Tak tady je pokračování. Bella už se blíži k zjištění pravdy... Zbytek se dočtete tady :D :D tak do toho... Pěkné čtení. Vaše Nikiii
25.06.2010 (09:30) • Nikiii • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1833×
Probudila jsem se brzy ráno. Nebe se teprve začínalo červenat. Chtěla jsem Edwarda pohladit po paži, ale nebyl tam – pokoj byl prázdný, ale to mne až tak netrápilo.
Dneska jsem se už tolik nepotila ani netřásla. Chtěla jsem si zajít do koupelny pro sklenici vody, ale když jsem vstala, podlomila se mi kolena. Skončila jsem na podlaze.
Měla jsem otřesnou žízeň, a tak jsem se tam doplazila. Vypila jsem tři sklenice, a tak je pochopitelné, že jsem potřebovala na toaletu.
Když jsem se otočila směrem k toaletě, zahlédla jsem se v zrcadle. Vypadala jsem příšerně. Pod ospalýma očima zářily fialové kruhy a vlasy jsem měla slepené z potu a smotané do copu.
„Ach bože,” vzdychla jsem a začala si omývat obličej. Když jsem se osušila do ručníku a podívala se zase do zrcadla, jestli je to lepší, stál za mnou Edward.
„Ahoj lásko, tak jak ti je?” zeptal se mě ustaraně. Otočila jsem se k němu čelem.
„Je to lepší, než to bylo. Kde jsi byl?” Vzpomněla jsem si.
„Byl jsem se převléct,” řekl nevinně, jakoby to byla samozřejmost, „přece nebudu ve stejném oblečení, jako včera.” Šel do pokoje a sedl si na postel. „Dneska bys měla zůstat doma. Omluvím tě ve škole.”
Šla jsem za ním – toaleta musí počkat.
„Jo to je asi dobrý nápad, ale je ještě příliš brzy na to, abys šel do školy,” podotkla jsem. Sedla jsem si vedle něj a začala ho líbat, ale Edward mi polibky neoplácel.
„Bello,” vzdychl flustrovaně, „musíš odpočívat. Takhle se nikdy nevyléčíš.” Chytil mě za ramena a uložil do peřin. „Vyspi se. Ze školy se vymluvím, abych si tě mohl ohlídat.” Dal mi pusu na čelo a byl pryč. Kam asi šel?
Když jsem usnula, zdál se mi podivný sen. Vůbec nedával smysl.
Byla jsem v lese. Kolem mě vyli vlci a pak se jeden černý, jako uhel přede mnou objevil. Byla jsem strachy bez sebe, nemohla jsem se hnout. Ten vlk byl obrovský. Začal se třást, jakoby měl křeče, tak jako já. Po chvíli se vlk změnil na člověka. Byl to Sam Uley. Udělal krok ke mě a...
„Bello?” volal na mě Charlie. „Šššš... Už je to v pořádku. Byl to jen sen.” Pohladil mě po čele. „Jsi celá zpocená a třeseš se. Jak se cítíš?”
„Není mi moc dobře.” řekla jsem udýchaně. Byla jsem rozhozená z toho snu.
„Do školy dnes nepůjdeš. Vrátím se kolem šesté, zvládneš to?”
„Ano, zavolám Alici nebo... Edwardovi.” Koukla jsem opatrně na něj, ale podle jeho výrazu, bych řekla, že mu to nevadilo.
„Dobře, pa.” Dal mi pusu na čelo a šel do práce.
Nevím jak, ale po chvilce jsem zase usnula. Probudila jsem se, ale asi jsem moc dlouho nespala – Edward tady ještě nebyl.
Stále mi vrtal hlavou ten sen. Byl to jen další výplod mé fantazie? Jak se v něm ocitl Sam Uley?
Když jsem vstala, bylo mi už mnohem lépe. Došla jsem dolů, sice s trochou námahy, ale přece. Na snídani jsem si udělala jen chleba s medem a mezitím jsem si plánovala cestu za Jakem. Jedině Jake mi něco poví o Samovi.
Po snídani jsem se šla zpátky nahoru obléct. Když jsem hledala své triko, našla jsem na stole malý kus papíru – byl to vzkaz.
Bellinko, přijedu trochu později. Musím si ještě něco zařídit. Hledej moje srdce – nechal jsem ho u tebe.
„Ach...” vzdychla jsem štěstím, a pak se sama sobě zasmála. Připadala jsem si jako v nějakém příliš sladkém romantickém filmu.
V pokoji jsem nechala vzkaz pro Edwarda.
Edwarde, nestrachuj se. Jela jsem se jen na něco zeptat Jacoba. Hledej moje srdce – nechala jsem ho u tebe. ♥
Seběhla jsem dolů, vzala klíče od auta a šla. Ani jsem si v tom spěchu nevšimla, že prší. Rychle jsem si nasedla do auta a snažila se nastartovat motor, ale nešlo to.
„No tak… Tohle mi nedělej!” kárala jsem náklaďáček a snažila se nastartovat. Po několika pokusech se podařilo. „Jo!” upřímně jsem zajásala a vycouvala na cestu.
Když jsem jela přes zatáčku po útesech na pláži LaPush viděla jsem partu Quileutských kluků. Co to?
„Ne!” zaječela jsem a dupla na brzdu. Jeden z kluků toho druhého hodil z útesu.
Vystoupila jsem z auta a pořádně se podívala. Neprali se, jenom blbli, ale byla to taková výška. Ten poslední byl o něco starší. Snad... Sam? Jako jediný se rozběhl a skočil šipku. Padal tak dlouho. Sledovala jsem ho, dokud se neponořil do temného moře.
Nastoupila jsem zpátky do auta a pokračovala v jízdě. Musím přiznat, že jsem se na cestu moc nesoustředila, stále jsem přemýšlela o Samovi a jeho partě. Vždyť je o tolik starší. Proč je s tak mladými kluky?
Ani jsem si nevšimla a už jsem jela v Quileutské rezervaci. Projížděla jsem mezi malými a útulnými domky. Zastavila jsem u vybledle červeného.
Ještě než jsem stačila vystoupit, Jake už vyběhl z domu.
„Bello!” zavolal na mne šťastně. Přiběhl a objal mě.
„Ahoj Jaku.”
Autor: Nikiii (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Nečekané - 2. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!