Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Návrhářka z blázince aneb Příběh Mary Alice Brandonové, 1. kapitola

Tak tentokrát z pohledu mé Summer. Tahle kapitolka je vlastně tak o ničem, ale má důležitý úkol - vtáhnou vás do děje. Doufám, že se vám to bude líbit a že nás s VerunkAlicí budete postrkovat dál. Ať se vám to bude líbit nebo ne, zanechte komentáře. Díky a doufám, že se bude líbit.

19.05.2010 (10:45) • dorella • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1101×

1. kapitola - Musíme to domluvit!

Summer

„Mary Alice!“ křikla jsem do telefonu.

„Summer, jsi to ty?“ ozval se její ospalý hlas.

„Ano,“ zasmála jsem se. Pak jsem si dala vařit vodu na kafe.

„Co potřebuješ?“

„Máme problém! Potřebujeme navrhnout školní kostýmy na ples. Obvolala jsem všechny návrháře ve městě. Všichni mají plno! A ples je už za dva měsíce,“ nervózně jsem míchala kafe lžičkou.

„Takže po mně chceš, abych navrhla školní kostýmy?“ zasmála se.

„Jasně. Školní rada zuří, a jestli to za tři týdny nebude alespoň na papíře, tak přijdu o křeslo předsedkyně školní rady a dostane ho ta kráva Jordan Blackfordová.“

„Neboj se. Zítra na schůzce ty návrhy budeš mít. A do tří týdnů bych to skoro mohla mít ušité.“ Znovu se zasmála.

„Díky. Sejdeme se dneska o půl osmé v parku. Platí?“

„Ano. Ještě musíme projednat tu mojí narozeninovou párty.“

Zatleskala jsem a rozloučila se. „Tak papa.“

„Pá.“ Zavěsila.

Také jsem zavěsila a vypila hrnek bílého laté.

Zamířila jsem do šatny. Očima jsem přejela čtyři skleněné skříně napěchované krásnými, drahými kousky oblečení, z čehož jich bylo pár opravdu luxusních. Nejvíce jsem byla pyšná na své stříbrné šaty od Chanelu. Zastavila jsem se u poslední skříně, v které bylo plno oblečení od Chanelu, Luise Vuittona, Prady, Brandonových a dalších takových značek, které se prostě hodí na obyčejné nošení. Vzala jsem si džínové tříčtvrťáky, bílé tílko pošité stříbrnými flitry a bílé baleríny. Do stříbrné kabelky jsem naházela učení, bílý dotykový Apple mobil, Ipod, nějaké papíry na školní radu, sendvič a dietní colu.

Nastartovala jsem své bílé Audi TT a  pár chvil poslouchala ten krásný zvuk motoru. Bylo sedm hodin. Za půl hodiny jsem se měla sejít s Mary Alicí, a jestli bude ucpaná centrála, tak to nestihnu. Vyjela jsem z garáže na silnici. Uháněla jsem městem ke škole. Naštěstí jsem se vyhnula ranní špičce, takže jsem byla na školním parkovišti ještě deset minut před půl.

Zamkla jsem auto a sedla si na lavičku u jezírka. Na Ipodu jsem si pustila My Humps od Black Eyed Peas, pak jsem si nasadila sluneční brýle a ponořila se do lejster, které jsem měla předložit na radě. Unavovalo mě to, ale zároveň bavilo.

„Summer!“ ozval se hlásek, který přes hudbu zněl slabě. I přesto jsem věděla, že je to Mary Alice.

„Ahoj, Mary Alice.“ Sundala jsem si sluchátka a usmála se.

„Ahoj. Chtěla bych se s tebou domluvit na té mé párty,“ rozzářeně se usmála.

„Omlouvám se za to ráno, asi jsem tě vzbudila, co?“ vzpomněla jsem si.

„To nevadí. Jinak bych ani nevstala,“ zasmála se.

„Barvy na ty kostýmy by měly být bílo-stříbrno-šedé, ano?“

„Já myslím, že by to mělo být něco více barevného a  extravagantního.“

Zasmála jsem se a chytila ji za ramena. „Mary Alice Brandonová, musíš ale myslet na to, že to budou školní kostýmy k maturitě.“

„A já myslím, že by se to mělo více oživit,“ zuřila.

„Mary Alice, tak udělej jedny návrhy kostýmů pro mě na radu a jedny pro sebe,“ navrhla jsem.

„Však uvidíš zítra,“ mrkla na mě.

„Jasně,“ spiklenecky jsem se na ní usmála.

„A teď k té mé oslavě. Chci, aby byla sladěná do fialové, stříbrné, šedé, černé a zlaté.“

„Elegantní a luxusní,“ uznale jsem pokývala hlavou.

„Přesně. Hodně lampionů, girland a to všechno dokonale sladěno.“

„To zní dobře,“ ušklíbla jsem se.

„Ukážu ti to.“ Vyndala z tašky její zlatý notebook. „Bude to mnohem, mnohem lepší než ta růžová párty loni.“

„To doufám, přeci už nejsme malé holčičky,“ usmála jsem se.

Notebook už naběhl a na obrazovce se objevil virtuální dům Brandonových. Bylo to opravdu působivé. Jejich bílý obývací pokoj byl rázem úplně jiný. Krémové sedací soupravy byly nyní potažené sametovými, tmavě fialovými potahy. Všude visely girlandy a nad bazénem na terase vyselo nespočet fialových a stříbrných lampionků.

Mary Alice si dala i tu práci nanosit do pokojů místo bílých koberců černé a všude plápoly plamínky stejně barevných svíček. Dokonce i objednala černou venkovní pohovku, kterou umístila vedle bazénu.

„Mary Alice Brandonová, to je božský!“ vykřikla jsem.

„Já vím, já vím,“ usmála se a zaklapla notebook.

„Myslím, že bychom měly jít,“ řekla jsem a krátce poté zazvonilo první zvonění.

„Máš pravdu.“

Společně jsme vyrazily k bílé budově se stříbrným nápisem East High School of Los Angeles. Zamířily jsme k recepci pro klíčky od našich skříněk. Já měla skříňku číslo 102 a Mary Alice hned mě 103.

Otevřela jsem tu svou. Z venku vypadala docela ošklivě, kovově stříbrná s mírně zrezlými rohy, zkrátka nic pěkného, ale když jste ji otevřeli, tak to bylo něco úplně jiného. Tyrkysově natřené stěny, polepené černobílými fotkami mě a Mary Alice. V poličce jsem měla vyskládané oblečení na tělocvik. V jiné jsem měla parfémy a šminky, také zrcadla. V předposlední jsem měla učebnice, které jsem si domů nenosila a v poslední jsem měla své přezůvky. Jeden pár růžových Crocsek a jeden pár růžových Conversek s velkou, malinově růžovou mašlí na černých kaničkách.

Zadívala jsem se do zrcadla, pročísla si vlasy, zkontrolovala make-up a šibalsky mrkla na své druhé já v zrcadle. Jsem kočka, pomyslela jsem si, ale měla bych jít. Vytáhla jsem z poličky plavky a ručník, měli jsme tělocvik a bylo slíbené plavání.

Zavřela jsem skříňku a chytila Mary Alici za ramena. Ta se se zalíbením dívala do středu její flitry vyzdobené skříňky a vypadala, jako by o mně ani nevěděla.
„Mary Alice, měli bychom jít. První a druhou hodinu máme plavání, a jestli přijdeme pozdě, tak nás učitelka seřve,“ položila jsem si hlavu na její rameno.

„Máš pravdu, měli bychom jít,“ ušklíbla se a z útrob skříňky vyhrabala plavky a osušku.

„Můžeme?“

„Jasně.“ Zamkla skříňku a společně jsme vyrazili k bazénu. Šatna už byla plná, ale já s Mary Alicí jsme se vždycky převlékali v koupelně vedle šatny.

Převlékat se u nás ve třídě v holčičí šatně se rovnalo tomu, svléknout se před klukama. Mimo Jordan Blackfordové a její party u nás holky trpěly nadváhou, nebo po sobě měly hromadu pih a beďarů, pár holek se zase chtělo podobat hollywoodským hvězdám, proto trpěly anorexií či bulimií. No, a když se tam objevil někdo jako já nebo Mary Alice, zkrátka holky, které mají dokonalou pleť i postavu, tak se nemůžete divit, že na vás rázem zírá nejméně čtyřiadvacet párů očí. Nejméně říkám, protože když jednou nějaká husa vykřikla: „Mary Alice,“ nebo „Summer, ty máš úžasnou postavu!“ tak se tam hned objevilo i několik kluků. Proto se s Mary Alicí převlékáme v koupelně.

Alice má každý týden jiné plavky. Já bych mohla také, ale nejraději mám své zlaté se stříbrnými plážovými květinami.

„Tak co, Mary Alice, jaké máš dnes plavky?“

„Růžové, koukej,“ zamávala růžovými bikinami.

„Já už jsem hotová. Jdu se kouknout, jestli už jsou ty husy pryč.“ Vystrčila jsem hlavu ze dveří. „Vzduch je čistej.“

„Tak jdeme!“ přehodila přes sebe Mary Alice černou osušku a vyrazili jsme. Když jsme vstoupili do haly, všem klukům a některým holkám spadla čelist. Mary Alici i mě to fakt seklo.

„Tak tu máme i Brandonovou a Brownovou, to znamená, že můžeme začít. Budete plavat ve dvojicích, bude nás tu opravdu hodně. Třeťáci přijdou za chvilku. Bude to holka plus kluk.“ Učitelka začala přiřazovat a zároveň začali přicházet třeťáci. „Mary Alice půjde s Lucasem,“ přiřadila ji k jednomu slintajícímu chudákovi ze třeťáku. „S kým chceš jít ty, Summer?“ zeptala se mě.

„S Tailorem, samozřejmě,“ zasmála jsem se.

„A já nemůžu jít s Joshem?“ ohradila se Mary Alice.

„Klidně si s ním běžte,“ spráskla ruce učitelka.

Josh je Mary Alicin kluk. Na naší škole jsou tři třídy čtvrťáků a naneštěstí Mary Alice není s Joshem ve třídě. A to, že bude Mary Alice s Joshem se nelíbilo Lucasovi. „Joshi, musíš s ní bejt? Ty jsi jí viděl i nahou a já s ní ani plavat nemůžu?“ soptil.

Josh se jen zasmál.

Mezitím přišel i Taylor. To je Joshův nejlepší kamarád a také můj kluk. Chodíme spolu už pět let a v podstatě jsme již zasnoubení. Až letos odmaturujeme, tak se v létě vezmeme. Tedy, alespoň v to doufám.

„Ahoj, lásko,“ políbil mě na čelo.

Přitiskla jsem se k jeho hrudníku.

„Chyběla jsi mi,“ prohrábl mi vlasy.

„Neblázni, viděli jsme se předevčírem, ale také jsi mi chyběl.“

„Moje milovaná Summer je zase jako sluníčko,“ zasmál se.

„Když tě vidí, tak je jí hned do smíchu,“ chytila jsem ho za pas.

„Tak vy hrdličky, už jste docukrovali?“ upozornila nás učitelka.

A tak jsem se věnovala učení. Ale je jedna věc, kterou se dnes musí Mary Alice dozvědět.

 

Předchozí kapitola ... Následující kapitola

 

Shrnutí dorella

Shrnutí VerunkAlice

Autor: dorella (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Návrhářka z blázince aneb Příběh Mary Alice Brandonové, 1. kapitola :

Přidat komentář:

Nick:

Text: