Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nejsem tvoje! 6. kapitola

Džíny1


Nejsem tvoje!  6. kapitolaTakže vzhledem k tomu, že někteří z vás mě trochu nespravedlivě obvinili, že jsem se na tuhle povídku vykašlala, máte tu další kapču a zvlášť od některých osob očekávám, že budou pečlivě komentovat. :) Teď ke kapitolce. Jak se situace po nehodě vyvine?

Edward:

 

Snad to za Carlislem stihneme včas…

Musel jsem zatajit dech, Bellina krev byla snad úplně všude, na oblečení, na jejím těle a na mých rukou. Snažil jsem se zacpat ránu prsty, ale stále to krvácelo, její krev protékala přes mé prsty a valila se ven. Byla čím dál tím bledší a údery jejího srdce slábly každým okamžikem.

„Alice! Sakra přidej! Dlouho už nevydrží!“ Ve skutečnosti jsem si spíš nebyl jistý, jak dlouho to ještě vydržím já. Její krev voněla tak sladce a já ucítil, jak se mi v ústech tvoří jed.

„Edwarde, jedeme 250 kilometrů v hodině! Víc už z toho auta nedostanu. Ještě chvilku, už tam skoro jsme,“ houkla ze předu Alice. Její hlas byl silně podbarven strachem. Strachem o Bellu.

Přestože byla Bella rozmazlený fracek a nezáleželo jí na nikom kromě sebe a možná ještě Ara, tohle si nezasloužila.

Najednou Alice dupla na brzdy a auto jen bolestně zaskučelo. Konečně jsme byli doma.

Popadl jsem Bellu do náruče a běžel s ní do domu. Sotva jsem cítil že něco nesu, byla tak lehounká, jako pírko. Vběhl jsem do domu a horečně začal hledat Carlisleovu mysl, ale stále nic. Emmett, který sledoval televizi s Rosalií na mě jen nechápavě zírali.

„Co tady proboha nacvičujete? Školní verzi Romea a Julie?“ ozval se sarkasticky Emmett.

„A když jsme u toho. Kdo z vás dvou je Romeo a kdo Julie?“ přidala se Rosalie. No jistě, ta kdyby náhodou jednou byla zticha, tak by se nejspíš zbořil svět! V tu chvíli ale oba ucítili Bellinu krev a jako na povel jim zčernaly oči. Rosalie dokonce lačně vysunula tesáky.

No to nám ještě scházelo! Kde ten Carlisle jenom vězí? Jestli brzo nepřijde, tak tohle nedopadne dobře. Cítil jsem, jak s každou minutou v Bellině přítomnosti sláblo mé sebeovládání čím dál víc. Ještě chvíli a Bella neumře na zranění z autonehody, ale na to, že ji dva nenažraní upíři vypijou jako džusík. I když, vlastně spíš čtyři upíři, Emmett se nikdy neuměl moc dobře ovládat a Alice byla sice hodná a snažila se, ale jak přišlo na krev, nebyla s ní rozumná řeč, jako ostatně s žádným z nás. Kromě Carlislea, ten jako jediný to zvládal.

Tak kde sakra je, když ho nejvíc potřebuju?!

Najednou už jsem to prostě nemohl vydržet, přehodil jsem si Bellu jen do jedné ruky a olízl prsty, na kterých ulpěla její krev. Na jazyku mi vytryskl ohňostroj chutí, takhle nějak jsem si představoval nebe. Její krev byla tak sladká a zároveň kořeněná, jakoby s příměsí hřebíčku a šalvěje. Nechutnala jako nic, co jsem dosud pil.

Labužnicky jsem si olízl rty a chystal se zabořit tesáky hluboko do její krční tepny. Když v ten okamžik bouchly dveře a zazněl Carlisleův hlas.

„Co se to tady děje? Edwarde, co to vyvádíš, mohl bys mi říct?“ Přestože si dal záležet, aby ta slova zněla jako nevinná otázka, v jeho hlase bylo cítit podezření a jeho myšlenky to jen potvrzovaly. Nevěřil mi, nikomu z nás. Na to nás všechny znal až příliš dobře.

„Edwarde, odnes Bellu do mé pracovny, Esme, přines ze shora morfium, všichni ostatní ven. Okamžitě! Tak na co čekáte? Už dlouho nevydrží, musím zastavit to krvácení!“

Jeho přítomnost na mě působila jako budík. Probral jsem se z transu, do kterého mě dostala Bellina krev a odnesl ji do pracovny. Carlisle mezitím odklidil věci ze stolu, abychom ji měli kam dát. Opatrně jsem ji položil na stůl a chystal se odejít, když v tom mě chytila za ruku.

„Aro, neodcházej, buď tu se mnou,“ zašeptala naléhavě. Zřejmě už ani nevnímala, kde je. To bylo špatné a moc.

Chtěl jsem se z jejího sevření oprostit, ale čím víc jsem se snažil uvolnit její prsty, tím víc její sevření sílilo. Bylo překvapující, jakou měla i přes tu ztrátu krve sílu, téměř se vyrovnala upírovi. Přestože jsem si nebyl jistý, zda se dokážu ovládat, nedokázal jsem ji opustit. Byla tak bezbranná, jako raněné zvířátko.

Carlisle jí začal ošetřovat rány, ale příliš mu to nešlo, stále nemohl najít zdroj krvácení.

A Bella slábla s každou vteřinou, už jsem téměř neslyšel její srdce.

„Ne, Bello, teď to nesmíš vzdát! No tak sakra bojuj!“ Sám jsem nechápal kde se to ve mně vzalo, ale nemohl jsem ji nechat umřít, prostě nemohl...



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nejsem tvoje! 6. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!