Táák máte tu tedy pokračování původně jednorázovky Nechtěná proměna. Snad se Vám bude líbit a já budu moct s klidný srdcem pokračovat v dalších částech. Jak sám název vypovídá je to teprve první nápad Belly kam se vydat. Ale kam to bude? A kdo ji tam nečekaně překvapí? Pokud chcete znát odpověď na tyto otázky, měli byste si přečíst kapitolu -> První zastávka za láskou Pokud se Vám bude tento dílek líbit, určitě budu pokračovat, ale jen pod podmínkou nějakých komentů a hodnocení. Beru i kritiku, protože ta je od čtenářů taky hodně důležitá. :) Takže jen do mě. :) Přeju příjemné počtení -> Vaše Terola
21.10.2009 (11:30) • Terola • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1704×
Ten dopis co mi napsal na poslední sbohem, už není k přečtení. Byl tolikrát ohýbán pod náporem mého vzpomínání a mé bolesti, že se bojím, o ztrátu i toho posledního co mi po něm zbylo. Ano, zase vzpomínám na NĚJ, ale tentokrát, už sedím v letadle na Aljašku. Tam letím právě za účelem najít světlo svého života.
Tenkrát mi Edward vyprávěl o nějakém klanu v Denali. Jsou to samé ženy, a tak doufám, že by mě mohli pochopit a zároveň mi pomoci hledat. Cesta je pro mě nekonečná. Všichni cestující včetně věčně ukřičených dětiček kolem mě spí a já nemohu. Je to tak nepohodlné, když nemůžu jako obyčejný smrtelník zavřít víčka a nechat se odnést od reality někam pryč, někam kde bych mohla být s ním. Během té dlouhé cesty mohu pouze vzpomínat o klanech a poutnících upírech o kterých mi vyprávěl. Bude to moje jediná naděje jak ho najít. A že to nebude jednoduché? To už bohužel vím. Ale jsem sama sebou přesvědčená, že to dokážu. Mám takový pocit, že by Aljaška mohla být moje první stopa.
Letadlo se za velkého rámusu a kolísání sneslo k zemi a já mohu konečně protáhnou ,, zdřevěnělé ‘‘ nohy. Vidím světlo a mé oči si rychle zvykají. Ale i přesto jsem velmi dezorientovaná, připadá mi, jakoby mě někdo pronásledoval a propaloval svým pohledem. Mé mrtvé srdce se úplně svírá. Ale mozek pracuje dál, rozmýšlím nejlepší cestu a nakonec zvolím nejbližší půjčovnu aut. Přece jen nechci vzbuzovat v tak novém prostředí jakýkoliv náznak něčeho nenormálního. Můj cíl je úplně jiný, než vysvětlování, proč běhám po lesích v takové zimě nějakým strážníkům.
Půjčovnu jsem našla snadno a ihned mě upoutalo stříbrné Volvo. Říkáte si, že jsem blázen? Možná ano, ale tuším, že toto auto mi dopomůže až do cíle. Mám na něj hezké vzpomínky a je to další krásná vzpomínka na upíra, který mi jednou větou zamotal celý můj smrtelný i nesmrtelný život. Silnice přede mnou ubíhá neskutečnou rychlostí. Od té doby co je mé tělo ničím nerozbitné užívám si rychlou jízdu v nablýskaných autech. Je to sice další vzpomínka na něj, ale teď už vím, že za volantem si v upířím těle je člověk zatraceně jistý. A taky, že ano. Přede mnou se rozprostírá zasněžená pláň s velkou světle hnědou fasádou a tmavě nabarvenými okenicemi. To musí být ono. To musí být dům Denalijských sester. Volvo jsem pro jistotu zaparkovala o pár metrů dál a vydala se ve vysokých kozačkách k tomu domu po svých. Netušila jsem, co mě čeká po otevření těch dveří, ale nemohla jsem odolat tak silnému pokušení tam vtrhnout bez zaklepání. Ale stále jsem zbabělec a tak sem co nejjemněji zaklepala a…
To co mě mělo přivítat uvnitř tak by mě, kdybych byla člověk srazilo na kolena. Vůbec jsem nechápala, o co se jedná, ale věděla jsem, že šťastnější být nemůžu. Ve dveřích stála nezměněná a ještě krásnější Esme a usmívala se na mě tím svým přenádherným mateřským úsměvem, až mě z toho zapálily mé oči, které pro tuto chvíli nemají žádnou slzu štěstí. Moje pocity byli všelijaké, ale hlavně jsem se v nich sama nevyznala. Poté se objevila krásná, nadlidsky krásná upírka, a když se mi představila, znělo to jako nejjemnější hra na zvonkohru. Pomalu ho zazpívala a krásně se na mě culila. Jmenovala se Kate. Blondýnka s krásnými plnými rty. Všichni z její rodiny mě přijali nadmíru skvěle a pohoštění v podobě velkého medvěda přišlo také vhod. Jen do té osudné doby, než měl přijít zbytek upírů obývajících tuto prostornou vilu. Do té doby jsem si vyžádala kapku soukromí a nějakou knihu.
Čas běžel a já se přistihla, jak mám otevřenou knihu s názvem Pýcha a Předsudek, ale mé oči zírají z okna na zasněženou krajinu. Vím, že není možné, aby upír byl zasněný nebo zamyšlený. Ale když mi mozek pracuje na větší výkonnost, než lidský stalo se mi to. Snila jsem s otevřenýma očima. Zpozorněla jsem, protože dole v patře pode mnou byl větší roj hlasů než normálně za celý den. Dokonce se mi i zdálo, že někdo zvyšuje nepřirozeně hlas. Doopravdy nevím kolik upíru tu bydlí, ale kdyby mě však teď někdo zavolal dolů asi bych jen tak nešla. Nevím, co mě tam čeká a můj napitý žaludek nevyvolává zrovna dojem dobrého přesvědčení. A však opak by měl být pravdou. Na mé dveře se ozývá lehký klapot kloubů.
Autor: Terola (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Nechtěná proměna- První zastávka za láskou:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!