Klasika: Bella a Edward, ale co když je Bella snobenkou Ara? A co Edward? Dají se nakonec dohromady?
26.07.2010 (19:00) • Lovely • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2783×
Edward:
Opět jsme museli do Itálie, Aro pro nás poslal Jane, prý v nějaké osobní záležitosti. To by mě zajímalo co chce, to ještě nepochopil, že se k jeho gardě nikdy nepřidáme? Už mi s tím začíná lézt na nervy. Tentokrát poslal jen pro mě s Carlislem, ale jeli jsme všichni, protože Alice na tom trvala, prý je v Miláně nějaká módní přehlídka, na které nesmí chybět a naše šatníky už prý začínají být zastaralé. Jistě, naposledy nám nakoupila nové oblečení před měsícem, na Alici opravdu rekord.
Na letišti v Miláně jsme se rozdělili, já s Carlislem jsme se vydali do Volterry a zbytek rodiny na nákupy, za hlasitých protestů Jaspera s Emmettem. Měli vážně smůlu, dnes byl jeden z mála deštivých dnů a počasí mělo vydržet ještě několik dnů. Zvláštní, jak to přesně vyšlo na dobu naší návštěvy, téměř jsem podezříval Alici, že umí ovládat počasí. Když jsem viděl obličeje kluků, kteří se pomalu šourali za holkama ven, byl jsem Arovi téměř vděčný, že nás pozval a já se tak vyhnul nákupům s naším malým maniakem.
Konečně jsme stanuli před branami Volterry, na recepci nás uvítala milá dívka a poslala nás přímo do sálu. Vážně nechápu, proč tu pracuje. Myslet si, že z ní Aro udělá upíra, je vážně naivní, pravděpodobně poslouží jako potrava některému z jeho poskoků, až přijde čas.
Když jsme vešli do sálu, naskytla se nám vskutku nechutná podívaná. Aro seděl na svém trůně a vysával nějakou dívku. Do nosu mě uhodila lákavá vůně její krve, sakra, to si to nemůže nechat až v soukromí? Co má tahle exhibice znamenat? Zaposlouchal jsem se do myšlenek ostatních, ale nikomu jinému kromě mně a Carlislea to zvláštní nepřišlo.
Felix, který stál vedle nás, zřejmě pochopil naše rozladění a osvětlil nám, alespoň trochu situaci.
„Ta dívka s Arem, je Bella. Našli jsme ji kdysi před branou, je to taková zvláštnost, má sílu a rychlost, jako upír a přesto jí bije srdce a její tělo na náš jed nijak nereaguje. Aro se z ní krmí už víc než padesát let.″ Víc nám už ale říct nestihl, Aro se totiž konečně rozhodl věnovat své návštěvě.
„Přátelé moji, vítejte, je mi takovou ctí, že jste přijali mé pozvání.″ Jako bychom měli na vybranou, pomyslel jsem si.
„To pro nás je to čest, čím ti můžeme být nápomocni, Aro?″ odpověděl naučenou frází Carlisle.
„Tohle je Isabella, má budoucí žena. Dozvěděla se o vašem, řekněme alternativním způsobu stravy a ráda by se o tom dozvěděla trochu víc. A také bych jí rád, ještě před svatbou, dopřál trochu volnosti. Bella totiž touží poznat lidi i z jiného úhlu, než pouze jako potravu, a tak bych vám ji rád svěřil na dobu přesně jednoho roku, protože kdo by se mi o můj poklad lépe postaral, než můj vzácný přítel Carlisle, že ano?″ No to si snad dělá srandu! Máme se mu celý rok starat o tu jeho budoucí ženušku, to už vážně přehání!
„Samozřejmě, Aro, rádi ti vyhovíme a přijmeme Isabellu do naší rodiny, ale obávám se, že vzhledem k jejímu způsobu stravy, styk s lidmi bude poněkud problematický,″ odpověděl Carlisle. Bylo na něm vidět, že z toho není zrovna dvakrát nadšený. Mít tohle Arovo cosi v domě celý rok bude něco, zvlášť, jestli se živí lidskou krví. Dostatečně nás zaměstnává Jasper, dalšího upíra jako on, vážně nemáme zapotřebí!
„To nebude problém, Bella má ovládání vypilované k dokonalosti, ve společnosti lidí se dokáže dokonale ovládat, pokud se jí tedy chce.″ Uchichtl se Aro.
Tak moc jsem toužil poslat ho do háje, ať si tu svou budoucí ženušku strčí na hlídání někomu jinému. Naše rodina nejsou žádné jesle! Ale udržel jsem se mlčet. Moc dobře jsem věděl, co by se stalo s mojí rodinou. Arovy „prosby” byly rozkazy, které jste museli vyplnit. Neuposlechnutí se trestalo smrtí.
Bezděky jsem se znovu zadíval na dívku, sedící Arovi na klíně. Nyní již byla otočená hlavou směrem k nám a zaujatě nás pozorovala. Najednou jsem si uvědomil její neuvěřitelnou krásu a začal se topit v těch poměnkových očích, hlubokých, jako dvě studny. Omámeně jsem sledoval tu nádheru, když v tom jsem visel hlavou dolů, deset metrů nad zemí. Bella stála pode mnou, oči upřené na mě a zlostně si mě měřila.
„Ale zlatíčko, copak to děláš našim hostům. Pusť ho okamžitě dolů, nechceš si přece rozhněvat své budoucí hostitele, že ne?″ promlouval Belle do duše, mírně pobaveně, Aro. Ona ho však naprosto ignorovala a já stále visel nohama vzhůru. Ještě štěstí, že jako upírovi mi nemůže být špatně, normálnímu člověku by už jistě muselo být na zvracení.
„Isabello, už to není legrace! Okamžitě ho sundej dolů!″ zařval na ni Aro.
„Může si za to sám, neměl na mě tak zírat!″ zanaříkala ublíženě a já najednou dopadl hlavou tvrdě na podlahu.
„Isabello!″ zvedl varovně prst Aro.
„Co? Říkal jsi, že ho mám pustit dolů.″ Usmála se nevinně.
„To ano, ale ne ho pustit z deseti metrů volným pádem!″
„Já se moc omlouvám, to víš, občas to bohužel nedokážu pořádně ovládat, těch schopností je na mě moc.″ Koukala na Ara štěněčím pohledem.
Nevím proč, ale nějak jsem jí to nemohl uvěřit.
Autor: Lovely (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Nejsem tvoje! 1. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!