Ahoj, tak po dluhé odmlce se vracím. Omlouvám se, že kapitolka je krátká, ale dostávám se znovu do formy :). V tomto dílku se dozvíte o životě Lillian a Edwarda. Budu ráda za každý komentář, snad to vás, staré čitatele, potěší. Vaše Veruuuu
29.06.2010 (17:15) • Veruuuu • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2248×
Lillian:
Dny s Edwardem ubíhají jako voda… Nebo-li spíše měsíce? Nějak jsem si navykla na náš způsob života a přestávám vnímat, jaký je vlastně den, měsíc, rok… Do reality mě dostane pouze návštěva mé rodiny. Teprve tehdy si opravdu uvědomím, jak rychle čas utíká.
Když jsem naposledy viděla mámu, tak jsem poznala, jak se na ní věk podepisuje. Její hnědé vlasy byly protkány šedivými prameny. Hnědé, kdysi poutavé oči, se staly zapadlými a obklopovaly je vrásky. Ale i přes to maminka vypadá kouzelně.
S dětmi Clary jsem teď ve „stejném“ věku. Vědí o mě vše, tedy i to, že jsem upír. Když byly malé, hrála jsem si s nimi a jim se to moc líbilo. Říkávaly mi „superteta“. Teď se mnou její dcera Susan řeší problémy s kluky a její bratr Chad si ze mě dělá srandu. Puberťák jeden!
A můj bratříček Rayen… Je šťastně ženatý se Summer, samozřejmě. Mají dokonce čtyři děti. Summer porodila nejprve nejstaršího Iana a poté se jí narodily trojčata, holčičky: Aria, Anne, Ashley. Teď je jim asi deset. Takže jsou stále v období princezen.
Bohužel je nevídám často, teď když jsme se s Edwardem odstěhovali do Grónska. Na jednu stranu mi strašně má rodina chybí, ale na druhou si vychutnávám sebe a Edwarda plnými doušky.
Z mého přemýšlení mě vytrhnul medový hlas, mně tolik známý.
„Nad čímpak zase přemýšlíš, andílku?“ ptá se mě. Ucítila jsem studený vzduch na krku a paže, které mě obklíčily. Usmála jsem se pro sebe a otočila se v Edwardově objetí. Podívala jsem se mu do očí, ve kterých jsem se mohla utopit. Miluju jeho pohled, když je zvědavý a touží vědět, co se mi honí v hlavě.
„Nebuď zvědavý, budeš brzo starý.“ Usmál se a zakroutil hlavou.
„Jsi potvůrka,“ zašeptal mi do ucha a mně přejel mráz po zádech. Cítila jsem v těch dvou slovech vášeň.
„Kdepak… jen ty jsi moc zvědavý,“ zasmála jsem se a políbila ho na nos. Ruce jsem spojila za jeho zády a hlavu si opřela o jeho hruď. „Krásně voníš,“ zašeptala jsem tentokrát já. Jednou rukou mě pohladil po vlasech a druhou mě stále objímal.
„Jsi sladká. Mám pocit, že čím jsi starší, tím jsi sladší.“
„Já nestárnu!“ odporovala jsem na oko a pustila jsem mé ruce, které jsem si posléze dala v bok. Edward se začal smát a já to dlouho nevydržela a přidala se k němu.
„Mám pro tebe překvapení,“ řekl mi. Zaradovala jsem se, miluju jeho překvapení. Pověsila jsem se mu kolem krku a vyskočila na něj obkročmo. Začala jsem ho něžně líbat na šíji.
„Řekneš mi to?“ žadonila jsem a doufala, že ho svými polibky rozněžním a on mi to prozradí.
„Vím, o co se snažíš,“ vydechl, „ale tentokrát ti to nevyjde.“ Líbala jsem ho dál a šeptala mezi polibky.
„Vážně? Ty mi nechceš udělat radost?“ Edward pomalu přecházel k posteli.
„Chci ti udělat radost, proto ti to nemůžu říct,“ řekl, položil mě na postel a lehl si ke mně. Hladil mě po vlasech a já rukama obkreslovala jeho svaly na břiše. Zvedla jsem se a sedla si na něj. Pomalu jsem mu rozepínala knoflíky u košile. Cítila jsem na sobě jeho pohled. Zvedla jsem hlavu a zadívala jsem se mu do očí. V těch jeho jsem viděla nekonečnou lásku. Sklonila jsem se a naše nosy se dotýkaly. Otřela jsem tím svým o jeho a dlouze jsem ho políbila.
„Miluji Tě, Edwarde,“ zašeptala jsem. Objal mě a přitiskl si mě k sobě. Vdechl mou vůni a políbil mne do vlasů.
„I já tebe, ani nevíš, jak moc.“ Ležela jsem v jeho náruči a vychutnávala si tu krásnou chvíli mezi námi. Už to není já a on, teď jsme my.
Za tu dobu, co jsme byli spolu, se má láska k němu nezmenšila ani o píď. Naopak, neustále se zvětšovala. Občas jsem si vzpomenula na Patricka a píchlo mě u mého mrtvého srdce. Zradila jsem ho? Už za ním nikdy nepřijdu, jak jsem mu slíbila nad jeho hrobem. Pokud někdy zemřu, tak určitě nebudu v nebi jako on.
„Edwarde, tak už mi to pověz,“ žadonila jsem a stále jsem ležela v jeho náruči. „Nebo mi aspoň řekni, kdy se dozvím o co jde.“
„Vždyť to by pokazilo celé překvapení. Aspoň jednou mě nech tě překvapit, Lillian.“ Usmála jsem se na něj. Asi bych měla přestat vyzvídat, ale když já jsem tak zvědavý “člověk“.
„Dobře,“ vydechla jsem nakonec. „Teď, ale budeme dělat něco jiného, viď?“ šibalsky jsem se na něj usmála.
„Jako třeba co?“ zašeptal a přesunul se ke mně a přitáhl si mě blíže k němu.
„Však ty víš,“ šeptla jsem a dlouze jsem ho políbila. Cítila jsem Edwardům chtíč. Opětovával mi můj polibek vroucně, vášnivě a přitom tak něžně.
„Chceš jít na lov, že ano?“ zeptal se, když jsme se přestali líbat. Zazubila jsem se na něj a kývla. „Už jsem si myslel, že…“ odmlčel se.
„Že?“ zeptala jsem se ho. Věděla jsem, co myslí, ale chtěla jsem to slyšet od něj.
„Ale nic…“ zakroutil hlavou.
„Jestli si myslíš, že mám v plánu jen lov, tak se pleteš,“ zašeptala jsem mu do ucha a vzápětí jsem ho na něj políbila. Pousmál se, vstal z postele a natáhl ke mně ruku.
„Jdeme?“
„Ano,“ chytila jsem jeho ruku a znovu zašeptala. „Těším se na to, co bude po lovu.“ Edward mě obdařil jeho pokřiveným úsměvem a ruku v ruce jsme se vydali na lov.
Autor: Veruuuu (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Nečekaná láska - 23. kapitola - Já a on:
Nechce ji třeba požádat o ruku? Nic jiného mě nenapadá. Uvidíme
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!