Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nebe bez hvězd - 13. kapitola

25.04.2011 (10:45) • KristieNessie • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 2337×

Nebe bez hvězd - 13. kapitola

„Když jsem odcházel, ani ve snu mě nenapadlo, jak dlouho odsud budu,“ začne Jake a já se k němu ještě víc schoulím. Vzpomínat na ty začátky není nic hezkého.

„Jane to měla dokonale promyšlený. Stvořila si novou upírku jménem Nora, která se vám i na dálku dokáže dostat do hlavy. Ale o tom až za chvilku.“ Dostat do hlavy? Takže to byly ty moje iluze?

„Přiběhl jsem do La Push a smečka mi oznámila, že zachytili pach neznámého upíra, kterým byla Nora. Jane nám ji nastrčila, protože jsme ji ještě neznali. Vydali jsme se za Samem a najednou na nás Jane použila svůj dar.“

„Na všechny? Jak to dokázala, vždyť se dokáže soustředit pouze na jednoho!“ zamračí se znepokojeně strejda Jazz.

„To nevím, udělala to asi nějak přes Noru. Ony se se svými dary perfektně doplňovaly,“ nadechne se. Je na něm tolik vidět, jak špatně se na to vzpomíná.

„Najednou nás všechny dokázala ovládnout. Potom kluky odvedly pryč a já zůstal sám. Lezlo z ní něco o tom, že… zkrátka zuřila.“ Na chvilku zavládlo ticho. Stulená k Jakovi jsem si až pozdě všimla, jak si Jake a táta vyměňují myšlenky a pohledy a ostatní se zrakem dorozumívají. Najednou se všechny oči zadívaly na mně.

„Co z ní lezlo?“ zeptám se zmateně. Jake vzdychne a táta se zamračí. Chytnu Jaka za ruku, abych ho přinutila se na mě podívat. Otočí se na mě a jeho nepřítomný pohled mi signalizuje, že používám svůj dar.

„Sakra!“ ucuknu s rukou. Už je dlouho, co jsem svůj dar nepoužila. Asi od doby, co Jake zmizel. Teď jsem dokonce tak rozrušená, že ho používám, aniž bych to věděla. Jake se naoko nešťastně usměje.

„Tohle mi taky chybělo,“ vezme mou ruku a položí si ji na tvář.

„Víš, srdíčko, tenkrát, když přišli z Volterry vládci s celou gardou, dokonce i s manželkami, šli pro tebe. Přišli, aby tě zničili,“ začne táta opatrně. Matně si na to vzpomínám, ale jako jeden z nejhrůznějších okamžiků svého života jsem to trochu pozapomněla.

„Jo, tohle si pamatuju,“ sklopím oči. To hlavní ale nezapomenu. Že to bylo kvůli mně. Že za mě byla celá má rodina ochotna položit život.

„Zlato, nedávej si to za vinu,“ klečí u mých nohou táta. Jake v ten moment, jak mu dojde, o čem se bavíme, mě opět chytí za zdravou ruku. „No, zkrátka… Aro zuřil. Když už nevěděl co, dával to za vinu Jane, protože nepřemohla mámin štít.“

„Jo, a nejlíp se mámě pomstí tebou nebo mnou. Tebou těžko, protože čteš myšlenky a já jsem hlídaná, takže musela najít něco jiného. Jak mě nejlíp zničit? O tom jsem se s Jane bavila. Vezme mi Jaka…“ vzdychnu.

„Jo, tím to vzala všechno jednou ranou. Zničí smečku, jejich rodiny, Nessie a tím celý Cullenovský klan, ale hlavně Bellu,“ vysvětluje Jake dál.

„Jaku, chci něco vědět,“ vyhrknu bezmyšlenkovitě. „Když jsi zmizel, měla jsem iluze, halucinace nebo něco takového. A říkal jsi něco o Noře…“ Nechci se něj ani podívat.

„Zrovna jsem o tom chtěl mluvit. Je to dost složitá záležitost s tou Norou. Ona uměla přenést danou osobu do něčí mysli tak, aby to vypadalo jako halucinace. Asi to spíš vysvětlím. Prostě ona mě přenesla do tvé mysli. Všechno jsem viděl a tím mě ona mučila,“ odmlčí se Jake na chvilku.

„Kde vůbec je Nora teď?“ zeptá se Esmé.

„Jane ji včera zabila. Překročila hranici a tím vám teoreticky mohla dát stopu k jeskyni. Jenže nikdo jiný se tak blízko hranice nepohyboval, kromě Nessie,“ vysvětluje Jake. Já dál přemýšlím o jeho předchozích slovech.

„Ty všechny iluze, co jsem měla, tak jsi byl opravdu ty? Proč jsi něco neřekl?“ rozčílím se.

„To nešlo, miláčku. Kdyby to šlo, udělal bych to! Ona ovládala mou mysl, většinou jsem byl v jeskyni v bezvědomí,“ rychle mě uklidňuje. „Dokonce umí nějak i narušovat citové vazby, proto jste nikdo Ness nepomohl.“

„Jo, to by odpovídalo. Jednou bych Ness snesl modré z nebe a podruhé mi přišlo úplně zbytečné jí pomáhat. To dělala schválně, aby Nessie trápila, co?“ zavrčí táta. Jake přikývne.

„Jaku! Ty jsi viděl všechno? Všechno, co jsem udělala? Slyšel jsi všechno, co jsem řekla?“ dojde mi zpožděně a pohled mi spadne na zápěstí, které není v sádře. Už je tam vidět jen nepatrná jizva.

„Jo, viděl, Ness. Například v tom lese, jak jsem tě posílal domů, tak to proto, že tam byl upír. Mohl tě zabít!“ zakroutí hlavou. „Nehledě na tohle,“ vydechne a přejede mi jizvu na zápěstí. „Myslel jsem, že ti nafackuju, což by stejnak nebylo možný.“

„No jo pořád,“ snažím se odlehčit situaci. „Nech toho, nebo si vytvořím novou Noru a budeš mi radit při každý písemce ve škole.“ Vypláznu na něj jazyk. Já, táta a Jake se začneme smát, protože my jako jediní víme, o co jde. Ostatní nechápou a táta se dá do vyprávění situace, kterou mu přehráváme já a Jake v našich myšlenkách.

***

Stojím na balkoně u naší ložnice. Je už večer a slunce zapadá. Poslední dva dny byly opravdu náročné. Předevčírem jsme zachránili Jaka a smečku. Včera ráno přijela Emily a omluvila se mi. Byla taky pod vlivem Nory. A včera odpoledne přijela ještě jedna nečekaná návštěva.

Zaslechla jsem, jak před domem zastavilo auto. On někdo někam jel? Vykoukla jsem z okna a uviděla Tommyho a Ally. Bleskurychle jsem otevřela hlavní dveře a řítila se k nim. Ti dva tam tak stáli, schoulení k sobě, že jsem je oba najednou objala. Teda vlastně skoro. Jednu ruku jsem měla pořád v sádře.

„Ahoj, chyběli jste mi, moc!“ usměju se.

„Renesmé! Ty celá záříš!“ podívá se na mě Ally s otazníky v očích.

„Ness,“ opravím ji a to jí ještě více pomate. Přece jsem jim oslovení jako „Ness“ a „Nessie“ a podobné zakázala.

„Jake se vrátil!“ řeknu po chvilce napínání.

„No to je skvělý!“ začnou se oba smát a zdá se, že jsem svojí rozzářenost rozšířila dál. V tom se Jake objevil ve dveřích, pozdravil je a já se mu rozeběhla do jeho roztažené náruče. On už měl v té době ruku zdravou. Ach, to rychlé hojení vlků. To bych taky potřebovala. Jake mě chytil a zatočil e mnou. Když mě postavil na zem, něčeho jsem si všimla.

To, jak se Tommy na Ally díval. To, jak se ona malinko červenala. To, jaké bylo najednou mezi mini napětí. Ne, to nebylo napětí, to bylo jiskření!

„Neuniklo mi něco?“ zeptala jsem se se stejnými otazníky v očích, jako před chvilkou Ally.

„Asi uniklo,“ usmál se Tommy, chytil Al za ruku a přišli k nám.

„Gratuluju,“ usmála jsem se.

„My vám taky. Konečně jste zase spolu, to je hlavní,“ dodal Tommy.

Jo, tak s těma dvěma jsme včera strávili celé odpoledne. Celou tu dobu mi vrtalo hlavou, proč se nezeptali, co s Jakem bylo. Táta mi později řekl, že o naší rodině něco tuší. Ví, že nejsme obyčejní lidé, ale nechtějí se v tom šťourat a ani to nehodlají nikomu říkat. Pak je všechno ještě víc fajn, než by snad mohlo být.

Z přemýšlení mě vytrhnout tiché kroky, které se ozývají z ložnice, ale neohlédnu se.

„Copak to tu vyvádíš?“ stoupne si Jake za mě, rukama mi vjede pod tričko a hřeje mě na bříšku, políbí mě na krk a potom si hlavu položí na moje rameno.

„Chci vidět, jestli vyjdou hvězdy,“ zadívám se na oblohu. Pořád nic. Rezignovaně se otočím na Jaka a obejmu ho.

„Tolik jsi mi chyběl,“ zopakuju mu frázi, kterou za poslední tři dny musel slyšet nejmíň sto osmdesátkrát šestkrát.

„Vždyť ty mě taky, ty moje drndo,“ podívá se mi do očí a já se tomu oslovení zasměju. A to už jsem nevěřila, že smát se bude ještě někdy tak snadné.

Jake si mě k sobě přitáhne a políbí. Už jenom z toho, že je se mnou, se mi podlamují kolena a teď se mi ještě z toho točí hlava a srdce mi bije jako o závod.

„Miluju tě,“ pohladí mě nakonec po tváři.

„Nessie? Když jsem tu nebyl, chodila ses taky dívat na hvězdy?“

„Když jsi tu nebyl, nebyly tu ani hvězdy. Nebe bylo bez hvězd. Já byla taky vlastně jako nebe bez hvězd. Pořád jsem to byla já, ale něco mi chybělo,“ vzdychnu.

„Tak se podívej!“ usměje se a ukáže prstem na oblohu.

„No né! Jaku!“ začnu se radovat. Je to nádhera po takové době vidět tmavé nebe poseté zlatými hvězdami. „To je tak krásný!“ zalesknou se mi oči slzami.

„Jo, to je. A nejenom to nebe,“ chytí mě za ruku a ani jeden nespouštíme oči z té nádhery. Opřu se Jakovi o rameno a přeju si, aby tenhle pocit štěstí už nikdy neskončil.

Ano, a tak zase vysvitly hvězdy. Život pomalu zapadl do starých kolejí a stejně jako nebe ožilo návratem hvězd, já ožila návratem Jaka. A stejně tak jako hvězdy tady budou na nebi věčně, tak my dva spolu také.

Na závěr patří poděkování vám všem, kteří jste tuto povídku četli.

Nejvíc asi skvělé a zlaté holčině SweetgirlBella15, protože v ní jsem našla autorku, která mě svými povídkami dokáže přinutit myslet na něco jiného, když já sama mám se psaním problém, a zároveň povzbudit k psaní dál. Děkuju, neříkám, že bych to bez tebe nedopsala, ale by to mnohem těžší.

A samozřejmě nemůžu zapomenout na NikuseAlice. Div, že mě z naší společné lavice ve škole ještě nevyhodila, když pořád melu a melu. Tobě tedy taky patří můj velký dík.

Doufám, že se vám Nebe bez hvězd líbilo, protože to by byla ta nejkrásnější odměna za tu všechnu dřinu. Děkuju za komentáře. KristieNessie ♥

Shrnutí :))

Autor: KristieNessie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nebe bez hvězd - 13. kapitola: