Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nejmocnější upírka 6

28.09.2009 (19:30) • dablinka13 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 7115×

Edward:

Konečně už jsem skoro doma.

Všichni mě přiběhli přivítat před dům a objímali mě, jako kdybych odešel na několik století né jen na pár dnů. Alice měla přichystaný večírek na mojí počest, ale duchem byla pořád mimo. Pořád přemýšlela, proč bych Bellu bránil, kdyby se nás zeptala, jestli si jí může proměnit. Zjistil jsem že takhle zamyšlená je od té doby co byla s Bellou na nákupech které se nesmírně vydařily, protože se to Belle líbilo a už si s Alicí domlouvala další nákupy a Alice je smutná že za pár let se budeme muset odstěhovat, protože, by jsme začali být hodně nápadní.

Oslava byla opravdu zajímavá. Emmet přemýšlel jak si udobřit Rosalii, zajímalo by mě co provedl a tak jsem se Alice zeptal a ta mi to ukázala: Alice všem ohlásí, že se vracím, Jasper omylem rozesměje celou školu, Jasper se uklidňuje škola se přestává smát, Emmet smíchy padá ze židle, celá škola se směje znovu kvůli Emmetovi, Emmet mezi záchvaty smíchu ze sebe vyráží ,, jsem lepší než Jazz rozesmál jsem je víc a bez schopností,“ Rosalie se tváří jako bohyně pomsty.

Musel jsem se začít smát, když jsem to viděl, Emmet a Rosalie se na mě zamračili a Emmet dál přemýšlel ,, mám ji znovu požádat o ruku nebo mám koupit nějakou drahou dovolenou?“ nakonec se rozběhl do pokoje pro prsten a požádal Rosalii asi po 51 o ruku, Rosalie jak jinak než souhlasila. Spolu odešli do pokoje, odkud se začínali ozývat takové neidentifikovatelné zvuky.

Carlisle musel do nemocnice, Esme má nějakou neodkladnou práci  v pracovně a Alice s Jasperem taky za chvíli někam zalezli, tak jsem na svém večírku zůstal sám. Proto jsem odešel k sobě do pokoje a poslouchal jsem hudbu.

Hodinu před tím, než jsme měli jít do školy, jsem si zašel ještě na lov, aby se mi líp odolávalo Belle, ulovil jsem si dvě pumy, srnku a pak jsme vyjeli mým Volvem do školy.

Bella:

Když jsem dnes ráno přijela do školy, tak jsem na parkovišti uviděla stát Edwardovo Volvo, což znamená jediné – Edward se vrátil! Jupí! Rychle jsem pomocí vize zkontrolovala, jak moc budu Edwardovi vonět a když jsem zjistila že to zvládne a dokonce se semnou dokáže i bavit tak jsem se uklidnila a šla jsem na angličtinu při které dnes sedím s Edwardem.

Edward, jen co si sedl vedle mě a opatrně se nadechl se podivil a hned začal přemýšlet ,, copak se mi ta Bellina neodolatelná vůně jenom zdála? To jsem opravdu odjel pro nic za nic od svoji rodiny? Jak se k ní mám teď chovat, když jsem jí posledně neodpověděl? Mám s ní začít mluvit?“ ty Edwardovi rozpaky byly opravdu kouzelné nakonec se rozhodl se mnou mluvit, a tak začal ,,Ahoj Bello. Omlouvám se, že jsem ti minule neodpověděl, ale nebylo mi dobře. Já se jmenuji Edward Cullen, ale to asi už víš, jsem bratr Alice. Řekni mi opravdu tě nakupování s mojí sestrou baví nebo jsi jí to řekla jen proto, abys jí udělala radost?“      ,, opravdu mě nakupování baví a s tvojí sestrou je to ještě větší zábava.“

Potom se mě vyptával na to, proč jsem se přestěhovala do Forks atd. řekla jsem mu své vymyšlené historky a přitom se bavila jeho myšlenkami ,,tak do takovýhohle nakupovacího maniaka se mám podle Alice zamilovat? A tak do rodiny dotáhnout další holku, se kterou se nedá vydržet? To snad radši abych utekl znova abych se do ní nezamiloval“ tak při téhle myšlence jsem měla co dělat abych nevyprskla smíchy a hned v zápětí Alice na Edwarda pomocí myšlenek zařvala ,,ani se neopovažuj to udělat, jen by ses rozhodl, že odejdeš tak bych na tebe přilítla a utrhla ti obě nohy, abys nemohl utéct, koupila bych ti kripl káru a vozila tě do konce věčnosti po nákupech!!!“tak teď jsem opravdu musela učitele poprosit jestli bych směla odejít na záchod a šla jsem se vysmát tam.

Pak jsem se s Cullenama viděla až na obědě, zase jsem si musela vzít jídlo a jíst protože ze mě Edward nespustil oči a jeho myšlenky byly zmatené ,, ne já se do Belly nechci zamilovat vždyť je jako Alice, ne já se do Belly nemůžu zamilovat je to jen křehký člověk, tak proč jsem se do ní sakra zamiloval???“ jupí Edward mě miluje! Jenže můžu mu důvěřovat? Můžu mu říct že nejsem člověk, že jsem taky upír dokonce ten nejmocnější?  A že po mě jde Aro se svojí gardou? Uvidím, jak se to bude vyvíjet.

V tom Alice měla vizi ,, já jdu zamyšlená přes parkoviště a nevšimnu si, že jede auto a to auto mě srazí.

No nazdar díky tomuhle všichni poznají, že nejsem normální, musím to nějak zaonačit, aby mě to auto srazilo jen tak aby to i normální člověk zvládl bez větších zranění. Koukla jsem se do budoucnosti, jestli se mi to povede a v tom jsem uviděla že se to změní mnohem víc, než jsem zamýšlela protože Edward se rozhodl že mě za každou cenu zachrání což mi trochu ulehčí vysvětlování.

Edward:

Sedíme v jídelně a já pozoruji Bellu i přes veškerou svoji snahu jsem se do ní zamiloval, nechápu proč? V angličtině jsme si hezky popovídali, ale od té doby jsem jí neviděl a tím odloučením jsem na to přišel, protože mi celý den strašně chyběla a to jsem ji viděl jenom dvakrát v životě.

Zrovna jsem pozoroval Bellu a zase se snažil prolomit tu její obranu mysli, když měla Alice vizi. Dnes po škole Bellu na parkovišti někdo srazí autem, víc toho Alice neviděla, neviděla, jestli to přežije nebo ne prostě nic a proto jsem se rozhodl, že Bellu zachráním za každou cenu.

Po škole jsem si na parkovišti stoupl kousek od místa, kde má k té srážce dojít.

Za chvíli přišla Bella, vypadala zamyšleně a chystala se přejít, nevšimla si auta, které vyjelo ze zatáčky a šílenou rychlostí jelo přímo na ni.

Musel jsem jednat. Svojí upíří rychlostí jsem se přemístil přímo k Belle, srazil jí na zem a druhou rukou jsem nenápadně odstrčil auto, aby Bellu ještě nepřejelo. Při tom jak jsem Bellu srážel tak jsem ji nestihl dostatečně rychle chytit a ona se bouchla do hlavy. Bylo mi to líto, ale aspoň se budu moct vymluvit na otřes mozku pokud si náhodou něčeho všimla.

Když se Bella probrala z mírného šoku tak se mě hned začala vyptávat ,, jak si se ke mně dostal tak rychle?“ a ,,jak jsi odstrčil to auto?“ a tak dále a ták dále. ,, Bello, praštila jsi se do hlavy, nevíš, co jsi viděla.“ Pak už přijela sanitka, kterou někdo zavolal, a odvezla si nás do nemocnice. Já protože tam pracuje můj adoptivní otec Carlisle jsem na vyšetření nemusel, ale bellu si vzal Carlisle hezky do parády. Poslouchal jsem Carlisleovy myšlenky abych se dozvěděl co Belle je a to co jsem se dozvěděl, mě opravdu hodně překvapilo. Neměla ani otřes mozku, ale ani nejmenší modřinku nebo odřeninu a to se musela pořádně potlouct, když jsem jí tak nešetrně srazil na zem.

Bellu propustili a tak jsem se rozhodl, že na ní počkám u východových dveří a doprovodím ji domů.

7.díl

shrnutí

Autor: dablinka13 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nejmocnější upírka 6: