Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Následnice trůnu - 1. kapitola

WfE

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Následnice trůnu - 1. kapitolaDalší díl Následnice trůnu je tady. Zde se dozvíte, jak se cítil Alec. A co se stalo Eleanor? I jeden smajlík toho poví víc, než tisíc slov. Děkuji, Vaše XXKatherineXX

06.01.2011 (09:00) • XXKatherineXX • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3166×

 

Pohled Aleca

Byl jsem nejšťastnější upír na celém světě. Proč? Měl jsem milovanou rodinu, svou jedinou lásku Eleanor a pro nás dva to nejdůležitější, naši novorozenou dceru Alice. Měl jsem vše, co jsem mohl chtít, a dostal jsem ještě více.

Jsem upír a celý svůj „život“ jsem byl přesvědčen, že upíři děti mít nemohou. Z části to pravda byla. Upírky děti mít nemohou, ale upíři s lidskou ženou děti mohou mít.

Nevěděl jsem to do doby, než do Volterry přišla Eleanor. To ona je první poloupír na světě.

Hned jak jsem ji uviděl, zamiloval jsem se do ní a doufal, že i ona mě bude milovat. Po pár měsících se z nás dvou stal pár a později manželé.

Jednoho večera za mnou Eleanor přišla. Byla jiná, šťastnější a celá zářila. Ten večer jsem se dověděl, že budu otec. Z jedné strany jsem byl neskonale šťastný, ale z druhé jsem se převelice bál. Nebál jsem se toho, že bych nebyl dobrým otcem, nebo že mě naše dítě nebude mít rádo, ale bál jsem se toho, že Eleanor nepřežije porod, jako ho nepřežila matka Eleanor.

Nastal všemi očekávaný den, naše dítě se hlásilo na svět. Hrozně moc jsem se bál, ale když mi dali konečně vědět, že Eleanor žije a máme krásnou a zdravou dceru, zaplavila mě vlna radosti. S Eleanor jsme jí dali jméno Alice.

Díval jsem se na Alici ve svém náručí. Byla tak rozkošná a tak podobná své matce. Jen měla černé vlásky a tmavě hnědá očička. Opatrně jsem ji položil do postýlky. Pohladil jsem jí po hlavičce a odešel z dětského pokojíčku do naší ložnice. Lehl jsem si k Eleanor do postele. Díval jsem se na svou lásku a přestal vnímat okolní svět.

Už se rozednívalo, když se Eleanor probouzela.

„Dobré ráno,“ pozdravil jsem svou lásku a políbil ji na rty. Krásně se na mě usmála.

„Dobré,“ promluvila a hned se zeptala: „Kde je Alice?“

Usmál jsem se.

„Je v postýlce, ve svém pokojíčku,“ odpověděl jsem.

„Přineseš mi ji?“ zeptala se.

Udělal bych pro ni cokoli, a tak jsem se zvedl z postele a šel jsem do pokoje, kde spinkala Alice. Bylo to jen o jeden pokoj od toho našeho. Přešel jsem chodbu a otevřel dveře. Vešel jsem dovnitř a dveře za sebou zavřel. Došel jsem k postýlce a naklonil se nad ní. Strnul jsem na místě. Postýlka byla prázdná. Prohledal jsem celý pokoj, ale Alice jsem nenašel. Cítil jsem takovou bolest, jako by mě mučila moje setra Jane, svým darem. Byl jsem tak bezbranný a nevěděl jsem co dělat, proto jsem běžel do sálu. Vběhl jsem dovnitř a neobtěžoval se klepat.

„Alice není ve svém pokoji,“ vykřikl jsem na mé strýce a otce.

„A kde by měla být, synu?“ zeptal se mě můj otec. Zoufale jsem se na ně podíval.

„Prostě tam není. Ukážu to,“ řekl jsem a doběhl jsem k prostřednímu trůnu na kterém seděl Aro. Aro má schopnost číst myšlenky pouhým dotykem. Ukázal jsem mu vše od té doby, co jsem Alice viděl poprvé, do doby, kdy jsem našel prázdnou postýlku. Cítil to, co jsem cítil já. Žádný jiný pach než upírů ve Volteře jsem necítil, takže to musel být někdo od nás. A to napadlo i Marca.

„Někdo ji musel unést, ale musel to být někdo z hradu, protože se do hradu ani z hradu nikdo cizí nedostane,“ promluvil Marcus.

„Felixi,“ oslovil Aro Felixe, který stál u stěny u dveří.

Přišel hned k Arovi a oslovil ho: „Ano, pane?“

„Sežeň všechny z gardy, aby se připravili na důležitou výpravu,“ odpověděl Aro a otočil se na mě.

„Půjdeš také?“ zeptal se mě. Odchodlaně jsem kývl a šel jsem k Eleanor, oznámit jí, co se stalo.

Už jsem stál u dveří do naší ložnice, ale neměl jsem odvahu je otevřít. Naposledy jsem se nadechnul, i když jsem dýchat nepotřeboval a otevřel jsem dveře. Pořád ležela v posteli. Přišel jsem k ní a v jejích očích jsem viděl nechápavost.

„Kde je Alice?“ zeptala se roztřeseným hlasem.

Smutně jsem se na ni podíval a odpověděl: „Někdo ji unesl. Je to moje chyba. Měl jsem jí hlídat.“ A dal si ruce na tvář a sedl si na postel. Eleanor si ke mně přisedla a sundala mi ruce z obličeje. Podívala se mi do očí.

„Není to tvoje chyba. Je to jen má chyba. Viděla jsem, že někdo z hradu odnáší dítě, ale nevěnovala jsem tomu žádnou pozornost. Byla jsem hrozně unavená. A když jsi dlouho nepřicházel, došlo mi to, že to byla Alice,“ říkala a na konci jí tekly z očí slzy. Přitáhl jsem si ji k sobě a utřel jí je.

„Najdu ji.To ti slibuji, udělám vše pro to, aby se nám Alice vrátila,“ promluvil jsem a slíbil jedinou věc, kterou jsem toužil splnit.

O rok později:

Už je to rok od doby, co Alice někdo unesl. Hned jsme vyrazili s celou gardou ji hledat, ale nikde jsme ji nenašli. Do Volterry jsme pozvali všechny upíry a vyhlásili odměnu za nalezení Alice. Mnoho upírů se ji pokusilo najít, ale marně.

Den ode dne se více bojím, že už Alice nikdy neuvidím. Neuslyším její první slova, nikdy mě neosloví tati.

Jestli zjistím, kdo mi ji unesl, tak mu vlastnoručně utrhnu hlavu a tělo hodím do ohně. Udělám to, i kdyby to byla poslední věc, kterou na tomto světě udělám. To přísahám.

O další dva roky později:

Vzpomínám na den, když se mi svět zhroutil poprvé. Ten den mi někdo unesl moji jedinou dceru. Její matka ji ani neviděla a nikdy neuvidí. Ano, ztratil jsem i ji. V naší ložnici jsem našel jen popel a Eleanor už nikdo neviděl. Věděl jsem, že to byla ona, ale pořád jsem doufal, že ne. To jediné mi zbylo, naděje. Naděje na to, že Alice a Eleanor znovu uvidím. A budu v to doufat pořád, dokud alespoň jednu nenajdu. Jen to mě drží při životě!

Autor: XXKatherineXX (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Následnice trůnu - 1. kapitola:

 1
1. Sara
26.07.2011 [11:15]

Emoticon Emoticon úžasný Emoticon Emoticon PLS napiš rychle další kapitolu Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon PLS PLS Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře