Ahoj, tak je tady pokráčko... :D :D doufám, že se bude líbit... Co řekne Bella Edwardovi? Jak bude na to reagovat? To se dozvíte tady... Prosím komentíky.
Vaše Nikki ♥
19.07.2010 (14:45) • Nikiii • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1880×
Bella:
Zastavila jsem naproti Volva.
„Dobře,” zašeptala jsem. Jestli mě opravdu miluje, tak jak tvrdí, pak...
„Bello,” vzdychl. Slyšela jsem Edwarda, který stále seděl v autě. Zjistil to? Je tak znechucený, že nevyjde z auta? Stála jsem u svého auta a čekala, co se bude dít. Edward se podivil a vystoupil z auta.
„Ty se mě bojíš?” Podíval se na mě citlivě.
„N-ne... Jen...” nemohla jsem říct ani jednu pitomou větu. Běžela jsem za ním a rychle ho objala. Nevím, co mě to napadlo.
„Co se stalo?” Kolébal mě ze strany na stranu a těšil mě. Zatímco jsem začala vzlykat. Horší už to být nemohlo.
„Tak pojď. Řekneš mi to cestou domů.” Chtěl mě posadit do jeho auta, ale já jsem se mu vytrhla a utekla do lesa.
Edward:
Co se to děje? Udělali Belle něco? Nechtěl jsem uvěřit, že se mnou už nechce být, na to jsem byl příliš velký sobec. Běžel jsem po pachu, ale už to nebyl takový, jaký jsem znal – byl o něco ostřejší.
„Bello!” zavolal jsem na ni, když jsem ji viděl, jak se schovává za kmenem spadlého stromu. Rychle jsem k ní šel.
„Edwarde... Promiň.” Vzlykala.
„Proč se mi omlouváš?” Nechápal jsem, vždyť nic neprovedla, a i kdyby ano... co může udělat, abych jí neodpustil?
„Copak ty to nepoznáš?” Zmateně se na mě podívala.
„Co to povídáš? Co nepoznám?” Byl jsem flustrovaný a zmatený. Bella se zvedla a ustoupila ode mě. Začala se svlékat.
„Bello? Co to -” Zasekl jsem se, když jsem ji viděl, jak se zmítá v křečíš.
Běžel jsem za ní, ale než jsem mohl udělat poslední dva kroky, stál přede mnou obrovský bílý vlk s černým ocasem.
Bella:
Och bože, to je, ale zápach... Edward neřekl ani slovo. Jen stál a díval se na mě. Na vlka.
Zakňučela jsem... Takže je to tak. Už mě nechce. Otočila jsem se a běžela do hloubi lesa.
Bello? Jsi to ty? ptal se... Paul?
Ehm... jo. Jakto, že tě slyším?
Jo to jsem já... Paul. Slyšíme se přes mysl. Vlastně slyšíme i myšlenky a vidíme i tvůj... no pohled, kde teď jsi?
Páni! pomyslela jsem si. U mého domu.
Přeměnila jsem se. Vyšplhala jsem po stromu do mého pokoje. Vzala jsem si batoh a do něj naházela pár triček a kalhot.
Musím vypadnout, musím vypadnout...
Běžela jsem dolů. Potřebovala jsem ještě napsat Charliemu vzkaz.
Ahoj tati,
neboj se o mě, jen jsem si někam vyrazila. Asi za dva dny se vrátím.
Jsem v pořádku. Miluji tě.
Bella
P.S: Prosím, omluv mě ze školy.
Tak... to bych měla. Ještě dopis pro Edwarda.
Když jsem na něj myslela bolelo to, jako bych měla v hrudníku díru a ta se jen každou malou zmínkou o něm prohlubovala.
Drahý Edwarde,
miluji tě.
Nesmíš mě hledat... nic se mi nestane. Jen se vše musím ujasnit.
Doufám, že se ještě shledáme.
Navždy tvá Bella
Poskládala jsem papír a schovala ho do kapsy batohu. Vyběhla jsem z domu a rovnou do lesa. Začala jsem se třást a... (prásk) byl ze mě vlk. Batoh jsem vzala do tlamy a běžela.
Nedívala jsem se kolem sebe, jen jsem běžela směrem k domu Cullenových. Hlasy v mé hlavě jsem povedeně ignorovala. Věděla jsem, že všichni Cullenovi ví, že je jdu navštívit, a tak jsem ani neotálela.
Na kraji lesa jsem se přeměnila a oblékla. Vytáhla jsem vzkaz a odnesla ho ke dveřím. Nikdo tam nebyl. Už jsem ho chtěla položit před dveře, ale zasekla jsem se. Vzhlédla jsem nahoru. Ed - Edwardův pokoj byl přímo nade mnou.
Couvla jsem o pár kroků. Rozběhla se a odrazila od země. Vyskočila jsem a přistála v balkónových dveřích od Edwardova pokoje. Edward seděl zády ke mně a měl sluchátka – poslouchal Claire de Lune.
Dala jsem mu dopis na stůl a zmizela.
Edward:
Zrovna jsem poslouchal Claire de Lune, když jsem ucítil velice známou vůni. Otočil jsem se, ale nebyla tam. Jen otevřené balkónové dveře a tma. Už jsem se chtěl otočit zpět a zírat dále do zdi, ale zahlédl jsem malý kus papíru na mém stole. Vzal jsem ho a otevřel. Bylo to Bellino písmo.
Drahý Edwarde,
miluji tě.
Nesmíš mě hledat... nic se mi nestane. Jen se vše musím ujasnit.
Doufám, že se ještě shledáme.
Navždy tvá Bella
Papír jsem složil zpět a vložil do zadní kapsy kalhot. Seběhl jsem dolů – nikdo tam nebyl – pochopitelně. Všichni byli na lovu. Vzal jsem si z věšáku sako a šel k autu. Nesmím riskovat, kdybych běžel a zachytil Bellin pach, šel bych za ní a to teď nesmím, i když bych moc chtěl. Cestou k autu jsem si oblékl sako; vklouzl jsem do auta a jel. Nevěděl jsem přímo, co chci udělat, ale věděl jsem, kam chci jet.
Bella:
Na kraji lesa, ještě u domu Cullenových jsem se přeměnila. Už jsem byla dostatečně daleko od domu, a tak jsem zpomalila.
Bello? řekl známý hlas v mé mysli.
Jaku?
Autor: Nikiii (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Nečekané - 4. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!