Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nejsem tvoje! 12. kapitola

22.12.2010 (09:30) • Lovely • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2404×

Bella:

Celá cesta až do Seatlu se nesla ve znamení Alicina neústavného žvanění o tom, co všechno dnes musíme stihnout nakoupit a kam se všude podívat. Z počátku mi Edwardův výraz a jeho zaryté mlčení bylo skvělým zadostiučiněním a gratulovala jsem si ke skvělé pomstě, ale teď po hodině a půl, kdy Alice ještě pořád nezavřela pusu, jsem si začínala říkat, pro koho to vlastně byl trest. Jedno auto bylo prostě pro nás a Alici, bláznící po nákupech, příliš malé. A to jsme v něm seděli jen čtyři. Emmett s Rosalií se z toho šikovně vyvlíkli s tím, že musí neodkladně na lov. A tak jsme zůstali jen my. Já se z toho, stejně jako Edward vyvlíknout nemohla a Jasper vlastně ani nemohl. Takže nám nezbylo nic jiného, než tohle odpoledne vydržet.

Konečně jsem v dálce zahlédla střechy blížícího se města a vydechla úlevou, už moc dlouho bych to totiž nevydržela a takovou radost jsem tomu prudiči rozhodně nehodlala udělat. Jen vzpomínka na to, jak mě vypekl, mně vařilo krev v žilách.

Edward zaparkoval na rozlehlém parkovišti před nákupním centrem. Ještě ani nevypnul motor a Alice už mě táhla ven z auta.

„Rychle! Dělej, Bello, jinak to nestihneme!“ popoháněla mě a já si jen povzdychla, jako odpověď na to se za mnou ozvalo uchichtnutí a když jsem se otočila, Edward mě sledoval vítězným pohledem.

Naštvaně jsem popadla Alici za ruku a sama rázně vyrazila dovnitř, nechávajíc oba kluky daleko za námi.

„Teda Bello, měla jsi říct, že tak moc spěcháš. Mohli jsme dnes vynechat školu a jet rovnou,“ hvízdla překvapeně Alice. Evidentně vůbec nic nepochopila.

„Hm, no jo, to víš. Jsem nákupní maniak,“ odpověděla jsem neurčitě a šáhla po prvním, co mi přišlo pod ruku. Byla to kupodivu vcelku pěkná, bílá minisukně.

Během několika málo chvil jsme s Alicí proběhly zbylé části obchodu a obtěžkané tunami oblečení jsme vyrazily do kabinek. Rychle jsem ze sebe shodila šaty a nedočkavě na sebe natáhla jednu z mnoha sukní, které jsem si vybrala. Avšak byla mi příliš velká. Naštvaně jsem odhrnula závěs a vydala se pro menší číslo, to, že mé tělo na horní části zahaluje pouze titěrná podprsenka mi vůbec nedošlo. Uvědomila jsem si to až ve chvíli, kdy jsem narazila do něčeho pevného a o ňadra se mi otřel hebký satén.

Zmateně jsem zvedla hlavu a utopila se v těch medových očích, které začínaly pomalu, ale jistě tmavnout. Edward si mě prohlížel stále žádostivějším pohledem.

Spokojeně jsem se pro sebe usmála, já věděla, že ta akce před školou bylo jen divadélko, je ze mě hotový, to nejde popřít.

„Něco se děje, zlato?“ zeptala jsem se nevinně.

Edward mě ani nezaregistroval a stále jen zíral s otevřenou pusou někam mezi mé poprsí, jak typické.

„Hela Casanovo, koukej se probrat. Docela tu zacláníš,“ ozvala jsem se znovu jízlivě a lehce ho odstrčila stranou. Když jsem se vracela s novou sukní, ještě stále stál, tam kam jsem ho odstrčila. Jen jsem nechápavě zakroutila hlavou a zalezla zpět do kabinky, tohle šlo vážně mimo mě.

„Tohle bys mu neměla dělat. Ani nevíš, jak mu tím ubližuješ,“ zašeptala smutně Alice z vedlejší kabinky.

„Starej se laskavě o sebe,“ vyštěkla jsem na ni a vztekle vypochodovala z kabinky. Najednou jsem už na žádné nákupy neměla náladu.

Když jsem vyšla před butik, jako na povel se ozval můj žaludek a já si uvědomila, že jsem od rána nic nejedla. Pozorně jsem se rozhlédla a na druhé straně jsem zahlédla stánek s hamburgery. Sice se to absolutně neshodovalo s mými stravovacími návyky, ale hlad byl hlad.

Byla jsem asi v polovině cesty ke stánku, když jsem zaregistrovala pach jiného upíra. Nejistě jsem se rozhlédla kolem sebe a pak jsem je uviděla.

Vlevo, v mezeře mezi dvěma obchody stál Edward a vášnivě se muchloval s nějakou upírskou blondýnou. Oba dva vypadali, že si to víc než dostatečně užívají. Edward jí rukama sebejistě zajížděl pod delší tričko, které mělo zřejmě simulovat mini šaty a ona mu žádostivě zajížděla rukama pod napůl rozepnutou košili. Jak jsem je tak pozorovala, začal mě zaplavovat hnus, až příliš se to celé podobalo jedné scéně, kterou jsem asi před měsícem viděla na Discovery. Byli jako dva jeleni v říji. Čím déle jsem měla ten výjev před očima, tím více ve mně sílila zuřivost a ještě jeden nepříjemný pocit, až příliš podobný žárlivosti. To ale přece nebylo možné, kdybych totiž skutečně žárlila, znamenalo by to, že mi na něm záleží, že je pro mě něčím víc, než jen příjemným povyražením a to přece nebylo možné. Nebo snad ano?

Ne! Samozřejmě, že ne! Jen prostě nemám ráda, když si někdo bez dovolení půjčuje mé hračky. Uklidňovala jsem se a sama tomu pomalu začínala věřit. Tohle si blondýna za rámeček nedá a ten floutek taky ne!

Rázným krokem jsem vyrazila k nim a úplně zapomněla na to, že jsem někdy měla hlad.

„Echm,“ odkašlala jsem si hlasitě a čekala, až si mě všimnou. Ale evidentně byli příliš zaměstnaní tím, kdo koho spolkne dřív, že si mě ani nevšimli. Taková drzost!

Snažila jsem se mermomocí zachovat klid a s největším sebezapřením to zkusila znovu.

„Hej, Edwarde, neruším?“ ozvala jsem se jakžtakž neutrálním hlasem.

Oba se od sebe pomalu odtrhli a začali si mě prohlížet naštvaným pohledem.

„Ano, rušíš, ale to ty prakticky vždy. Takže se není čemu divit,“ odpověděl posměšně a rukou chytl blondýnu za zadek, ta na to reagovala trapným smíchem a ještě více se k němu natiskla. Jak laciné…

„Broučku, nechtěl bys nás představit?“ zavrněla mu medovým hlasem do ucha.

„Když chceš. Tohle je Isabella a tohle je má kamarádka Tanya.“

Kamarádka? A co jsem teda já? Zuřivost ve mně začínala stoupat na neudržitelnou míru a já cítila, že mi krev začíná stoupat do tváří.

„Chtěla jsi něco speciálního, nebo nás tu otravuješ jen tak?“ zeptal se Edward a v očích se mu odrážel posměch, nenávist a vítězství. Věděl, že mi to vadí a nad míru se tím bavil.

„Já, hm,“ snažila jsem se co nejrychleji vymyslet postačující omluvu, v tu chvíli mě ale zachránila Alice.

„Bello, kam jsi mi zmizela? Všude tě hledám, ještě toho musíme tolik obejít,“ přispěchala ke mně a už mě táhla pryč. Nad Edwardem a blonďatou upírskou mrchou se ani nepozastavila. Jako by to bylo zcela normální! Nebyla to náhodou ona, kdo mi ještě před chvílí nadával, jak Edíčkovi ubližuju? A co Edward, ještě dopoledne se mi dušoval, jak moc mu na mně záleží a teď se tady muchluje s jinou?

„Ale vždyť to bylo jen příjemné povyražení, ty máš závazky. Co na tom, že on taky?“ říkal mi ten rozumný hlásek v hlavě a já věděla, že má pravdu. Mělo by mi být jedno, s kým se stýká, je to jeho život. Tak proč mi to ale tak vadí? Jen pomyšlení, na to jak si užívá s nějakou jinou, než se mnou, mě dohánělo k šílenství.

Ne, musím to zastavit! Najedou, jako by z ničeho nic jsem se rozhodla přestat poslouchat rozum a řídit se instinkty. A ty mluvily jasně. Ačkoliv se to zdálo nepochopitelné, potřebovala jsem ho najít, potřebovala jsem cítit jeho sametovou kůži na své, jeho jazyk propletený s mým…

Rychle jsem vyběhla z obchodu, do kterého mě zatáhla Alice a začala se po nich horečně rozhlížet. Nakonec jsem se rozhodla dát vpravo. Ušla jsem několik kroků, když mě najednou zastavila hebká ruka, studená jako led.

„Hledáš někoho? Snad ne mě…?“

Autor: Lovely (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nejsem tvoje! 12. kapitola: