Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » (Ne)obyčejná... 16. kapitola

13.03.2010 (12:30) • Kimberly • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2848×

(Ne) Obyčejná

První přeměna

Hudba

„Prozradíš mi, jakto, že nemohu slyšet tvé myšlenky?“ zeptal se mě Edward.

„Ale ovšem. Mám tři schopnosti. Dokážu měnit barvu očí. Mám psychický štít a vyznám se v lidech. Já tomu říkám schopnost, ale táta ne. Prý je to jen odhad.“ Kdyby tak moji milí drazí věděli, že to není to jediné co umím. Mimo to co jsem jim řekla, umím také měnit podobu, vyvolat iluzi, číst v duši a vyvolat strach. No jo no, být nejmocnější upírkou je hold fuška.

Pohled Sophie:

,,To je zajímavé Sophie. Říkáš tvůj otec, ale kdo je to?" nějakej zvědavej Jaspere. To tak, kdybys tak věděl, kdo je můj otec! Neřekla bych, že potom bych tu byla vítaná.

,,To je jedno, není to důležité, až bude správný čas, tak se to dozvíte," udělala jsem se tajenou.

,,Hm... zajímavé, víš, že ani tvé pocity moc nedokážu olivňovat? Chtěl jsem u tebe projevit pocit sdílnosti, ale ono to nejde, zvláštní," taky, že jo ty pako. Jsem přeci nejmocnější z nich.

,,Štít," řekla jsem jednoduše a potutelně jsem se usmála.

,,Měli by jsme jít," řekla Clare je s ní strašná nuda, bože, jak to s ní ten cukrouš Edward může vydržet?

,,Zlato, když mě se nechce a chtěla bych se trochu ulít ze školy a zajet si na pláž," řekla jsem a ona se na mě jen potutelně usmála.

,,Co bys řekla na nákupy v Paříži, procházku v Šang - Hai a poté odpočinek třeba na Hawai?" zaptala se mě.

,,To zní jako fajn super zábava!" vypískla jsem a vrhla se jí okolo krku.

,,Rodinko, uvidíme se za pár hodin," řekla a chytla mě za ruku, tohle bude mnohem snadnější, než jsem si myslela. Tenhle Anděl má být nejmocnější a mezi tím je to jen hloupá a pitomá naivka, která věří profesiálnímu zabijákovi, jakým jsem já. Proto mě táta tolik zbožňeje.

,,Čau," řekla jsem jen, ale to už jsme se vznášeli nve vesmíru mezi hvězdami a potom přímo v nákupní ulici Paříže.

,,Umíš Francouzky?" zeptala jsem se jí trochu zaskočeně.

,,Mais mon biquet, J´  savoir tous les langues du monde. Car Je suis Ange," odpověděla mi. No ho vychloubačka jedna. "Ale zlato moje, já umím  všechny jazyky světa. Vždyť jsem anděl!" jak domýšlivé. Taky bych mohla říct  "Andílku já umím i středověkou podobu francouštiny. Vždyť jsem nejmocnější upír!" pipka jedna.

,,No, to je fajn," řekla jsem jí konečně nahlas a vyrazily jsme po nákupech. Ani nevím, kde všude jsme byli, ale bylo toho mnoho. Tolik tašek, které jsme nakoupily oblečení, bot, šperků, starožitností a kdejakých, ovšem na druhou stranu velmi drahých, cetek. Clare to vždy hned poslala domů a ta jsme neměly žádné tašky. By mě zajímalo, kde sebrala tolik pěněz. Snad nevyloupila banku.

No, i když není to špatná představa. Vtrhne tam převlečená za anděla, pardon, přeměněná za anděla a začne jim vykládat, že ji poslal bůh.

Možnost za A: Ti volové v bance ji uvěří a dají ji ty peníze bez nějakých dalších otázek

Za B: Zkusí ji vyhodit ven a tak na ně vytáhne nebeskéé bouchačky a všechny je tam postřílí a řekně jim, že Bůh to tak chtěl.

A nebo za C:  Z banky jí vyhodí a ona se postaví před ní a nechá peníze zlevitovat k sobě do pytle, potom odstartuje nebeský Jeep a odjede pryč.

No, teda, já bych mohla naspsat knihu. Sto způsobů jak andělé vykrádají banku. Tomu jsem se musela uchechtnout. Kdžy jsem však odhodila stranou své úvah, všimla jsem si,  že jsme v Šang - Hai a Clare se tam baví s nějakou ženou Čínsky! Ona, ona umí Čínsky! To bych se taky chtěla naučit.

Po chvíly se na mě otočila a zamávala mi, ať jdu za ní. Šla jsem tedy.

,,Zaspalas?" zaptala se mě.

,,Ne, jen jsem přemýšlela, že bych napsala knihu," řekla sem jí po pravdě maličkatý kousíček ze všeho toho o čem jsem přemýšlela.

,,Aha, a o čem?" nějaká zvědavá ne?

,,To máš fuk, všimla sis kde jsme? V Šang - Hai! Wow, nikdy jsem nebyla nikde jinde než v Anglii a Norsku a teď najednou Šang - Hai!" vypískla jsem nadšeně. Je sice pravda, že jsem nidky neopustila Evropu, až na jeden případ, kdy jsem musela zasahovat v Rusku, ale to se nepočítá, to je stále ještě v Evropě.

Nechala jsem to být a začala jsem si připravovat svůj plán. Dnes je ten nejlepšíden na to abych ho vykonala...

Pohled Clare - Belly:

Procházeli jsme se setmělými ulicemi Šang - Haie a povídali si o všem možném. V jednu chvíli jsem měla pocit, že mě nevnímá a nad něčím uvažuje, poté se mi zase věnovala a tak to šlo asi dvě hodiny.

,,Co, kdyby jsme se prošly po Velké Čínské zdi?" zaptala se mě po chvíli.

,,Proč, ne?" chytla jsem jí za ruku a přenesla nás tou spoustou hvězdiček, tím mým vesmírem, když se přenáším. Za necelou půl minutu jsme byli na strážní věži Velké Čínské zdi. Byla už noc, jedenáct hodin. Nikdo nikde nebyl a tak jsem dostala nápad.

,,Tys mě chtěla vidět jako anděla, že?" zeptala jsem se tedy mazaně a ona pouze horlivě přikývla. Začala jsem tedy s přeměnou. Když jsem byla v moři, tak jsem si nevšimla a možná se mi ani nepřeměnilo andělské oblečení, ale teď ano.

Začala jsem se měnit tak, že jsem se vynesla do vzduchu a rozprostřela jsemm kolem mě světlo, no bylo to spíš tisíc nebo tisíce, ba nebo možná sta tisíce malinkatých hvězdiček poletujících kolem mě. Cítila jsem, jak se mi nazádech roztahojí křídla. Mé vlasy, které jsem měla stáhnuté do drdolu se volně rozlétly kolem mé hlavy. Původně jsem ani neměla vlasy takhle dlouhé, ale teď mi sahaly až ke kolenům, měla jsem je pouze stáhnuté do gumičky na temeni hlavy a cop přehozený přes levé rameno. Nakonec si mi i šaty přeměnily s mého obyčejného oblečení na přenádheré bílé mini - šaty na ramínka, vysoké bílé kozačky na jehlovém podpadku a andělský plášť, který byl celý stříbrný. Také jsem měla přes šaty opasek, na kterém jsem měla zavěšený stříbrný váček a v něm jsem vycítila můj krystal. Za opaskem jsem měla zastrčený meč se zlatou rukojetí, ve které byl vytlačan můj znak, srdce. Poté jsem se snesla k zemi a dívala se na okouzlenou Sophie, která se na mě dívala takovým velmi zvláštním pohledem. Jako by se sama se sebou prala.

,,Promiň Clare, ale neřekla jsem ti pravdu o sobě. Já jsem nejmocnější upír, ze světa upírů. Jmenuji se Sophie Voltury," řekla mi a já jsem nemohla uvěřit svým uším.

,,Tys mě podvedla!" rozkřikla jsem se na ní.

,,Jak jinak myslíš, že by se mi podařilo splnit můj úkol? Moje milá, zlatá, mám tě zabít," řekla mi a skočila po mě. Jejímu útoku jsem se vyhla a vzala jsem svůj meč do ruky. Věděla jsem, že proti ní mám maličkatou šanci, ale nehodlala jsem se vzdát bez boje.

,,Meč? Odkdy ty s tím umíš?" zeptala se mě posměšně.

,,Od té doby, co jsem anděl," řekla jsem jí a udělala proti ní výpad. Šikovně uhla.

,,Nelži, ty jsi meč nikdy v ruce nedržela, zato mě učili nejlepší mistři šermu a boje," řekla výsměšně a udělala na mě výpad, nevyhnula jsem se jí a tak mě držela pod krkem.

,,Dada, njoo na kusaidia, kama ni siku au giza usiku. Calling you. Sasa kusaidia. Kuja, msaada kwangu, Tafadhali nguvu," nevím, kde se to ve mě vzalo, ale bylo to to první co mě napadlo.

Když v tom se rozsvítil, neco jako prtál, kruh a z něj vyšly tři ženy, pardon Andělé. Poznávala jsem je. Měli na sobě podobné úbory jako já, až na to, že každá měla jinou barvu pláště. Lea, Anděl hříchu, měla krvavě červěný. Amber, Anděl smrti, měla plášť černý, jako noc a Bianca, Anděl života, jej měla zlatý. S pláštěm měla také každá z nich stejnou barvu šatů, andělských uniforem, a také svůj kámen měli ve stejnobarevném váčku. Vlasy měla každá jinak. Chápala jsem barvy jejich šatů. Je to podle Vlasů a podle Aspektu, kterému každá z nás vládne.

,,Pusť ji, víš že ji nemůžeš zabít," řekla Amber.

,,Fakt, to je mi novinka, Andělové," řekla jí přidrzle a toho jsem využila a vysmekla jsem se jí. Došla jsem ke svým sestrám, a aniž bych věděla co dělát, stoupla jsem si mezi Leu a Biancu a chytla js za ruce. Při tom jsme společně pronesly: ,, Gaan terug na waar jy vandaan kom," poté se objevil zářivý proud světla a Sophie zmizela...

Tak, co tomu říkáte?