Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nebe bez hvězd - 11. kapitola

22.04.2011 (07:15) • KristieNessie • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1388×

Nebe bez hvězd - 11. kapitola

Zlost byla nejprve to jediné, co mě hnalo dopředu. Po chvíli jsem si ale uvědomila, co proti upírce zmůžu já sama? Ještě k tomu s tím jejím darem? Kdyby to byl rovnocenný souboj, měla bych alespoň morální převahu, ale s tou její schopností...

Už dobrou chvilku tady nervně postávám a přemýšlím co dál. Nemůžu ji překvapit, natož zabít, což bych udělala s chutí. Nemůžu se ale ani vrátit domů, naši by mě přetrhli.

Podívám se směrem, kterým kdybych se vydala, tak jsem za půl hodinky běhu doma. Ne, musím být silná za všechny vlky. Zjistím, co se stalo a tu blondýnu si udělám na rožni.

Rozběhnu se tedy opačným směrem, než jakým je domov a sleduju stopu. Doběhnu na takový malý palouček, uprostřed je něco jako vchod do jeskyně. Zafouká vítr a uhodí mě do obličeje pach té zmije. Potichu zavrčím a zaposlouchám se, jestli je uvnitř.

„No chápeš to? Jak mohla odejít? Vždyť jsem se k ní chovala tak hezky,“ fňuká ta proradná pijavice uvnitř.

„Nebo ty si to nemyslíš? Jak mám teď té tvojí poloupírce poskytnout další show?“ odfrkne.

„Nech ji konečně být, Jane, prosím,“ zaškemral někdo jiný uvnitř, jako z posledních sil a mě v tu chvíli vynechalo srdce pár úderů. Musím se párkrát nadechnout, aby moje tělo zase začalo zpracovávat kyslík. Bojím se, že se mi tohle jen zdálo. Bezmyšlenkovitě vběhnu dovnitř.

„Zdravím!“ křiknu na tu potvoru, která stojí zády ke mně, aby věděla, že tu doopravdy jsem. Vím, poznala to i podle pachu, ale budu se chovat slušně, než ji zabiju. Než jí urvu tu blonďatou hlavičku a nehodím jí do ohně. Vrr.

Než se otočí, nenápadně si to tady v rychlosti prohlédnu. Nalevo od ní je mříž a odhaduju, že v ní je Jake.

„Slyšíš to psisko? Kdopak nás to přišel navštívit?“ začne se smát a otočí se pomalu ke mně. Vím, že by stačilo, kdyby skočila, tak jsem mrtvá, ale nebojím se jí. Zavrčím.

„Zase jen tvůj trik. Nastražila jsi to zase s Norou. Zase jenom její iluze,“ vydechne Jake ve své „cele“. Jeho hlas se mi zdá slabý. Zatím na něj nevidím, ale srdce mi buší jako o život. Moment, co že to říkal? Slovo „iluze“?

„Copak tě sem přivádí?“ zeptá se falešně milým hlasem. Fajn, chtěla jsem být co nejvíce slušná, ale protočím panenky. Tohle nejde. Budeme si hrát na sněm Volturiových nebo co?

„Hádej,“ odfrknu si. Tohle je fakt směšný. Uslyším, jak za mřížemi se ten zřejmě Jake snaží dostat na místo, odkud by mě viděl. Jane vidí, že na to čekám, a tak mi neodpovídá. Konečně ho uvidím. Leží na zemi, celý pomlácený a strhaný. Moje srdce chce plakat, ale musím před Jane zahrát dokonalou scénu a proto se držím, co můžu. Jake si mě prohlíží a vypadá to, jako že neví, jestli jsem skutečná nebo ne.

No to snad ne! Ta proradná mrcha! Říkal iluze! Ona nějak vytváří ostatním iluze? To znamená, že jsem celé ty měsíce...? Už je mrtvá!

„Proč, Jane? Co jsi chtěla?“ vydechnu zoufale. Jane se začne hystericky smát.

„Protože jsi vždycky pod ochranou té tvojí rodiny, a když jsme tenkrát nevyhráli, všichni mysleli, že jsem neschopná! Ta tvoje matka! A jak jí to nejlépe oplatit?“

„Já,“ vydechnu tiše a všechno mi do sebe zapadne. Aro jí to určitě dal za vinu, však Jane je jeho eso. A Jane se prostě chtěla pomstít. Mojí mamince se opravdu nejlíp pomstí mnou nebo tátou. Jenže táta a jeho čtení myšlenek, to je moc těžký. A tak já. A se mnou i Jacob. Teda zatím to bylo jen místo mě. A taky kvůli mně! Tohle musí skončit.

„Jane, tak dělej, zabij mě! Chceš to celou dobu! Tak na co čekáš!“ začnu křičet. Jsem tak rozzuřená. Jacob jenom vytřeští oči.

„To bys měla moc jednoduchý. Stejně jednoduchý jako předtím. Ten trik s tou žiletkou byl fajn,“ zakření se a Jacob bolestně stáhne obličej. Co? Jak ona tohle ví?

„Jak to víš?“

„Myslíš si, že ty a ta tvá rodinka jste nejlepší na světě? Pleteš se! Taky mám pár známostí,“ začne se smát. „Prostě jsme to všichni viděli přes Jacobovu hlavu. Chudinko, ani nevíš, že tam byl, viď?“

„Cože?“ podaří se mi ze sebe dostat. Tak hra na to, že na mě nic nepozná, mi poněkud nevyšla. Jake mě viděl. Viděl mě, jak jsem úplně zoufalá spolykala plato prášků a podřezala si žíly?

„A to nevíš, co nám řekl potom.“ Nasadila naoko smutný obličej. „Řekl, že tě už nemiluje!“ vykřikne. Střelím k Jakovi pohled. Mé oči se zalijí slzami. Mám temno před očima.

„Ness, neposlouchej ji!“ volá Jake a snaží se udělat něco s tou mříží. Kdo ví, co je to za mříž, normální by zničil, kdyby chtěl.

„Tak dělej, Jane! Jen na mně!“ zavolám k ní.

„Tohle by mohla být telenovela! On už tě nemiluje, zlatíčko? To je mi tak líto!“ Zase předstírá zklamání a otočí se na Jaka. Když něco neudělám, začne ho mučit, aby mě zničila.

„Ať si dělá, co chce! Čokl! Já už ho taky nemiluju. Však tu nejsem kvůli němu! Tak dělej, pust se do mě, nebo to už neumíš, co?“ provokuju ji a ze všech sil se snažím, aby se mi nelámal hlas. Kupodivu se mi tohle zrovna vydařilo. Podívám se na Jaka. Pohled, kterým se na mě dívá, je asi ten samý, kterým jsem se před chvilkou dívala já na něho. Kdyby mě nemiloval, tváří se jinak. Snad to řekl jen proto, aby mě Jane a ta Nora nechaly být. Možná už se to ani nikdy nedozvím.

„Ale no tak, vydrž chvilku, nepopovídáme si nejprve?“ zasměje se jako by byla moje nejlepší kamarádka, se kterou jsem deset let neudržovala kontakt.

„Jistě, Jane! Jaké je v Itálii počasí?“ Nasadím falešný úsměv a protočím panenky.

„Tak dobře, začnu já, když chceš,“ ignoruje mou poznámku. „Víš, mrzí mě, že už jsi nás našla. Tolik mě bavilo, jak tě dokázala tvoje rodina, hlavně tvůj otec, vždycky zklamat! Byla to taková zábava!“

„O čem to mluvíš?“ zavrčím. „Co jsi s nimi udělala?“

„Nic. Jenom jsme mezi vámi malinko pocuchali vazby. Jenom trošku. Čekali jsme, že se jako rodina rozejdete, ale jste opravdu silnější, než jak to vypadá. Ale přesto jsem se bavila!“ Zatleská si.

„Nessie! Neposlouchej ji!“ ozve se zase Jake. Fajn, nadešla moje chvíle. Vztek ve mně přímo bublá a já dostanu chuť zahrát jí alespoň výborné divadlo.

„Mlč! Jacobe, ty se vůbec neozývej! Jak sis to jako představoval? Nechal jsi mě samotnou! Slíbil si, že to nikdy, nikdy neuděláš!“ začnu hystericky křičet a pomalu se blížím k němu. Není chytré nechávat si Jane za zády, ale stejně si myslím, že tohle si bude chtít poslechnout. Jake otevře pusu, jakoby nejraději něco řekl, ale zase ji zavře. Nevím, jestli o mojí hře tuší, ale rozhodnu se pokračovat.

„Nenávidím tě! Díky tobě je ze mě troska, rodiče i celá rodina mě má za blázna a nemají mě už rádi. Zkazil si mi celý život!“ Stojím už u něj. Tolik bych si přála natáhnout ruku a pohladit ho na jeho horké hrudi. Tak moc. Ale musím být silná. Když Jane uvěří, že ho opravdu nemiluji, nechá ho jít, protože ví, že by pak pro něj byla smrt vysvobození. On může přežít. Alespoň on. O nic jiného mi stejně nikdy tolik nešlo jako o Jaka.

„Miluju tě,“ jen naznačím rty, když stojím čelem k němu a dám mu najevo, že všechno, co jsem teď řekla, jsem nemyslela vážně. Jake se mi dívá do očí a já vidím, že mi věří. Dvakrát zamrká a to je pro mě znamení, že mě pochopil. Zavřu na moment oči a pak se otočím směrem k Jane.

„Nessie, nedělej to, já tě pořád miluju!“ začne žadonit a já, ač nechtě, protočím oči a Jane se zasměje.

„Taky nemáš ráda otravné muže?“ Opět nasadí tón chápající nejlepší kamarádky.

„Víš co, Jane? Jsi mrcha. Celé měsíce jsem trpěla kvůli tobě! Moji rodiče mě nenávidí, kvůli tobě a Jacobovi!“ rozčiluju se a blížím se pomalu k ní. Tak dělej, Jane! Tak už mě zabij!

„Jsi bestie,“ vydechnu vyčerpaně a připravím se ke skoku. V tu ránu přestanu vnímat všechno okolo sebe. Vnímám jenom tu neobvykle velkou a nekonečnou spalující bolest, která zatemní mojí mysl. Kvůli Jakovi se ze všech sil snažím nekřičet, ale popravdě, nevím ani, jestli se mi to daří nebo ne. Nikdo mě nezachrání, protože nemůže. Jsem nána pitomá. Co jsem si jako myslela? Naivní a hloupá Renesmé. Kdybych došla pro ostatní, nemuselo to tak dopadnout. Mohla jsem možná přežít. Já i Jake jsme možná mohli být znovu šťastni a spolu. Teď už mi nikdo nepomůže. Nikdo...

Tma, tma, tma.

12. kapitola

Autor: KristieNessie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nebe bez hvězd - 11. kapitola: