Druhá kapitolka. Tady se Bella-Clare potká s Cullenovými...
25.12.2009 (12:30) • Kimberly • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 5917×
(Ne)Obyčejná
2 kapitola
„Tak necháte ji na pokoji?“
„Cože? Si jsem blbě slyšel, ne? Co že mám udělat?“ zeptal se ten chlápek co mě držel.
„Pusť ji nebo-“
„Nebo co? Nebo mě zabiješ?“
„Jo nebo tě zabiju.“ Řekl ledově ostrým hlasem a kdyby nehrála tak nahlas muzika, přísahala bych, že jsem slyšela zavrčení. Ti tři se stáhli a už mě neotravovali.
Konečně jsem viděla toho co mě zachránil, no vlastně ty co mě zachránily. Zůstala jsem zírat na sedm nádherných lidí. Byly tam čtyři kluci a tři holky. První byl mohutný a svalnatý na krátko ostříhaný a vedle sebe měl krásnou blondýnku, možná bych si troufla tvrdit, že jsem stejně hezká jako ona. Další byl kluk s medovými vlasy, byl vysoký štíhlý, ale i svalnatý po boku mu stála menší holka s krátce zastřiženými vlasy co vypadala jako elfík. Posledním párem byl blonďák krásný velice krásný, vypadal jako nejstarší a vedle něj stála malá a vypadala velice milá žena s karamelovými vlasy a srdcovým obličejem. A poslední, byl nejkrásnější snad samotný bůh. Měl bronzové vlasy a byl vysoký a svalnatý ale ne tak mohutný jako ten první.
Asi jsem na ně zírala už dlouho, jelikož mi zamával rukou před očima. Otočila jsem se k barmanovi a řekla si o další tequilu. Na ráz jsem ji do sebe hodila a potom zaplatila. Otočila jsem se na ně ale stále jsem nebyla schopna slova.
„Dě-děkuji“ vykoktala jsem ze sebe a oni se jen usmáli.
„Jsem Edward Cullen.“ Řekl a podal mi ruku.
„Tohle jsou mí sourozenci Alice a Jasper, Rosalie a Emmett.“ Na každého ukázal a ti mi podali ruku.
„Tohle jsou naši adoptivní rodiče. Carlisle a esme.“ Podali mi ruce a čekali až něco řeknu já.
„Pardon, jsem stále vyvedená z míry co se tu stalo. Já jsem Isabella Marie Clare Diom.“
„Nemáš něco společného s módní značkou Diom?“ zaptala se mě alice.
„Náhodou Alice mám. Moje mamka se jmenuje Renné Debora Ivona Diom. Je to majitelka a návrhářka společnosti Diom.“ Řekla jsem jí s úsměvem.
„To má tady někdo štěstí. Taky bych chtěla být dcera módní návrhářky. Vidět a pomáhat dělat ty šaty a boty a doplňky.“
„Ty šaty co máš teď na sobě jsem navrhovala já. Hedvábí, šifon a trocha krajky. Jsou nádherné. Mohla bych ti ukázat i jiné moje návrhy a mohla bych ti je nechat ušít namíru i vám ostatním stačí říct.“
„Tos navrhovala ty? Jsou moje nejoblíbenější. Chtěla jsem je stříbrné, ale těch nebylo moc.“
„Já vím ty stříbrné byli hezčí. A já mám jen tak náhodou ještě dvě krabice neotevřené doma. Kdybys se někdy pro ně chtěla stavit?“
„Ty bys mi je dala?“
„To je maličkost.“
„A mohla bych jet s tebou hned?“
„Proč bys nemohla.“ Alice střelila pohledem ke Carlisleovi a ten přikývnul, jen co se podíval na Edwarda a tak Alice vypískla.
„Jupí!“
„Nemůžu najít klíčky od auta.“ Řekla jsem a začala jsem se přehrabovat v kabelce.
„Jo tady jsou.“ Vydechla jsem úlevou.
„Budeš řídit?“ zeptal se mě Jasper.
„Ty tři Tequily mi nic neudělali. Nebo se spíše chceš projet v mojem Porschi?“
„To je tvoje?“
„Jo dostala jsem ho od mámy k vánocům. Na tady máš klíčky.“ Řekla jsem a hodila mu je.
„Díky.“ Řekl, ne skoro to zvolal.
Když jsme došli k autům pousmála jsem se, jelikož naše auta stáli hned vedle sebe. Jasper si sednul na místo řidiče a Edward s Emmettem dozadu já na místo spolujezdce. Když jsme vyjeli pustila jsem hudbu a otočila jsem se dozadu na ně. No spíše na Edwarda a on se taky pořád díval na mě. No jo aby si emmett vždy nemusel rýpnout.
„Ne aby ti vypadly oči z důlků Clare a abys nám tady taky neoslepla.“
„Neboj před sluníčkem se chráním dobře.“ Řekla jsem a jako by všichni tři ztuhly a dívali se na mě tak nějak divně, jako bych řekla něco co se nesmí.
„Sluneční brýle.“ Řekla jsem radši a ukázala si do vlasů.
„Aha.“ Řekla a začal se smát. Zbytek cesty proběhl pouze v tichosti až na pár Emmettových poznámek ohledně toho jak se na sebe s Edwardem pořád díváme. Když jsme dojeli ukázala jsem Jasperovi kde zaparkovat a když všichni vystoupily z aut řekla jsem.
„Vítejte v rezidenci Diom.“ Koukali na mě, jako bych nevěděla co dělám.
„No tak, já vás přece neukousnu.“ Řekla jsem a šla do domu šli za mnou.
„Dáte si něco?“ zeptala jsem se ze slušnosti.
„Ne.“ Odpověděli všichni tak automaticky tak stejně.¨
„Nejste roboti nebo něco takovýho,že ne?“
„Ne nejsme.“ Řekli zase spolu a já se začala smát, přidali se jelikož pochopili čemu se směju. Šla jsem po tom červeném koberci a zastavila jsem se u dveří a potom je otevřela.
„Tohle je můj pokoj.“ Řekla jsem.
„Kde máš postel?“
„Tak postele se ti zachtělo? Na co bys jí chtěl?“ všichni jsme se začali smát.
„Je o patro výše. Ty schody za knihovnou vedou do mé ložnice jak já tomu říkám. Tady je botník, tady moje šatna a tam koupelna. Udělejte si pohodlí a klidně se podívejte do botníku a šatny nebo cokoliv. Jen se převleču.“ Jen kývli a tak jsem šla do šatny a rychlosti jsem na sebe hodila kraťásky krátké tričko a přes to košily, poté jsem přešla do botníku a vzala si moje oblíbené boty na podpatku. Dlouho jsme si s Cullenovými povídali o všem možném. Když v tom…
Autor: Kimberly (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek (Ne)obyčejná... 2. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!