Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nečekané - 1. kapitola

22.06.2010 (15:30) • Nikiii • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2733×

Všichni čekali ve velkém obývacím pokoji. Alice mě táhla dolů ze schodů, div jsem neupadla.

Rozhlédla jsem se kolem. Nebyl to ten pokoj, který jsem znala.

Předpokladám, že to byla Alice, která rozestavěla všude, kam jen to šlo, smetanově bílé svíčky a tucty křišťálových mis naplněných stovkami rudých růží. Naproti Edwardovu koncertnímu křídlu, nad kterým vysely barevné lampiony, byl stůl zakrytý bílým ubrusem, na kterém stál tmavě červený dort, další růže, komínek skleněných talířu a hromádka dárků, zabalených do stříbrných papírů.

Bylo to stokrát horší, než jsem si dokázala představit. Když Edward viděl moje muka, ochranitelsky mě objal kolem pasu a políbil mě na temeno.

Edwardovi rodiče, Carlisle a Esmé, stáli nejblíž u dveří. Esmé mě opatrně objala. „Všechno nejlepší, Bello,” zašeptala, když se mi svými měkkými vlasy, barvy karamelu, otřela o tvář, jak mě líbala na čelo a pak mi Carlisle položil paži kolem ramen.

„Za tohle se omlouvám,” zašeptal mi. „Nedovedli jsme Alici udržet na uzdě.”

Za nimi na schodech stáli Emmett a Rosalie. Rosalie se neusmála, ale alespoň po mě pohledem nevrhala blesky. Emmettova tvář byla roztažená do širokého úsměvu.

Alice pustila Jasperovu ruku a přiskočila blíž, všechny zuby jí v úsměvu jiskřily v jasném světle. Jasper se také usmíval, ale držel si odstup.

„Je čas rozbalit dárky,” prohlásila Alice. Vzala mě chladnou rukou, která byla kupodivu příjemná a táhla mě ke stolu s dortem a blýskavými balíčky.

Nahodila jsem nejlepší mučednický výraz, jaký jsem svedla.

„Otevři to.” Vzala mi z rukou fotoaparát a místo něj mi strčila velikou krabici. Krabice byla tak lehká, jako by byla prázdná. Nahoře byl lísteček, na kterém stálo, že je to dárek od Emmetta. Zatřásla jsem krabicí. Nespletla jsem se, krabice byla prázdná. Nechápavě jsem koukla na Emmetta.

„Je to stereo do tvého náklaďáčku, už jsem ti ho nainstaloval,” vysvětlil. „Skoro škoda...”

„Hele! Neurážej moje autíčko,” přerušila jsem ho.

„Teď Rosalie,” oznámila mi Alice. Rosalie má pro mě dárek?

„Je to náhrdelník. Alice ho vybrala,” řekla, ale nepodívala se mi do očí.

„Děkuju Rosalie.”

Edward se přede mě postavil, v ruce měl malý balíček. Šlehla jsem po něm baziliščím pohledem. „Něco jsi mi slíbil.” Než jsem mohla mudrovat dále, už mě Edward líbal.

„Ehm...” Přerušil nás po chvíli Emmett. Začala jsem se červenat. „Ty ses vůbec nezměnila,” prohlásil Emmett s předstíraným zklamaním. Jen jsem se pousmála.

Když jsem se zhluboka nadechla a otočila se zpět k Edwardovi, začaly hodiny odbíjet půlnoc. Strčila jsem prst pod okraj papíru a trhla. „Sakra,” zamručela jsem, když mě papír řízl do prstu. Ruce se mi viditelně začaly třást a teplota mi stoupala nahoru. Podívala jsem se na prst, ale žádné známky říznutí tam nebyly.

„Jsi v pořádku?” zeptal se Edward a chytil mě kolem pasu.

„Já... nevím. Asi to nic nebude,” zašeptala jsem vystrašeně. Nevěděla jsem, co se děje. „Musím jít. Děkuju za oslavu, byla neskutečná. Zítra se uvidíme.” Políbila jsem ho a běžela k autu.

Než jsem stihla otevřít dveře, Edward už seděl za volantem. Neměla jsem čas ani náladu se teď hádat o tom, že chci být sama. Myslela jsem, že snad vybouchnu.

Celou cestu jsme mlčeli. Já jsem se dívala z otevřeného okna a Edward se díval na mě.

Vystoupila jsem z auta ještě než Edward zaparkoval. „Bello... Co se ti stalo?” Odhrnul mi pramínek vlasů z obličeje.

„Já nevím!” zaječela jsem. Co se to se mnou děje? „Jdi domů. Zítra ti zavolám.” Veděla jsem, že mě neposlechne a bude mít námitky a tak jsem ho ještě jednou políbila a běžela do domu.

„Ahoj tati!” jen jsem zavolala a rychle vyšla nahoru po schodech do koupelny. Rychle jsem vešla do sprchy a pustila na sebe ledovou vodu. Trochu to pomohlo, ale když jsem pak vylezla a oblékla se do dlouhého trička, zase to začalo. Když jsem vešla do pokoje, okno bylo otevřené. „Edwarde?” hledala jsem ho ve tmě. Obejmul mě kolem pasu.

„Úplně hoříš,” přitiskl se ke mě ještě pevněji, aby mě schladil.

„Ah...” vzdychla jsem úlevou. „Říkala jsem, aby jsi šel domů!” kárala jsem ho.

„Dobře víš, že bych nikdy nešel,” pousmála jsem se.

„Lehnu si... Snad se to do rána zlepší,” plácla jsem sebou na postel a... ztratila jsem vědomí?

„Bello? Belo!” Někdo mi pokládal příjemně chladivý obklad na čelo. „Bello? Probuď se!” začala jsem poznávat jeho hlas. Hlas mého miláčka.

„Ah... Edwarde?” Posadila jsem se na na postel.

„Tady.” Podal mi sklenici vody. „Asi máš horečku. Měli bychom jít za Carlislem.” Za Carlislem? Tak akutní to nebude. Po chvíli mého přemýšlení jsem si vzpomněla na zaručenou léčbu.

„Edwarde... ještě než pojedeme ke Carlislovi, což je zbytečné,” podotkla jsem. „Chtěla bych vyzkoušet ještě jednu léčbu... zábaly.” Pomalu jsem se Edwardovi podívala do očí. Pousmál se a to mě přimělo se začervenat.

„Zkusit to můžeme. Jdi se osprchovat a já nachystám prostěradla a vodu.” Rychle jsem se zvedla a to způsobilo menší zakolísání. Edward mě samozřejmě chytil dříve, než jsem mohla upadnout.

„Díky. Už to zvládnu.” Přikývnul, ale v jeho očích byla stále vidět nejistota, a proto jsem se chytala nábytku, abych neupadla. V alespoň polovičním zdraví jsem došla do sprchy a pustila ledovou vodu...

„Bello? Bello!” Edward mě lehce poplácal po obličeji. Zamrkala jsem a pak otevřela oči.

„Jsi v pořádku?” Pohladil mě po tváři.

„A – ano.” Byla jsem dezorientovaná. Teprve za chvíli jsem si uvědomila, že jsem úplně nahá ve sprše a to s Edwardem. Zřejmě si toho taky všiml.

„Ehm... nechám tě se v klidu osprchovat.” Rychle jsem ho políbila – nemohla jsem ho nechat odejít. Když mi polibky začal ochotně oplácet, pustila jsem vodu. Pousmál se. Musela jsem se nadechnout a tak s polibky pokračoval na krku.

„Zábaly,” připomněl mi Edward.

„Ano správně – zábaly,” souhlasila jsem, ale ani jeden jsme nepřestávali. Začala jsem mu rozepínat kalhoty. Když je měl dole, skočila jsem na něj. Vycházel ze sprchy se mnou kolem pasu a šel do mého pokoje. U dveří jsem z něj seskočila a shodila ho na postel. Vzrušeně se pousmál. Klekla jsem si na postel a po čtyřech lezla na něj. Začala jsem se zase zahřívat a tak jsem měla další důvod se na něj více tisknout. Rozervala jsem mu košili a hodila ji na podlahu. Začali jsme se líbat. Převalil se tak, že byl teď on nahoře. S polibky pomalu přecházel níže. Začala jsem se třást, ta horečka tu byla zase. Edward mě začal líbat do dlaně. Rukou jsem mu zvedla hlavu a jeho tvář přiblížila ke své. Věděl, co chci udělat – jeho polibky teď byly mnohem vášnivější a něžnější zároveň. Pomalu jsem mu rukou jela po zádech až k trenýrkám. Jedním tahem byly dole - sama jsem byla překvapená, jakou mám sílu.

„Miluju tě,” zašeptala jsem mu do ucha.

„Miluju tě,” řekl mi mezi polibky...

Autor: Nikiii (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nečekané - 1. kapitola: