Tady je další dílek. Jmenuje se: Ty jsi upír?! Víc prozrazovat nebudu,přečtěte si ...
02.02.2010 (17:45) • Kimberly • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3401×
(Ne)Obyčejná
Ty jsi upír?!
„Edwarde je mi to líto. Já asi -“ nenechal mě to dokončit a skočil mi drze do řeči, to on nikdy nedělal. Bylo to divné.
„Jsou mi jedno tvoje výmluvy a lítosti, jsi nebo nejsi těhotná?“ byl zuřivý, až skoro nepříčetný. Do očí se mi nalily slzy. Tak se ke mně ještě nikdy předtím nechoval. Byl na mě hrubý a to se mi nelíbilo.
„Edwarde, ne nejsem těhotná! Spokojenej? A už nikdy, nikdy na mě neřvi. Rozumíš? Nikdy N-I-K-D-Y!“ vyhlávkovala jsem mu to jako malá. Připadala jsem si hloupě. Vyběhla jsem schody a plácla jsem sebou na postel a brečela. Nepřišel a tak jsem z toho usoudila, že odešel. Samým vyčerpáním a brekem jsem usnula.
Druhý den odpoledne – Nemocnice
Byla jsem tak nervózní, že to byla hrůza. Čekala jsem na výsledky krevních testů. Jelikož, není normální, že testy ukazují dva ze tří pozitivní, ale jsem negativní. Ale za to díky bohu. Konečně se ke mně blížil doktor. Tedy Carlisle. Nechtěla jsem aby ty testy dělal někdo jiný. Jemu věřím, ani nevím proč, ale je něco jako můj otec.
„Carlisle, jak to dopadlo?“ ptala jsem se nedočkavě. Zkoumavě si mě prohlédl od hlavy k patě a potom konečně promluvil.
„Clare co kdybychom si promluvili u mě v kanceláři,“ řekl a tak jsem šla za ním. Hned jak jsme byli u něj spustil.
„Clare, ty nejsi těhotná, ale je tu něco velmi divného. Ty máš jinou krev jinou než lidé. Ty máš v krvi strašně moc bílých krvinek a žádné krevní destičky. Což by vypadalo na leukémii, rakovinu krve jestli mi rozumíš,“ odmlčel se, ale věděla jsem, že bude pokračovat, „ovšem leukémie to není,“ po delší odmlce zase promluvil. „Clare, kdo je tvůj otec?“ tak tohle mě zaskočilo, každou jen tuhle otázku bych nečekala.
„Carlisle, ty víš, že já to nevím. Ale jestli nemám leukémii, ale vše tomu nasvědčuje. Tak co potom se mnou je?“ zeptala jsem se. Zadumaně se na mě koukl.
„Než ti to řeknu, tak začneme s legendami, Clare. Znáš ty povídačky o upírech?“ zeptal se a já jen tupě zírala, ale přikývla jsem. „Ty povídačky jsou pravdivé. Já a moje rodina jsme upíři.“ Koukala jsem na něj jak blbá. Je opilý, nebo si dal dnes vtipnou kaši? Přemýšlela jsem nad tím. Asi si všimnul mého výrazu.
„Clare, já vím, že je to neuvěřitelné -“
„Tak počkat, ty mi chceš říct, že jste upíři. A co jsem já? Čarodějka? Léčitelka? Anděl? Nebo taky upír? Nebo dokonce vlkodlak? nebo siréna? Meluzína? Rusalka, ježibaba? Tak co?“ asi bych pokračovala, ale najednou jsem byla strašně unavená a usla jsem.
Zdál se mi příšerný sen. Probudila jsem se s křikem, ale nebyla jsem v ordinaci u Carlislea, ale v nějakém pokoji, v něčí posteli. Rozhmátla jsem se rukama okolo sebe a narazila jsem do něčeho tvrdého a studeného.
„Který pako, dává do postele šutry?“ zaklela jsem a v tom jsem slyšela odevšud okolo mě smích, asi šesti lidí a jeden velmi blízko u sebe.
Rychle jsem si sedla a rozhlídla se, že se mi zatočila hlava a já sebou bouchla zpět do postele. Smích se ozval nanovo.
„Fakt moc vtipný!“ tentokrát jsem si sedla mnohem pomaleji a koho jsem tam neviděla? Vedle mě seděl na posteli Edward – ten šutr – a okolo postele stáli a seděli i ostatní.
„Rusalko, jak ses vyspala?“ zeptal se mě Edward.
„Vtipné,“ ohradila jsem se.
„No promiň, ale jsi roztomilá, když mluvíš ze spaní a říkala si přesně a to cituji: Mami ty jsi vlkodlak a já Rusalka? A kdo je můj otec? bůh?“ všichni se začali smát.
„Co jsem ještě říkala?“ zeptala jsem se. Naklonil se k mému uchu a zašeptal mi do něj.
„To že mě miluješ,“ odtáhl se a usmál se na mě. Najednou jsem si vzpomněla, že jsem přes noc měla čočky a tak jsem jak blesk vystřelila do koupelny. Koukla jsem se do zrcadla a rychle jsem sundala čočky a propláchla si oči. Byly černé jako uhel. Potom jsem se vrátila se sklopenou hlavou zpět do pokoje.
„Nezlekněte se,“ řekla jsem a zvedla jsem hlavu, ještě nikdy mě neviděli bez čoček, dnes je to poprvé a já čekala na jejich reakci…
Důležitá informace: Líbilo?
Autor: Kimberly (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek (Ne)obyčejná... 8. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!