Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » (Ne)obyčejná... 11. kapitola

07.02.2010 (13:45) • Kimberly • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3310×

HUDBA

(Ne)Obyčejná

Miluješ mě?

Když jsem se tam zjevila všichni se lekli a vyjekli, já jsem jen dala Edwardovi pusu na tvář a představila jsem si svou misku s cereáliemi a mlékem jak vlétává do pokoje dveřmi a tak se taky stalo, všichni na to koukali jak pominutí, tak jsem si přivolala i lžící a to bylo to poslední a Emmett začal ječet jak malé mimino! Začala jsem se smát.

„Dobré ráno. Potřebovala jsem si zajet domů,“ řekla jsem s úsměvem. Jejich výrazy byly k nezaplacení. Začala jsem tedy jíst. Když jsem dojedla stále se na mě všichni dívali tak nějak zvláštně. Nechala jsem zmizet tu misku a postavila jsem se. Až teď jsem se na sebe podívala a uvědomila jsem si že mám na sobě pouze sexy krajkové spodní prádlo a k tomu navíc tanga.

Když jsem se přemisťovala, asi úplně jsem se nesoustředila a tak moje oblečení zůstalo bůh ví kde. Polkla jsem a koukla se na ně. Všichni měli černé oči a mám takový dojem že to nebyly pouze jejich oči co se probouzelo k životu. Potřebovali by sprchu. Napadlo mě a tak jsem si představila, že se na každého z nich vylévají kýble ledové – ta jim, ale vůbec nic neudělá – tak radši vařící vody. Edwarda jsem z toho vynechala, jelikož ten se na mě dívat může, ale jinak celá mužská půlka v tomto pokoji, byla mokrá.

Teď mě napadlo ještě něco, vyzkouším to jako v těch filmech. Když oni lusknou hned mají na sobě něco jiného. Vyzkoušela jsem to a kupodivu se mi to povedlo. Vyzkoušela jsem si asi čtvero modelů, než na mě „přistál“ ten nejvhodnější.

Nechtěla jsem kluky nechat trápit a tak jsem to vyzkoušela i u nich. Byli převlečení a suší.

„Už jsem na to přišla! Jsem čarodějka!“ výskla jsem.

„Ne Clare, nejsi,“ odpověděl mi Edward.

„Jak ty to můžeš vědět?“ zeptala jsem se a nechápala jsem o čem to mluví.

„Říkala jsi přesně tohle, ale španělsky - Sestro naše, připoj se k nám, je tvůj čas. Své poslání zde, mezi námi máš. Sestro naše Lásky anděle přijď zpět mezi své, sestry zlou silou rozdělené. Stůj při nás v bojích o naši moc. Do našeho spojení zbývá jen již dvakrát dlouhý úplněk a jedna tmavá noc. Pak spojíme zase síly své a budem vládnout pod vládou luny matky a otce naší i tvé. Vyslyš naše volání, vyslyš hlasy v tvé mysli. Už jen dva dlouhé úplňky a jedna tmavá noc a získáme zase zpět svou moc!

Je to Afrikánské proroctví, zvané Verlore Angels – Ztracení andělé. Tohle, to co jsi odříkávalo bylo Roeping Angels - Volání Andělů. Tvé sestry tě volaly.

Jestli chceš povím ti teď tu legendu,“ podíval se na mě a já se nezmohla na slovo, jen jsem přikývla a poslouchala. „Strašně dávno už to je, co lidé začali žít. Z počátku věků byli lidé nesmrtelní a nestárli, ovšem potom se u nich objevilo sedm smrtelných hříchů a to už nemohl snést ani Bůh.

Říká se, že až tehdy stvořil svého bratra Ďábla, ale to se neví.

Bůh a Ďábel tehdy společnou silou stvořili čtyři anděly. Rozdělili je na dvě skupiny na Milosrdné a Nemilosrdné anděly. Aby se andělé nehádali Bůh a Ďábel dali andělům vždy stejné moci a každému o jednu moc navíc. Každá moc je jiná a charakterizuje anděla, asi se ptáš jaké anděly celou dobu myslím co?

Ángel de la muerte – anděl smrti, Angel del pecado – Anděl hříchu, Angel love – Anděla lásky, La vida Angel – Anděl života.

Ovšem před dvěstě lety se Andělé pokusili svrhnout Boha a Ďábla. Chtěli být nejmocnější a vládnout. Byla to nebeská válka trvala dlouhých patnáct let, v té době zemi zachvátily nejrůznější pohromy, které na zem poslali Andělé. Bůh s Ďáblem tehdy museli spolupracovat znova, ale nakonec stejně Anděly porazili, potom Andělům udělili trest.

A ten zněl přesně takhle - Zpustošili jste zem, uvrhli jste na ni nemoci a hříchy, za to co jste provedli dostanete trest. Musím vás zbavit Andělé mojí moci a zabíti vás. Nebylo by ani tak zlé to, že jste se pokusili mě svrhnout a vzít mi vládu, horší bylo to co jste udělali zemi, za to budete pikat, ale protože Bůh má odpouštět, rozhodl jsem se tedy takto. Vezmu vám moc a pošlu vás do pekla, ale země nemůže navždy zůstat bez andělů v tom by byl chaos. Moc si zatím nechám já a zem budu také spravovat sám. Ovšem poté čtyřikrát za dalších stopadesát let, pošlu otce Luny aby splodil na zemi dítě, to dítě bude vždy jednou z vašich následovatelů a získá moc, která ho bude charakterizovat. Schopnosti se projeví vždy až bude vyvolené osmnáct let. Poté dostane svou moc i poslání a nesmrtelnost.

Tak to bylo Clare. Ty jsi dítě Luny a podle všeho jsi Andělem lásky, což je zvláštní. Musíš mi teď odpovědět na jednu velmi důležitou otázku Clare, ano?“ vypadal tak vážně když to říkal.

„Edwarde, asi vím kam tím míříš, ale je mi líto, že tě budu muset zklamat. Byla jsem vychována a jsem vychována k tomu, že vdávat se před třicítkou je ta největší životní chyba a tedy pokud tvoje otázka směřovala k manželství, tak ti rovnou říkám ne Edwarde, není to tím, že bych tě neměla ráda, ale na manželství nejsem ani připravená a ani to dostatečně nechci. Chci zatím tebe, ale ne jako manžela, ale jako kluka, kterého mám ráda, chci tě zatím za přítele,“ řekla jsem mu se sklopenou hlavou. Dřepnul si ke mně a jemně mi zvedl ukazováčkem hlavu, abych se mu dívala do očí.

„Nechtěl jsem se tě zeptat na manželství, ale na to Clare. Ty říkáš, že mě máš ráda, ale miluješ mě?“ Tak tohle jsem nečekala. Čekala jsem jakoukoliv otázku, ale ne tu jestli ho muliju. Mám ho ráda, ale miluju ho? Když mu teď řeknu “Ano“ a potom zjistím, že to není pravda, raním ho tím a to bych chěla ze všeho nejmíň. Teď jsem si všimla kolik je hodin. Musíme jít do školy za dvě minuty zvoní, Edward sledoval můj pohled na hodiny a jen s úsměvem zakýval hlavou. Nechala jsem auta aby jely do školy. Když vystartovala z garáže. Emmett vyskočil a zaječel:

„Někdo nám krade auta!“

„To nikdo! To já,“ řekla jsem mu, ale to už jsme seděli v autech, schválně jsem si sedla do Jeepu k Emmettovi a Rosalie. Nechtěla jsem být s Edwardem ve Volvu, tam jsem poslala Alice s Jasperem.

„Clare, co mu odpovíš?“ zeptala se mě po chvíli Rose.

„Nevím, Rose, nevím. Mám ho ráda a moc, je to skvělý milenec i přítel, že si říkám, že je ho pro mě škoda. Nechci ho ovšem ranit. Co když si jen myslím a sama sobě nalhávám, že ho miluju? Co když mu teď řeknu “Ano“, ale pak si vlastně uvědomím, že to není úplná pravda? Nechci mu ublížit a nechci mu lhát, ale co mám dělat? Tahle lež by byla milosrdná, když vlastně já nevím jestli by to byla lež.

Včera se dozvím, že nejsem člověk, dneska že jsem asi anděl lásky, nebo co a on se mě do toho všeho ptá, jestli ho miluju.

Nechápu to, ale stěžovat si nemohu. Ty schopnosti jsou skvělé, ale mám v hlavě takový zmatek, že nevím kde tu hlavu mám. Viděla jsi to dneska ráno. Ani jsem si neuvědomila, že jsem někde v tom vzduchoprázdnu, odkaď jsem se přenesla nechala oblečení.

Kdyby se mě zeptal na cokoliv, ale proč zrovna na tohle?“ řekla jsem a položila si hlavu do klína. Rose už se na nic neptala, jen si prohodili s Emmettem takový zvláštní pohled. Myslím, že oni ví něco, co mi Edward při vyprávění té Legendy zatajil…

Dotaz: kterým andělem má Clare – Bella být?

Ale hlavně: Líbilo se vám  to?

< SHRNUTÍ >

Autor: Kimberly (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek (Ne)obyčejná... 11. kapitola: