Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nečekané - 5. kapitola

17.08.2010 (14:30) • Nikiii • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1639×

BELLA:

Bello, ty jsi taky..., došlo mu.

Jaku, ty? Sakra, kdo ještě? zasyčela jsem.

Zastavila jsem u starého dubu, kde jsme chodívali s Jakem.

Jdu za tebou, řekl.

Zrychlil tempo a v mysli se mi zjevovala cesta, po které se Jake vydal. Už byl blízko.

Rychle jsem se přeměnila. Zaběhla za keř a oblékla se.

Když jsem vylezla stál přede mnou Jacob. Jacob s krátkými vlasy, tetováním a nahoře bez.

„Jaku,” vzdychla jsem a rychle ho běžěla obejmout.

„Bello,” zašeptal, když mě pevně obejmul. Teď už mi nic nemohl udělat.

Chytil mě za ramena a zadíval se mi do očí.

„Jak je to možné?” zamručel si pro sebe a zadíval se k „našemu stromu”. Šli jsme si tam sednout.

Teď jsem si připadala zcela normálně, jako obyčejná holka, ale nebyla jsem.

„Dneska musíme k Harrymu. Sam nám řekne zbytek věcí, které nevíme,” odmlčel se. „Cullen... Ehm... Ví to?” pokračoval.

„Ano, ale ještě nevím, co se bude dít,” podotkla jsem.

Po tváři mi stékala slza.

Jake mi položil jednu ruku kolem pasu a druhou mi setřel slzu.

„Jaku, co to děláš?” ptala jsem se, ale věděla jsem přesně, co chce udělat... a já se nebránila.

Jake mě políbil.

Nebyl to polibek, na který jsem byla zvyklá. Byl mnohem vášnivější a neměl zábrany.

V okamžiku jsem ho přestala líbat. Co to kruci dělám? Miluju Edwarda!

„Jaku... Ne! Nech toho!” protestovala jsem a odstrčila se od něj. „Tohle je chyba,” namítla jsem.

Jacob pochopil. „Promiň,” zašeptal a vstal.

„Měli bychom už jít. Harry na nás čeká.” Pomohl mi vstát.

Společně jsme se rozběhli a přeměnili se.

Seš jako profík! pochválil mě.

Díky. Ty to taky pěkně ovládáš!

Všichni to berou vesele. Nic se pro ně nezměnilo.

To není vůbec pravda, ohradil se Embry.

Buď zticha! kárala ho Jared.

Už jsme byli s Jakem na kraji lesa. Čekala jsem, až se Jake přemění. Otočila jsem se k němu zády.

Aha... Nechám ti trochu soukromí. Počkám před domem.

Jake se přeměnil a oblékl se. Běžel k domu.

Poohlédla jsem se kolem, jestli se nikdo nedívá, a rychle se přeměnila.

V oblékaní jsem byla čím dál lepší... rychlejší.

Ještě jsem si z batohu vytáhla záložní zrcátko, abych se trochu upravila.

Vlasy jsem měla v chuchvalcích, takže jsem se moc upravit nemohla.

Rychle jsem běžela k domu, kde na mě čekal Jake.

Pousmál se. „Můžem?”

„Můžem,” potvrdila jsem.

Z hluboka jsem se nadechla a vešla.

Myslela jsem, že se budu cítit stejně... špatně, ale když jsem tu dneska byla s Jakem, připadala jsem si o mnoho lépe.

„Ahoj, Bello! Jaku!” pozdravil nás Harry.

„Dobrý den, Harry,” řekli jsme s Jakem stejně a pak se tomu zasmáli.

„Za chvíli půjdem k táboráku, ale posaďte se!” zavolal Sam z kuchyně.

Slyšela jsem tam i ženský hlas, ale neznala jsem ho.

Jake viděl mou zvědavost. „To je Emily. Snoubenka Sama,” zašeptal.

„Aha.”

Posadili jsme se na poslední dvě volné židle.

Všichni kolem si společně povídali. Zase jsem byla aspoň na okamžik šťastná a normální.

Přála jsem si, aby tady seděl taky Edward a aby se všichni navzájem spolu bavili jako přátelé.

Embry a Jared, nejlepší kamarádi Jacoba, si k nám přisedli – donesli si vlastní židle.

„Tak co..., vy hrdličky?” popichoval nás Jared.

Jake ho praštil do ramene.

„Co je?!” Začali se spolu pošťuchovat.

„Jak dlouho už jste vlkodlaci?” zeptala jsem se Embryho.

„Ehm... asi dva měsíce,” řekl nejistě. „Ani nevím. Strašně rychle to utíká,” podotkl a zakřenil se.

„Aha... A jak jsi se s tím vyrovnal... Teda, co rodina?” Embry se zamračil.

Asi to nebyla procházka růžovým sadem.

„No..., nebylo to zrovna lehké, ale teď už je to v pohodě,” potvrdil.

Jen jsem přikývla a dále se neptala.

„Tak, jde se na pláž!” oznámil Harry.

Všichni se zvedli a shromáždili venku.

Někteří nasedali do aut a někteří utekli do lesa.

My s Jakem jsme šli poslední.

EDWARD:

Už jen jedna odbočka do rezervace.

Veděl jsme, že poruším dohodu, ale jinak to nešlo. Musel jsem zjistit, proč jí to udělali.

„Panebože!” vykřikl jsem, když se předemou objevila žena.

Zabrzdil jsem a tím hodil smyk.

Rychle jsem vystoupil, abych zjitil, jestli je žena v pořádku.

Nebyla tam.

Na moje rameno šáhla ruka. Otočil jsem se a zavrčel.

„Alice,” oddychl jsem si úlevou. „Co tady děláš?”

Její oči se zatemnily. Měla vizi.

Malá indiánská žena sedí u ohně vedle Harryho Clearwatera.

Dívá se kolem sebe a povídá si s někým. Jedna z osob ji oslovuje Sue. Sue Clearwaterová.

Někoho volá. „Bello?”

Alice otevřela oči. „Vidíš! Je v pořádku. Zbytečně porušíš smlouvu,” kárala mě.

„Víš, jak jsem se lekl? Myslel jsem, že jsi člověk!”

Nasedl jsem do auta.

„Vždyť jsem nic neudělala,” zašeptala a vyplázla jazyk.

„Jedeš?” Skoro jsem zavrčel.

Alice přitančila a nasedla.

Otočil jsem se a jel zpátky domů.

Všichni jsme se tam sešli.

„Myslím, že Bella to musela mít dané,” tvrdil Carlisle.

„Ale no ták! Bella nemůže být Quileutka,” zamumla jsem.

Všichni si mysleli to samé. Musí být.

Jediná Rosalie si myslela, že je třeba z jiného kmene, ale styděla se to říct nahlas.

„To je zajímavé,” podotkl jsem.

„Můžeš nám to říct?” Alice se posadila Jasperovi na klín.

„Může být z jiného kmene. To je dobrá myšlenka, Rosalie,” řekl jsem uznale.

Všichni o tom začali spekulovat.

„Carlisle? Můžeš na chvíli?” zeptal jsem se a šel do kuchyně.

„Co potřebuješ, synu?”

„Můžeme být spolu?” Stále jsem myslel na její poslední slova.

Doufám, že se ještě shledáme. Navždy tvá Bella.

„Budete k sobě cítit menší pachový odpor, ale jinak by mělo zůstat vše stejně. Teda... nebudeš muset být tak opatrný a tak...”

„Já jsem žádný pachový odpor necítil, teda jo... není stejný, ale neodpuzuje mě.”

„Tak je vše v pořádku.”

Carlisle měl asi pravdu.

Já o svých citech k Belle nepochybuju a nic mi nebude bránit k tomu, abych byl s ní.

Ale co když Bella bude mít vůči mě pachový odpor?

BELLA:

Všichni jsme seděli u ohně. Byla tady i Sue – Harryho žena.

Bylo to kouzelné místo. Už se začalo stmívat a oheň házel modré odstíny díky soli.

„Proč tady dnes jsme?” zeptala jsem se Jacoba zvědavě.

„Dnes nám Harry řekne legendy našeho kmene a potom nám Sam vysvětlí, co a jak,” informoval mě.

Přikývla jsem a čekala, až to začne.

QUILEUTSKÁ LEGENDA (zatmění – str.184)

„Tak co? Líbilo?” zeptal se mě Paul.

„Jo. Bylo to úžasný.”

Všichni se už sbírali, aby mohli domů. Jenom vlkodlaci a Emily zůstali.

Teprve teď jsem se na ni podívala. Byla velice krásná, ale když se otočila napravo, uviděla jsem jizvu, která jí hizdila levou půlku tváře.

„Chci vám to ještě objasnit a některé věci ulehčit,” vyrušil můj proud myšlenek.

Podíval se na mě a Jacoba. My dva jsme byli nejnovější vlci.

„Každá smečka má svého vůdce,” uvažoval, jak pokračovat. „V této smečce jsem vůdce já. Nevybral jsem si to. Určuje to rodokmen,” bránil se.

„Naše rada – Harry, Sue a Billy, který tady dnes nebyl – vůdce smečky nazývají „Alfa samec”. On dává rozkazy, když něco zavelí, musíte mě poslechnout.” Na všechny se podíval. „Já to dělám nerad, věřte mi,” zaváhal.

„Někdy je to i pro vaše blízké velice nebezpečné.” Podíval se na Emily, která seděla vedle něj. Ta se jen na něj usmála a dala mu pusu.

Takže to udělal Sam? Můžu já ublížit svým blízkým? Charliemu? Renée?

„K čemu byli vlkodlaci stvořeni? Zabijíme jediné... upíry.” Všichni pohlédli na mě.

No jasně, jsem upírova bejvalka.

„Ulehčení,” uvedl Sam novou kapitolu. „Bello, byl sice dobrý nápad nosit si batoh s oblečením, ale lehčí je, když si jedno triko a kalhoty svážeš a pak si to připevníš na kotník.”

Jen jsem se usmála a přikývla.

„Ještě je tady jeden problém.” Zase se podíval na mě. „Máme tady ve smečce holku, což není moc jednoduché, takže, chlapci, buďte diskrétní a nechovejte se tak, jak byste se chovali.” Začali jsme se smát.

Všichni jsme se sbírali k odchodu, když mě Sam ještě na chvíli zadržel.

„Můžu ještě?” zeptal se zdvořile.

Přikývla jsem.

„Uvažovali jsme s radou, jak je možné, že jsi vlkodlak a... myslíme si, že jsi s někým z nich přůbuzná. Klidně i opravdu hodně vzdáleně.”

Tak tohle jsem nečekala. Jsem příbuzná s Embrym? Paulem? Nebo dokonce s Jakem?

„Ehm... Dobře.”

Jake na mě čekal u lesa.

„Tak zatím,” rozloučila jsem se.

Běžela jsem za Jakem.

„Máš kam jít?”

„Bude spát v lese.”

„Pojď k nám,” nabídl.

„Ne, Jaku... Zítra asi stejně půjdu už domů."

„Pak půjdu s tebou.” Neodporovala jsem.

Zaprvé – nenechal by se odbýt. A za druhé – potřebuju si s někým pokecat.

„Dobře.”

Přeměnili jsme se a běželi k dubu.

Když jsme dorazili k místu, přeměnila jsem se... Nedošlo mi to.

Jake mě viděl úplně nahou, ale rychle se otočil.

„Sakra!” zasyčela jsem a rychle se oblékla, když jsem byla hotová, Jake se přeměnil předemnou.

Viděla jsem úplně všechno.

Rychle jsem se otočila.

„Jaku!” kárala jsem jo.

„Fifty! Fifty!” pronesl. „Vsadím se, že jsi viděla víc než u Cullena,” navážel se.

Vzala jsem si batoh a šla si lehnout ke stromu.

„Ale no ták!”

Šel si lehnout ke mně. Obejmul mě.

„Jaku!” varovala jsem ho.

„No tak. Bells. Uvolni se,” zašeptal mi do ucha.

„Dobrou,” odsekla jsem, a tak ukončila naši konverzaci. Otočila jsem se k němu zády.

SEN

„Edwarde!” zavolala jsem na něj, ale neotočil se. Odcházel.

Bežěla jsem za ním. Chytila ho za rameno.

„Nešahej na mě! Kříženče!” zavrčel.

„Co? Edwarde, co to povídáš?” nechápala jsem.

Rychle jsem ho obejmula. „Ach..., Edwarde,” zašeptala jsem mu do hrudi. „Miluju tě.”

„A-au! Co to - ” Edward mě drtil v náruči. Rozdrtil mě.

Ležela jsem před ním na zemi s rozdrceným trupem.

Zakopal mě do země a odešel.

Autor: Nikiii (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nečekané - 5. kapitola: