Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » (Ne)Obyčejná II: Život Anděla - 6. kapitola

13.12.2010 (20:30) • Kimberly • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1608×

(Ne)Obyčejná II.

Kapitola šestá - Miluju tě, Edwarde

V minulé kapitole jste četli:

„Proto jsem odešla, před vším mě ochránit nemůžeš. Aro má oba dva prsteny a nejde to nijak zastavit. Když je dá k sobě, odebere nám naši moc, a když to udělá, zemřeme, protože se objeví všechna zranění, která jsme kdy měli. Myslíš, že bych mohla přežít s probodnutým srdcem nebo natrženou slezinou?“ Vykulil oči.

„Probodnuté srdce?“

„Bohužel.“

„Bože, muselo to bolet!“

„Ani ne, protože jsem ihned umřela, než sestry vytáhly kopí a já se zahojila,“ pronesla jsem zběžně.

„Musela sis projít hroznými věcmi!“ vypískla Alice a objala mě.

„Pozor! Ještě nemám zahojená záda od minule!“ vypískla jsem při síle objetí.

„Ukaž,“ řekl Edward.

„Ne, Edwarde,“ pronesla jsem rozhodnuta. Nepotřebuje vidět dvě velké jizvy, když mi naposledy urvali křídla, to byla bolest. Br. Při té představě jsem se ošila.

„Chci to vidět, vydržím to.“ Teď byl rozhodný on.

„Tvá volba,“ sundala jsem si triko a odhalila jsem tak svá záda.

„Co se ti stalo?“ otázali se unisono.

„Urvali mi křídla,“ řekla jsem.

„Surovci,“ pronesla Rosalie.

„Nechceš nám vše povědět od začátku?“ otázala se Esme. Souhlasila jsem, nakonec jsem dostala kafe a vyprávěla jsem jim můj příběh, co jsem do nich odešla.

Tou dobou SSF – Rusko:

„Jsme spokojen, Cedriku,“ pronesl muž na obrazovce a zmizel.

„Já ne,“ odpověděl Cedrik do ticha pokoje. V duchu přemítal, cože to jen provedl… Co jsem to udělal? Dal jsem mu prsteny, které je zabijí. Jeden mi přinesla pátrací jednotka a ten druhý Sophie. Jeho dcera. Upírka. Moje manželka.

„Tak je to správně, lásko. Věř mi,“ řekla nádherná dívka a hluboce se mu zahleděla do očí, kdyby jen věděl, že ho balamutí iluzemi. Sophie Volturi, nejmocnější upírka světa.

„Ano, je to tak správně.“ Jen co to zaslechla, kouzelně se na něj usmála.

„Můj život se ti bude líbit, lásko.“ Zakousla se mu do hrdla a začala pít, jeho krev jí chutnala. Nezmítal se v bolestech, a ani nekřičel, byl zvyklý. Z ničeho nic přestala. Usmála se a Cedrik odpadl do mdlob.

„Hlupák,“ podotkla a otočila se směrem k východu. Zabila ho, nezbyla v něm ani kapička krve. Zahodil svůj život Verlore, aniž by je někdy spatřil, naopak pomohl Arovi, aby dostal to, co tolik chtěl, jejich smrt…

O dvě hodiny později u Cullenů:

„Páni,“ vydechla Rose, když jsem jim převyprávěla ten jeden a půl roku, co jsem se stala pravou Verlore.

„Je to neuvěřitelné,“ zamyslel se nad mým vyprávěním Carlisle.

„Ano. Vše se to zdá nemožné. Víš, kdysi jsem si tenhle život vybrala, ale dnes jej nesnáším víc, než cokoli na světě. Chtěla bych zase být obyčejná,“ přiznala jsem po menší odmlce.

„Chápu, co tím myslíš,“ pronesla znenadání Rosalie a objala mě.

„Děkuju.“

„Víš, Clare, nikdy jsi nebyla obyčejná. Už při porodu jsi byla jiná. Byla jsi, jsi a navždy budeš neobyčejná,“ řekl Carlisle.

„Porodu?“ zeptali jsme se unisono.

„Ano, rodil jsem tě.“ Vytřeštila jsem oči.

„Můj ty bože!“ vyjela jsem a ostatní se začali smát.

„Klid.“ Edward mě objal a já jsem cítila horkost ve tvářích.

„Musím se vrátit,“ řekla jsem, když jsem si uvědomila, kolik je vlastně hodin.

„Půjdu s tebou.“ Podívala jsme se na něj s nesouhlasem, ale v jeho očích se značila taková odhodlanost, že jsem se ani nebránila.

„Dobrá, jen doufám, že se mi podaří otevřít portál.“ Všichni na mě nechápavě koukali.

„Nemůžeš nás jen přenést?“ otázal se Edward.

„Chci, abys byl na druhém konci celý.“ Emmett se začal řehtat.

„Dobře,“ řekl narychlo.

„Destapar porche, acá y acullá. Facilitar entrada y ascento en segundo término. Protege! Bendecir!“ odříkala jsem a portál se objevil.

„Nerozmyslel sis to?“

„Ani omylem.“ Políbil mě a společně jsme vstoupili do portálu.

Když jsme vystoupili ve strážní věži, kolem portálu stály sestry. Koukaly nejdříve na mě, poté na něj.

„Tos neudělala,“ pronesla Amber.

„Jsi anděl, Verlore,“ řekla Bianca.

„Porušilas pravidla,“pronesla Lea.

„Udělala. Co když už Verlore nechci být a neporušila.“ Vzala jsem Edwarda za ruku a strhla ho za sebe, potom jsem jej obklopila štítem.

„Máš štít,“ žasnul Edward.

„Mám.“ Usmála jsem se na něj.

„Verlorem se narodíš, nic si nevybíráš, a ani si nic nevolíš!“ rozkřikla se Amber.

„To říkáš ty, ale taky tenhle život proklínáš!“ zařvala jsem na oplátku já.

„Dokážeš se vcítit do nás!“ osopila se na mě Lea.

„Mám spousty darů, o kterých nevíte.“ Vytřeštily oči.

„Jak chceš!“ zahřměla Amber.

Stála jsem před domem Cullenových, ale nestála jsem tam tentokrát sama. Byla tam se mnou i Amber, Bianca i Lea.

„Pojďte ven. Upíři, pojďte a nic se mu nestane,“ zvolala Bianca, až teď jsem si všimla, že Amber drží Edwarda pod krkem. Nevím proč, ale bylo to tak. Nevím proč, ale měla jsem chuť jí zabít.

„Co se děje, Clare?“ podívala jsem se na ostatní na mé sestry. Mluvila na mě Lea.

„Nesmíš mu ublížit.“

„Proč?“ tázala se mě nazpět.

„Je to špatně vysvětlitelné, ale má lidská část ho stále miluje. Neubližuj mu, prosím. Zabiješ jeho, zabiješ půlku mě.“

„Ale to, o co se pokusil! Snažil se tě svést. Svést z cesty a ty ses do něj zamilovala. To se nebude Luně líbit.“

„Nemiluje ho má andělská část, pouze má lidská,“ snažila jsem se bránit.

„Ty nemáš žádnou lidskou nebo andělskou část. Ty jsi celek. Jsi anděl, a jestli ho miluješ, tak velice špatný anděl.“ Tohle byla podpásovka.

„Tím pádem, musím učinit tak, jak mi nakazuje zákon andělů.“ Velmi dobře jsem ty zákony znala. Chtěla ho zabít. To jsem jí ovšem nemohla dovolit. Jelikož podle některých jsem nejmocnějším andělem já, použila jsem svou sílu proti nim. Udělala jsem okolo Cullenových mocný štít, který jsem měla ve vínku pouze já a odmrštila jsem je pryč.

„Zaplatíš za svou hloupost!“ rozpoutal se boj, který nemohly vyhrát. Byla jsem nejsilnější, do vínku jsem dostala o mnoho více darů než ony. Naráželi na můj štít, ale já se nehodlala vzdát. Zapojila jsem do něj elektrické napětí. Každý další náraz jim uštědřil další ránu o síle tisíce voltů.

Doufala jsem, že je to brzy odradí, ale vytáhly jiné zbraně. Své psychické schopnosti. Začala jsem slábnout, podlomila se mi kolena a upadla jsem k zemi. Stále jsem držela štít, ale byla jsem tak zesláblá, že jsem omdlela.

Věděla jsem, že tohle je můj konec. Cítila jsem, že další nárazy nepřežiju. Cítila jsem, jak se můj štít rozpadá.

„Miluju tě, Edwarde. Sbohem,“ pronesla jsem z posledních sil.

Poté jsem umřela.