett naskočil na místo řidiče a i s ostatními zmizel v prachu.

Skvělé, takže mě čeká běh do školy hustým lesem a jako naschvál v noci pršelo, takže je půda pěkně měkká a bahnitá. To budu vypadat…

Autor: Lovely (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nejsem tvoje! 9. kapitola: