Esmé se nevyrovnává se vzniklou situací příliš dobře, přímo zuří. Rozhodne se nakonec na schůzku jít nebo ne? Přesvědčí ji Lucy? Příjemné čtení přeji. :)
23.06.2012 (19:30) • NatyCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 1990×
„Promiň, Es, ale já jsem s tím prostě musela něco dělat, vždyť kolem sebe chodíte jako kolem smradlavé žumpy!“ orodovala za něj Lucy, zatímco já jsem se nepříčetně vztekala a nervózně chodila po bytě.
„Žumpy? Žumpy? Vždyť já kolem něj jenom procházím, nic mu neříkám, nic s ním nedělám, prostě ho ignoruju!“ Z uší se mi skoro kouřilo, měla jsem chuť nakopnout ten nový stolek, co jsem si koupila, ale nakonec jsem se ovládla. Jak mi tohle mohla udělat? Vždyť před ním budu vypadat, že za ním posílám kamarádku, abychom se spolu usmířili!
„Ale no tak, Es, přece mě tak nepotopíš! Já jsem za ním byla a vysvětlila mu, co si o něm myslíš a věř mi, je to celé nedorozumění! On neměl na výběr s tím primářem. A teď bys měla příležitost si to s ním všechno vyříkat a váš vztah by se mohl o sto procent zlepšit.“ Věděla jsem, že se mě Lucy snaží přesvědčit, abych tam šla… Ale já tomu zkrátka pořád nevěřila…
„Ale… Lucy, tohle přece nejde. Víš, jak si budu před ním připadat? Vždyť budu jako nějaká puberťačka, která si sehnala prostředníka k tomu, aby jí pomohl zajistit schůzku, kde bych se s ním romanticky a konečně usmířila. Mně to připadá hloupé…“ snažila jsem se z toho vykroutit, samozřejmě. Sice jsme spolu s Carlislem kolem sebe chodili jako dva naprosto neznámí lidé a nějaké, alespoň částečné, udobření a mír by možná byly na místě, ale takhle? V restauraci? Za pomoci Lucy? Proč za mnou nepřišel jednoduše on, když mi něco chtěl? Nebylo to zase od něho zbabělé?
„Ne, on si tohle vůbec nemyslí, mluvili jsme spolu o tom a vůbec se nemusíš bát, on není tak jednoduchej, aby si o tobě myslel takové věci. Uvidíš, bude to super, vy si to pěkně vyříkáte a zítra už budeš zářit štěstím. Tak pojď, teď si pěkně proberem tvůj šatník, uděláme s tebe princeznu a ty půjdeš večer na božskou večeři.“
Dívala jsem se na ni dlouhé minuty a stále si v hlavě přehrávala nás rozhovor. To, co bych z toho mohla mít. Co by to mohlo změnit. Jak by to mohlo změnit mě. Carlislea. Náš vztah. Práci. Mohla to byt šance k lepšímu. Ale taky bych tam mohla nakráčet a všechno by se zase oživilo. To mé zklamání a pocit zrady z jeho strany… Takže by to taky mohlo dopadnout tak, že bych mu jednu vrazila hned u vchodu, a to by rozhodně nebylo dobré…
„Nepřemýšlej nad následky a pojď,“ utnula mé myšlenkové pochody Lucy a už mě za ruku táhla do šatníku, který jsme před malou chvilkou douklízely. Jenom toužebně jsem se podívala na nedopitý hrnek, který teď byl plný ledové kávy.
„Tak co si plánuješ obléct? Co třeba ty nové smetanové šaty z jednoho toho butiku na Padesáté šesté?“ Lucy zářily oči nadšením a ochotou, jak mi chtěla se vším pomoci. Já jsem ale stále nebyla pro takovou věc příliš nakloněná… Lucy se na mě podívala a jenom zakroutila hlavou – asi nad mou tvrdohlavostí a váháním…
„Es, věř mi, dobře? Možná té večeři úplně nedůvěřuješ, ale věř alespoň mně, prosím. Neboj, nebudeš litovat a pak mi budeš po celý život děkovat, uvidíš…“ Její pohled měl tak velkou váhu a sílu, že zkrátka nešlo udělat nic jiného než kývnout – nevím, kde Lucy sehnala nějaké hypnotizační schopnosti.
„Dobře, budu ti věřit. Ale taky ti možná nebudu děkovat, ale třeba i proklínat za to, že si zlomím ruku o jeho obličej, když by schůzka nevycházela podle plánů,“ zasmála jsem se na Lucy a daly jsme se do vybírání toho nejlepšího oděvu.
„Tak ať, ta šance za to stojí,“ ušklíbla se na mě kamarádka a já si uvědomila, že má pravdu. Je to šance přivést všechno k lepšímu. Nebo naopak…
Kapitolka je kratší, ale zase alespoň nějaká. Teď je konec roku a já mám úplně jiné starosti, než jsem čekala. Ale budu se snažit kapitolky přidávat jakž takže pravidelne.
Děkuju za komentáře u minulé kapitoly, moc jste mě potěšily, holky, vašich komentářů si nesmírně vážím! :)
« Předchozí díl
Autor: NatyCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Nech si zajít chuť, doktore! - 18. kapitola:
Tak, už jsem tady. Ano, už. Ale však ty víš, kolik jsem teď měla a ještě budu mít práce se svým vlastním psaním. Stejně mi to však nedalo a musela jsem si ty dvě kapitoly, co na mě čekaly, jít přečíst. Už jen proto, že ty jsi pilná čtenářka a já se stydím za to, že já ne.
Ke kapitole? Co ti mám povídat, abych se stále neopakovala? Bylo to božské, dokonale napsané - ostatně tak, jako vždycky.
Já vlastně ani nevím, co napsat. Jsem jednoduše hrozně ráda, že nakonec souhlasila. Protože teď... Teď už to snad bude zase všechno pěkně fajn. Teď už stačí jen doufat, že se bude Carlise hodnej chlapeček a nic nevyvede a bude ji chtít vážně moc zpátky, takže se bude extrémně snažit ji přesvědčit.
Konec hlášení, musím valit na další!
No ty sa máš! Práve jem ten najlepší letný koláč na svete, takže komentár bude o to mierumilovnejší, to jest, budem sa krotiť, nebudem používať nejestvujúce a hanlivé slová, žiadny zákerní smajlovia a tak ďalej.
Lucy je suprová, páči sa mi ta iniciatíva, ktorou bola popoháňaná, aby niečo také vôbec zorganizovala. Čakala som síce, že Esmé nebude taká povolná, ale vystrelí z kože, bude šalieť a s Lucy neprehovorí ani jedno slovo, ja viem, preháňam, ale uznaj, je toho schopná.
Takže ma milo prekvapila, keď súhlasila a nakoniec sa nechala ukecať a narve sa do krásne vyzerajúcich a nepohodlných šiat a vystrelí na udobrovacie stretnutie s naším Dokturkom.
No ale sláva, im to trvalo, kým sa konečne k niečomu podobnému dokopali, už dosť dlho okolo seba prechádzali ako neviditeľní. Tak teraz očakávam, ako od správneho džentlmena, že sa Carlisle vzchopí a zabojuje. Byť ním by som radšej rozhovor ani nezačínala tým postom primára, ale niečím úplne obyčajným, mám totižto takého tušáka, že je to ešte stále štipľavá téma.
Hádam dáš na mňa a ďalšia kapitola nebude z Carlislovho pohľadu. Ako som povedala, ten Esméin ti ide písať omnoho lepšie, tým ťa ale nechcem škatuľkovať, len konštatujem, neboj.
Tak sa uvidíme pri pokračovaní.
PS: Koľko, že nám dopraješ čísel Doktora?
PSS: Pardon, zase meškám, ja si nemôžem pomôcť, skrátka mi je tá nedochviľnosť asi daná. Mám to v génoch, vieš?
Nádheráááááááá!!!!!!!!!!!!!!!!!
Úplně naprosto dokonalé!!! Ale Naty, jak jsi mi to mohla udělat takhle to uříznout?? Teď budu do příští kapitolky jako na trní a přemýšlet, jak to dopadne (doufám, že dobře)
Esme by neměla být na Lucy naštvaná. Já jsem jí vděčná Takovou kamarádku chci taky Nevím sice, jak to Lucy udělala, ale zařídila jim to naprosto perfektně Tak teď už se jenom nemůžu dočkat, jak to celé dopadne Budou facky a nebo romantika?? Já hlasuju pro romantiku všemi deseti
Ale jak tě znám a jak znám tuto povídku, ty ještě něco stoprocentně vymyslíš
Tak... teď už mi vážně nezbývá nic jiného, než čekat na další kapitolku
Takže: RYCHLE POKRAČOVÁNÍ!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Jé ta schůzka bude určitě perfektní! :)
Už se těším na tu jejich schůzku... doufám, že se žádné lámání rukou a obličej toho druhého konat nebude.
Kapitola byla sice trochu kratší, ale nic to nemění na tom, že to byl skvěle napsaný náhled do Esméiny hlavy.
Na túto poviedku som narazila len dnes a hneď som ju celú "zhltla." Prosím, prepáč, že som nekomentovala každú kapitolu, ale ja som bola tak zabratá do celého príbehu, že som musela rýchlo kliknúť na ďalšiu kapitolu a keď tá skončila, znova na ďalšiu.
A teraz už k deju. Wow! Úplne bezkonkurenčná poviedka, ktorú som si už po prečítaní prvej kapitoly zamilovala. Poviedky týkajúce sa Esme a Carlislea tu takmer vôbec nie sú, čo je strašná škoda. Preto som veľmi rada, že sa niekto rozhodol písať aj o nich. Všetko krásne popisuješ a číta sa to jedna radosť. Dej je takisto úžasný a originálny. Esme, ako - už teraz bývalá - primárka a Carlisle, muž, ktorý sa jej páči, ale "vyfúkol" jej pozíciu. Myslím, že na Esminom mieste by som sa zachovala asi rovnako ako ona, že by som ho podozrievala a podobne. A tým pádom, že mu už začínala dôverovať, to musela byť pre ňu rana pod pás.
No som rada, že je tu Lucy, ktorá vybavila, aby sa konečne porozprávali. Už len dúfam, že sa Esme na tú večeru dotrepe a, nedajbože, si to nerozmyslí. To by bola škoda.
Viem, že tento koment nestojí za nič, pretože by si si - už len za tento skvelý nápad - zaslúžila niečo lepšie a výstižnejšie.
Nenormálne sa teším na ďalšiu kapitolu, ktorá tu bude, dúfam, už onedlho.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!