Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nechci udělat stejnou chybu po druhé - Prolog


Nechci udělat stejnou chybu po druhé - PrologEdward vypráví dění od doby, kdy opustil Bellu až po její tragickou smrt a setkání s její dcerou...

Odešel jsem. Bude to tak pro ni lepší. Odjel jsem ze státu, odstěhovali jsme se z Minnesoty do nedaleké Iowy. Bylo to z důvodu, že ač jsem chtěl být od ní dost daleko na to, abychom se nevídali, chtěl jsem být i dost blízko na to, abych ji občas mohl zkontrolovat, jak se jí daří a jak se vypořádala s mým odjezdem. Byla z něj špatná, moc špatná. Občas jsem měl nutkání se k ní vrátit a nikdy ji už neopustit. Věděl jsem však, že tento život by pro ni nebyl dost dobrý. Chtěl jsem, aby žila tak, jak normální lidé žijí. Šťastně a hlavně lidsky – běžné denní starosti jako co si dáme k obědu, ne kdy půjdeme prokousnout zvířeti tepnu, abychom se najedli. Kdy oslavíme ty narozeniny, jestli v pátek nebo v sobotu, ne to, že žádné narozeniny už nikdy slavit nebudeme. A že nám na tváři přibyla nová vráska, ne to, že už sto let vypadáme naprosto stejně.

Byla na tom zle, nevycházela z domu a v noci měla noční můry. Já však věděl, že se z toho zanedlouho dostane a zase jí bude dobře. Trvalo to měsíce a už jsem se obával, že i roky, když se z toho konečně jakžtakž dostala. A pak přišlo to, k čemu směřoval můj úmysl. Začal se o ni zajímat muž. Mladík, pohledný a milý a ona konečně přijala pozvání na večeři. Byl jsem spokojený, i když nešťastný, poněvadž jsem ji stále nehorázně miloval. Ale bylo to tak pro ni lepší. Plynuly dny a ona se do něj zamilovala. A pak najednou – byla těhotná. To všechno jsem věděl, protože jsem ji chodil neustále kontrolovat, aby mě neviděla. Potřeboval jsem vědět, že jí nic nechybí. Sledoval jsem ji, jak v noci spí a hnědé vlasy má rozhozené na polštáři, jak spokojeně oddechuje… Často ji navštěvoval Charlie, její otec, aby kontroloval, jak v jeho milované dceři roste jeho budoucí vnouče. Určitě mi byl vděčný, protože i on věděl, že vedle mě by ji šťastný život nečekal. A já, i když jsem žádné srdce neměl, bylo něco, co mě v hrudi nesmírně bolelo při tom pohledu, jak objímá a líbá svého přítele, a jak hladí své rostoucí bříško.

Za devět měsíců se jí narodila krásná holčička. I to jsem věděl, protože jsem v noci stál u její postýlky. Pojmenovala ji Alice, po mé sestře a své nejlepší kamarádce, která ji taky navždy opustila. Tohle bylo moc těžké. Stal jsem se závislým na jejím sledování. A to muselo přestat. Musel jsem ji nechat žít svůj vlastní život, ve kterém už prostě nejsem, aniž bych ji sledoval a kontroloval. A tak jsem jednou v noci naposledy spravil načechranou peřinku té malé, naposledy jsem pohladil Bellinu ruku, zatímco spala a jednou provždy opustil její dům.

Nebylo dne, abych se netrápil a nemyslel na ni. A když jsem ji po pár letech chtěl znovu alespoň na chvíli navštívit, žila v jejím domě cizí rodina. Odstěhovala se. Nedivím se jí. Tím líp pro mě. Alespoň jsem nevěděl, kde žila a nemohl ji už sledovat. A roky ubíhaly, malá Alice teď už musela vyrůst, určitě to byla krásná holčička, která nedávno oslavila desáté narozeniny. Jak asi vypadá? Je Belle podobná? Ach Bello, nikdy tě nepřestanu milovat…

A pak přišel zlom. Jednoho dne přišel dopis, v němž byl jako odesílatel Charlie Swan. Co po nás asi tak chce? Pomalu jsem roztrhnul obálku a vyndal dopis. Bylo to smuteční oznámení. Bella zemřela… pohřeb se bude konat příští týden 12. Listopadu 2004 ve městě Forks ve státě Washington. Takže tam se odtěhovala… Byl přiložen i dopis psaný jejím otcem. Stálo tam, že Bella zemřela na následky tragické dopravní nehody, kdy jí auto na křižovatce nedalo přednost a narazilo do ní v téměř sto kilometrové rychlosti. Pomalu jsem zavřel oči. Cítil jsem, že ta bolest, kterou jsem cítil v hrudi, nikdy nezmizí. Najednou jsem byl naprosto prázdný. To něco, co mě drželo při životě, což byla Bellina existence, najednou zmizelo a já ztratil důvod žít. Zaplavil mě hořký pocit bolesti. Ten den jsem vzteky a smutkem rozmlátil celý svůj pokoj. Nedokázal jsem se s tím smířit. Ne s její smrtí.

Celou naši rodinu ta zpráva naprosto odrovnala. Esme s Alice litovaly, že jsou upírky a nemůžou plakat, jinak by brečeli od rána do večera. Rose, ta byla také zlomená, i když se k Belle nikdy nechovala hezky. Emmett, Jasper a Carlisle celé dny prostě mlčeli a utápěli se ve smutku. Všichni měli Bellu rádi. A ta teď zemřela.

Přišel den pohřbu a my se vydali do Forks, abychom se s Bellou naposledy rozloučili. Obřad probíhal v místním kostele. Před oltářem stála bílá rakev, otevřená, aby lidé mohli naposledy spatřit svou milovanou. Sebral jsem poslední zbytky odvahy a pomalu dokráčel k rakvi. Opatrně jsem sklopil pohled na její tvář. Byla tak krásná… Už z ní byla zralá žena, hnědé vlasy, které jsem tak zbožňoval, měla urovnané na polštáři. Oči měla zavřené, vypadala skoro, jako když spala. Musela utrpět spousty zranění, které se jí však během několika měsíčního kómatu trochu zacelily. Na čele měla dlouhou jizvu, kterou se pokusili zamaskovat make-upem. Měla celý život před sebou… Hleděl jsem na ni a v hrudi cítil obrovskou bolest nad její ztrátou. Nad ztrátou člověka, kterého jsem miloval více, než kohokoliv jiného.

Pak jsem spatřil její dceru. Malá Alice vypadala jako malá kopie své matky. Už v tak raném věku dvanácti let, jak jsem se dopočítal, byla krásná jako ona. Hnědé vlasy stejně zvlněné, jako Bella, měla o něco kratší, než ona a oči, ač měly naprosto stejný tvar, jako oči její matky, byly stříbřitě šedé po jejím otci. To jediné ji odlišovalo od své matky. Výraz v její tváři mě zabolel. Dívala se na mě nenávistným pohledem, nepochyboval jsem o tom, že ví, kdo jsem ani o tom, že ví, že jsem upír. Sklopil jsem pohled do země. Teď už mi nepřipadalo tak skvělé, že jsem ji opustil. Kdybych dal na ni, žila by sice upíří život, pořád však lepší, než když teď nežila vůbec. A ta malá, byla by moje, byla by taky upírka a žili bychom věčný spokojený život. Tak moc jsem si to vyčítal… Co jsem to udělal?

Měl jsem chuť ihned po obřadu nasednout do letadla a odletěl do Voltery, kde ukončím svůj život. Pak jsem se však podíval na malou Alice. To přece nemůžu… Když už jsem nedokázal dohlídnout na Bellu, musím dohlížet alespoň na ni…

 

Další kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nechci udělat stejnou chybu po druhé - Prolog:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!