Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nečekané přátelství - 9. kapitola

17.03.2009 (10:37) • kerilia • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1800×

9. kapitola Cora

Ráno se mi vůbec nechtělo do školy. Ano, moje ovládání bylo obdivuhodné, ale stejně jsem věděla, že budu mít problém zabránit tomu, abych se někomu nevrhla na krk. Už jako člověk jsem s tím měla problém při pohledu na všechny ty holky, které mi chtěly přebrat přítele. Věřila jsem ale, že by mi Cullenovi nedovolili udělat cokoliv, čeho bych později litovala. Druhým důvodem mých obav byla Hannah a samozřejmě i Andrew. Andrewa jsem neznala a Hannah… Co ta ví o upírském životě? Je stejně jako já upírem jen pár dní. Já alespoň měla přípravu, ale ona… Doufám, že se nic nestane.

O půl hodiny později jsem už stála dole a čekala na ostatní, abychom společně vyrazili vstříc novému dni. Postupně se ke mně přidali Edward, pak Emmet s Rosalií, Jasper s Alicí. Nakonec přišla i má sestra se svým společníkem. Vypadala dost nejistě, jako by přemítala, jestli se rozhodla správně jít s námi. Nervózně těkala s očima z jednoho místa na druhé. Andrew měl prázdný výraz ve tváři, vypadal jako socha, která pohybuje nohama. 
„ A to nikomu nepřijde divné, že najednou chodí do školy o pár lidí více? A že zmizela Bella Swanová?“ zeptala jsem se.
Odpověděl mi Edward.
„Víš, Bello, úmrtí je tu na denním pořádku, takže jsi jen další. A o to, že mají nové studenty, se tady moc nezajímají.“ hlasitě jsem polkla a ani Hannah nevypadala nejlépe. Alice se na nás povzbudivě usmála a zavelela k odchodu.
Venku jsme se poskládali do svých aut-já a Edward do Volva, Jasper a Alice Porshe, Emmett s Rose do BMW a Hannah s Andrewem dostali naše auto co-kdyby-náhodou. Ještě nikdy ho nikdo nepoužil, podle mě bylo naprosto zbytečné, ale teď jsem za něj byla vděčná. Kolna aut se pomalu rozjela ke škole.

Neujeli jsme ani dva kilometry, když auto vepředu zabrzdilo. Z něj vyskočila Alice a my ji následovali.
„Co se děje, Alice?“ zeptala jsem se.
„Vracíme se zpátky, budeme mít důležitý telefonát.“ odpověděla. „Nic víc vám zatím neřeknu, jen to, že bude volat Tanya. Asi budeme balit kufry.“
Nechápavě jsem se podívala na Edwarda, ale ten jen pokrčil rameny. Nevěděl toho o nic víc než já. Pomalu jsme nasedali do aut a jeli zpátky do domu Cullenových. Všimla jsem si, že to Andrewovi úplně zlepšilo náladu, a to pozitivně.

Když jsme dojeli domů, telefonát právě probíhal. Carlisle se o něčem domlouval s Tanyou, já zaslechla jen to, že brzy přijedeme. Potom dal Carlisle telefonicky výpověď v nemocnici, zaklapl mobil a přišel k nám dolů do obýváku.
„Takže, jistě už víte, že mi volala Tanya. Chce se s námi okamžitě sejít u nich v Denali. Má u sebe na návštěvě Coru, která ji něčím znepokojila. Prý je to hodně důležité.“
„Kdy vyjíždíme?“ zeptal se Edward.
„Nejlépe teď hned.“ odpověděl mu, „jen musíme sbalit. Jedete s námi?“ zeptal se Hannah a Andrewa, kteří po celou dobu stáli v koutě místnosti.
„Jestli nám to dovolíte, rádi bychom se přidali.“ promluvil za oba Andrew. „Teda pokud vám to nebude vadit.“
„Samozřejmě že ne. Takže mám zablokovat deset letenek.“ řekl si spíše pro sebe Carlisle a šel obstarat hovor na letiště. My holky jsme balily oblečení a kluci obstarávali technickou stránku odchodu. Byli jsme hotovi velice rychle. Mohli jsme se vydat na cestu.

V letadle jsme zabrali celé dvě řady sedadel 1. třídy. Seděla jsem vedle Edwarda a přemýšlela.
„Edwarde, můžu se tě na něco zeptat?“ 
Tázavě zvedl obočí. „Jistě, vždycky.“
„Co vlastně umí Cora, že to Denalijské tolik rozrušilo?“ zeptala jsem se na to, co mě celou dobu trápilo.
„Cora je prorok.“ zněla Edwardova odpověď. „Je něco jako Alice, jen s tím rozdílem, že budoucnost, kterou vidí, ta se 
„Páni, no to je něco.“ hvízdla jsem užasle. „Nevíš, co viděla?“
„Ne, ale prý se to týká tebe. Nic víc nevím.“ odpověděl. „Moc se mi to nelíbí.“ dodal ještě potichu, ani můj upíří sluch mu moc nerozuměl.
„Cože jsi to teď říkal?
„Kdy?“ zeptal se. „Jen to, že nic víc nevím.“
„Jo, to jo, ale pak ještě něco.“ nedala jsem se. Ještě chvíli jsem si ho nedůvěřivě prohlížela, ale pak jsem to nechala být. Znovu mě napadla myšlenka schizofrenního upíra.

Na letišti v Kanadě jsme si půjčili pět rychlých aut, všichni věrni svým značkám. Potom jsme se rozjeli směr Denali, nehledě moc na dopravní předpisy. A omezení rychlosti? Chachacha, dobrý vtip. Do Denali jsme dorazili po 3 hodinách rychlé jízdy, po pár minutách se v dálce objevil pískově žlutý dům a před ním stálo pět postav, jeden muž a čtyři ženy. Když jsme zastavili, muž se pohnul, zamířil ke Carlisleovi a přátelsky si s ním potřásl rukou. Za Carlislem stál zbytek naší rodiny a úplně vzadu jsem byla já s Hannah a Andrewem. Potom k nám přišel i zbytek Denaliů a Carlisle nás začal představovat.
„Tohle jsou naše nové přírustky do rodiny. Edwardova přítelkyně Bella,“ opodál stojící zrzce se zlostně zalesklo v očích, „její sestra Hannah a její druh Andrew.“
„Těší mě.“ otočil se na nás ten muž. „Vítejte v Denali. Já se jmenuji Eleazar a tohle je moje rodina. Má partnerka Carmen, Irina, Tanya a Kate. Aha, takže ta naštvaná zrzka je Tanya. S tou si rozhodně rozumět nebudu. A když jsem viděla pohledy, které na mě házela a to, jak zamilovaně hleděla na Edwarda, nepotřebovala jsem Jasperovu schopnost, abych zjistila, že mě nesnáší. Najednou mě zalila vlna klidu. Jasper vycítil moji náladu a chtěl mi pomoct. „Díky, Jaspere.“ pomyslela jsem si, vyslala pocit vděčnosti a on se na mě usmál.
„No a tohle,“ ukázal Eleazar na poslední upírku, „tohle je Cora, náš host.“ Jen jsme na sebe s Corou kývli a společně vešli do domu.

Dům byl překrásně, vkusně zařízen. Všechno v obýváku ladilo do modré a jemné oranžové. Kdyby se konala nějaké designérská soutěž a tento dům by byl přihlášen, všichni světoví bytoví návrháři by se mohli jít klouzat. Ihned nám byly přiděleny pokoje v zadní části domu. Náš byl v červenobíločerné barvě. Kdyby mi doteď někdo nabídl bydlet v pokoji vymalovanému černou, určitě bych odmítla. Ale tady nebyla černá vůbec depresivní, spíše dodávala na modernosti. 

Rychle jsme si vybalili a potom sešli dolů do obývacího pokoje. Upřímně, byla jsem zvědavá na to proroctví. Během pár sekund byli všichni Cullenovi dole, včetně mé sestry. Posedali jsme si na volná místa, na gauč nebo na volná křesla. Denalijští počkali, než se všichni usadí a potom začal mluvit Eleazar.
„Jsme rádi, že nás Carlisle se svou rodinou poctil návštěvou, takže vás tu všechny znovu vítám. Ale k věci. Jste tu hlavně kvůli Coře a jejímu proroctví. Coro, mohla bys jim, a vlastně i nám, říci svou předpověď?“
Na druhé straně místnosti se zvedla malá upírka a šla doprostřed pokoje. Byla velice hezká, ostatně jako všichni upíři. Měla dlouhé hnědé vlasy a pěkný kulatý obličej s očima barvy zlata. Byla vegetarián.
„Takže.“ odkašlala si. „Jsme tu kvůli něčemu, co nám změní celé životy. Nejen nám, ale i všem ostatním upírům na našem světě.“ odmlčela se a zahleděla se někam do dálky. Po chvíli se na nás zase otočila. Chvíli si prohlížela každého z rodiny, nakonec ale upřela oči na mě a mou sestru. Potom řekla své proroctví a všem nám jím vyrazila dech.

Autor: kerilia (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nečekané přátelství - 9. kapitola: