Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Následnice trůnu - Prolog

14.12.2010 (18:45) • XXKatherineXX • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1847×

Všude se už rozprostřela tma, a jen díky měsíci jste mohli vidět, co se děje kolem vás. Odbila hodina, kdy by nikoho nenapadlo vyjít ven, ale jednu osobu ano. Tmavou uličkou jste mohli slyšet jen tiché rychlé krůčky malé postavy, která se otáčela, aby se přesvědčila, že ji nikdo nepronásleduje. Člověka by nenapadlo, že někdo tak roztomilý a křehký, jako byla tato dívka, může udělat něco tak nelidského.

Ona ve skutečnosti ani nebyla člověk. Byla to upírka. Stará upírka, ale vypadala jako malá holčička. Kdyby byla člověk, byla by ve své postýlce a spinkala by, ale ona už nemůže spát. Je to dlouhá doba, kdy byla člověk, a ani ona sama si to nepamatuje. Zapomněla na vše ze své minulosti, na svou rodinu, a jaké to bylo být člověkem a dítětem, které by nic netrápilo, které by chtělo jen svoji matku. Už v ní nebylo nic lidského, a proto jí nevadilo, co musí udělat, aby mohla vládnout upířímu světu. Unesla dítě svého vlastního bratra, které jí překáželo k cestě na trůn.

Utíkala minuty, hodiny, dny až doběhla na místo, kde si byla jistá, že tak daleko nikdo nebude hledat. Položila malé novorozeně do trávy, mělo na sobě jen slabou dečku, šatičky a na krku jí visel řetízek se srdíčkem a na něm bylo velké V. Znak její rodiny. Kdyby srdéčko otevřela, smály by se na ni obrázky jejích rodičů. Na druhé straně bylo napsáno Alice. Bylo to její jméno. Upírka utekla a malou Alici nechala samotnou svému osudu.

A její osud byl vyrůstat v přírodě a mezi zvířaty. Všechna zvířata si ji zamilovala a starala se o ni, jako by byla jejich vlastní. I Alice měla přírodu a její obyvatele moc ráda. Zvířata poznala, že Alice není obyčejná, a ani člověk. Byla to, co byla její matka. Napůl upír a napůl člověk. Rychle rostla, rychleji se pohybovala, také byla silnější a k životu potřebovala krev. I to jí její nová rodina dopřála, nechali ji pít jejich krev.

Potřebovala ji málo, takže nikoho nemusela zabít. Ale měla i jiné vlastnosti, které jiní upíři nemají. Musela jíst lidské jídlo, také musela spát a to nejdůležitější, musela dýchat. Měla také dar. Více než jeden. Uměla mluvit se zvířaty, také se naučila používat dar země, ohně, vody a větru. Rostla a vyvíjela se jako jakákoliv dívka, ale mnohem rychleji. Po dvouch letech, co žila v lese, šla poprvé mezi lidi.

Byla zmatená a nikomu nerozuměla. Na sobě měla oblečení vyrobené z listů, a tak na ni lidé koukali jako na blázna. Kdo by také chodil v zimě v takovém „oblečení"? Šla kolem obchodu, na kterém bylo hodně čárek a jiných znaků. Vešla dovnitř, protože ji zajímalo, co to je. Byl to obchod s knihami, ale to ona nemohla vědět. Šla kolem jedné knížky, která se jí zalíbila. Byla to knížka pro prvnáčky. Podívala se dovnitř a moc ji to zajímalo. Moc by ji chtěla do lesa a vědět, co znamenají ty čárky a klikyháky. Kolem ní procházela maminka s malým klučíkem. Žena se podívala na dívku oblečenou v listech a vzala knihu a donesla ji k pokladně. Koupila ji a dala ji Alici. Alice se na ni podívala a vzala si knihu.

„Veselé Vánoce," pověděla žena a odcházela i s malým synem. Alice byla ráda, že má tu knihu a utíkala domů. Podle knížky se naučila psát, mluvit a počítat. Chtěla další knížky, a tak šla do toho obchodu. Našla stejnou knížku. Jen na ní byla číslice dvě, co už Alice uměla. Věděla, že si ji musí koupit za peníze, ale nevěděla, kde je má najít. Proto si tuto knihu a další knížky chodila číst do obchodu. Za chvíli se naučila vše, co by měl každý dospělý člověk znát. Také si našla prvního lidského kamaráda, prodavače knih, který jí pomáhal se učit. Chodili spolu i na nákupy, a tak Alice chodila už v normálním oblečení. Když bylo Alici pět, vypadala na osmnáct let. Znala celé městečko, které bylo blízko jejího domova. Když šla za Markem, tak se jmenoval její kamarád, do obchodu, jeden muž strhával nápis "Knihy". Byl to nový majitel. Na zdi byl nalepený letáček, na kterém byla napsáno:

HLEDÁM BARMANKU

PLAT PO DOMLUVĚ

PRACOVNÍ DOBA OD 6 P.M DO 6 A.M

Alice už vše uměla, a tak se nudila, řekla si, že by mohla pracovat, a tak se zeptala, jestli může pracovat jako barmanka. Muž jí řekl, ať přijde dnes v noci a uvidí se, jak jí to půjde. Alice byla ráda, a tak honem utíkala za medvědem, kterého brala jako tátu. Pochlubila se, že bude mít práci a všichni jí to přáli.

Alice se nemohla dočkat, až bude moct vyrazit na cestu. Když byl čas, tak vyběhla a za pár minut byla u klubu. Hrála tam hlasitá hudba, a tak vešla dovnitř. Všude bylo mnoho lidí a u baru stál muž z rána. Došla k němu a zeptala se, co má dělat. Muž jí odpověděl, že jí pomůže dívka, která stála za barem a nalévala zákazníkovi pivo. Byla to vysoká blondýna s růžovými proužky ve vlasech. Na sobě měla džíny a černý top.

„Ahoj, já jsem Leona a ten chlap, co tě za mnou poslal, byl Charlie," mile se na Alici usmála.

„Ahoj, já jsem Alice,“ prohlásila a pousmála se.

Alice se v klubu líbilo a Leonu a Charlieho si zamilovala a oni ji. Ve dne byla v lese s rodinou a v noci byla v práci. Alice si vydělala hodně peněz. V lese si postavila domek akorát pro ni a koupila si auto a mnoho věcí. Zamilovala se do nakupování. Po pěti letech, kdy Alice vypadala pořád stejně, to lidem připadalo divné. A tak skončila v baru a začala studovat. A tady opravdu začíná její příběh.

Chtěla bych vědět, jaká povídka se vám líbí více. Jestli Jediná svého druhu nebo Následnice trůnu. Napište, prosím, jestli mám vůbec pokračovat v této povídce. Jeden smajlík stačí.

Vaše XXKatherineXX

Autor: XXKatherineXX (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Následnice trůnu - Prolog :