Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nalezení Emmetta... a jak to bylo dál? - 5. kapitola

A je tu další kapitolka. Tentokrát bude možná trochu nezáživnější. Neděje se v ní nic, kromě příjezdu Denalijského klanu... z různých pohledů, ale možná v ní najdete i pár překvapení. Předem díky za komentáře a díky i Radush za přečtení a kritiku.

Odeslali jsme oznámení a já doufala, že hosté přijedou. Termín nebyl zas tak šibeniční – aspoň pro upíry ne.

Zařizování mi zabralo všechen čas – kromě nocí, které jsme samozřejmě trávili s Emmettem. Na čistotu (v tom významu, jak o něm mluvil kněz) jsme se vykašlali už dávno a myslím, že by mi neprošlo, kdybych se teď chtěla chovat jako počestná snoubenka. Stejně bych Emmettovu svádění nedokázala odolat.

Esmé byla najednou zaměstnaná jinde. Mizela i s Edwardem z domu hned ráno a vracela se až na noc – někdy dokonce později než Carlisle. Když jsem se jí ptala, co dělá, vždy odpověděla jen tajemným úsměvem. Prý se dočkáme.

Trochu mě to štvalo a napínalo mou zvědavost, ale na druhou stranu to Emmetta konečně donutilo aspoň občas se zapojit do svatebních příprav. Sama bych se musela asi rozčtvrtit, abych všechno zvládla.

Tanyina odpověď přišla ve čtvrtek – stejný den, kdy měli dorazit. Byla jsem jako na jehlách a znovu uklízela vysmýčený dům. Nechtěla jsem, abychom si udělali ostudu. Esmé se výjimečně neztratila a pomáhala.

Ve chvíli, kdy jsem chtěla zapojit i Emmetta, protestujícího, že čistější už to tu být nemůže – leda že bych chtěla ten dům zbourat a postavit na novo, se ozval domovní zvonek.

Rychle jsem zkontrolovala Emmetta i sebe, že jsme jako ze škatulky a zavěsila jsem se do něj. Díval se na mě trochu nechápavě, ale, když jsem se na něj zářivě usmála, úsměv mi oplatil.

No jistě, ženská taktika mu nic neříká. Já ale nehodlala nechat dojít k nějakému nedorozumění. Jen ať je pěkně hned od začátku jasné, kdo ke komu patří. Teprve pak jsem dala Esmé znamení. Otevřela ona - jako paní domu.

Za dveřmi stálo pět upírů se zlatýma očima. Esmé je pozvala dál a okamžitě se začali vítat – přesto, že ani s Esmé se ještě neviděli. Sotva jsem je uviděla, byla jsem ráda, že jsem provedla to předběžné opatření. Všechny ženy byly naprosto okouzlující.

První se k Esmé vrhla upírka s měděným nádechem v blond vlasech. Objala ji.

„Ty musíš být Esmé, Carlisleova žena. Moc ráda tě poznávám. Já jsem Tanya a tohle je má rodina.“

Ustoupila trochu a představovala ostatní.

„Moje sestra Kate.“

Ukázala na upírku s rovnými blond vlasy, která s poťouchlým výrazem předvedla něco jako pukrle. Esmé se usmála a zvedla ruku na pozdrav.

„Carmen a Elezar.“ Ukázala na černovlasou dvojici. Oba se usmívali. Carmenin úsměv odhalil malé dolíčky v jejích tvářích. Oplatila Esmé zamávání, zatím co Elezar k ní přikročil, trochu se uklonil a rukou udělal složitý pohyb plný kudrlinek. Bylo snadné představit si ho, u některého z královských dvorů v 16-tém nebo 17-tém století. Podle Elezarova vzhledu a jména jsem soudila na ten španělský.

Esmé mu s úsměvem podala ruku a on ji lehce políbil.

Jako poslední představila upírku, která měla vlasy jako já.

„Moje sestra Irina.“

Měla v nich stříbrné odlesky a nespouštěla oči z Emmetta. Kdybych necítila to jiskření, kterým na mou přítomnost vždycky reagoval, určitě bych začala žárlit. Takhle jsem se jen majetnicky usmála. Ano, Emmett rozhodně stojí za podívání. V duchu jsem dodala – ale nesahat! Je jen můj!!!

Tanya:

Trvalo věčnost, než se nám uráčili otevřít, i když přece museli vědět, kdo je za dveřmi. Skoro jako by se toho báli.

Když jsem je ale viděla, bylo mi jasné, proč to tak bylo. Nevěsta se určitě ujišťovala, že je všechno dokonalé. Byla bych se sarkasticky ušklíbla, ale když jsem si ji prohlédla, zjistila jsem, že je mi sympatická. Podle toho, co jsem slyšela, nebyla tak jiná než my. Užívala si svůj půvab a při pohledu na ženicha, do kterého byla zavěšená, jsem docela chápala, proč nedala přednost nevázanosti. Asi bych reagovala stejně, mít to štěstí (nebo smůlu, stále jsem si nebyla jista) a najít svou druhou polovinu jako ona.

Emmett stál rozhodně za hřích. Rychle jsem střelila pohledem po Irině – tohle byl přesně její typ. Doufám, že bude mít dost rozumu, aby nepokoušela štěstí. Rosalie by jí svádění svého skoromuže určitě jen tak nedarovala. Její pohled to dokazoval dost jasně.

Irinin oceňující úsměv se změnil v zakřenění, když zaregistrovala varování v mých očí a lehce kývla, aby mě ujistila, že se o nic nepokusí. Rozhodně nestojíme o žádné rozepře s Carlisleovou rodinou – tím spíš, že jsou jediní, kdo se živí tak jako my. Aspoň jsme o jiných neslyšeli.

Přivítala nás Esmé, Carlisleova družka a manželka. Carlislea jsme nikde neviděli, stejně jako dalšího kluka, který s nimi měl být. Představila jsem sebe i ostatní a Esmé představila na oplátku svou rodinu – i když po Rosaliině zásahu bylo jasné, kdo je kdo. Vzápětí nám potvrdila, že Carlisle je ještě v nemocnici a měl by se vrátit každou chvíli.

Viděla jsem, jak Kate drobátko přimhouřila oči. Vždycky pro něj měla slabost. Teď měla ale smůlu… Je ženatý – a zřejmě šťastně. Na druhou stranu my se nikdy na muže (lidské ani upírské) nijak zvlášť nevázaly. A Esmé vypadala sympaticky.

Zeptala jsem se na toho posledního – Edwarda. Neušel mi rychlý pohled, který vrhla po Rosalii. Co to? Pak prohodila, že chystá překvapení. Aha, takže asi nějaký svatební dar.

My si s darem docela lámali hlavu. Zkuste vymyslet dar někomu, koho vůbec neznáte. Jistě – každá žena ocení šperky, ale co muži, když to má být dárek pro oba? Lidé to mají jednodušší – lahví dobrého pití nikoho neurazíte, ale jak chcete stáčet krev? Vypadalo by to trochu morbidně, kdybych se svůdně přitulila k Emmettovi a zašeptala: „Mám tu pro vás výtečný ročník krve z grizzlyho.“

Nakonec jsme se rozhodli dát jim originální dar. Vytvořili jsme poukaz na pozvání na naši chatu na Sibiři. Je uprostřed nejhlubších lesů. Kolem dokola nikdo není, a tak si novomanželé mohou užívat líbánky v soukromí. Navíc je tam i spousta potravy, která jim přijde až před okna. Můžete si vybrat mezi jeleny, medvědy, vlky… Prostě, určitě si přijdou na své.

My ji využívali přibližně jednou za rok. Milovali jsme společnost, ale čas od času člověk zatouží po tom, nemuset se schovávat. Sibiřská tundra je v takovém případě ideální.

Kate:

Carlisle se za ta léta, co jsme se neviděli, vůbec nezměnil. Jistě, nemělo by mě to překvapovat. My upíři jsme přece neměnní – zamrzlí ve své dokonalosti. Jenže čas otupí i naše vzpomínky, a tak jsem byla znovu zasažena jeho zjevem.

Dorazil, sotva jsme se stihli usadit v jejich obývacím pokoji. Skoro jako by měl nějaký radar a nechtěl nás s Esmé nechávat dlouho o samotě. To je samozřejmě jen moje paranoia. Neublížila bych jí – fyzicky ani slovně. Jednak jsem to slíbila už dřív Tanye (a stvrdila to znovu před chvílí, když se na mě varovně zadívala) a pak – Esmé byla opravdu milá. Ačkoli bych na ní ráda hledala vady, je i hezká a snadno bych ji mohla mít ráda. Asi je vážně dobře, že se ti dva našli. Láska, která z nich sálala, když se vítali, vypadala tak opravdově, že jsem jim na okamžik záviděla.

Ne, že bych byla do Carlislea zamilovaná. To ne. Jen se mi líbil a přitahoval mě. Ale při pohledu na ně bych taky ráda zkusila, jaké to je, když se na vás někdo dívá s takovým citem. Všechno mezi nimi vypadalo tak nějak opravdovější.

Než jsem to stihla promyslet, otevřely se dveře znovu a dovnitř vstoupil poslední z Cullenů. Edward. Vysoký, štíhlý, s neobvykle měděnou barvou vlasů. Docela hezký a dost mladý. Střelila jsem pohledem po svých sestrách a málem jsem se rozesmála.

Můj pohled se střetl s Irininým a obě naráz jsme se ušklíbly. Konečně je to tady. Naše dokonalá sestřička, která nás vždycky kárala a dokázala se nejvíc ovládat, do toho spadla.

Pochybuji, že si toho všiml někdo jiný – možná ani Carmen s Elezarem nebyli schopni to zaregistrovat, protože Tanya hned dokázala svůj výraz srovnat, ale my jsme s ní sdílely staletí od začátku naší existence. Tanya se rozhodla. Ten kluk bude její, ať chce nebo nechce. A ne, že by se našlo příliš mužů, kteří by se rozhodli vzdorovat našemu úsilí, když jsme se rozhodly, že je svedeme. Teď už jde jen o to, jakou taktiku zvolit.

Carlisle nás zatím Edwardovi představil. Byl dokonale zdvořilý, ale přesto jsem měla neodbytný pocit, že se za jeho pohledem skrývá něco víc. Jako by se ve skrytu bavil něčím, co ví jen on. Elezar tázavě zvedl obočí a zamyšleně se na Edwarda zadíval. Copak? Že by měl nějaký talent? Na jejich odhalování byl totiž Elezar specialista. To byla jeho úloha v době, kdy ještě pobýval ve Volteře.

Zřejmě jsem nebyla jediná, kdo si toho všiml, protože v zápětí promluvila Rosalie. Její tón byl škádlivý, jako by se bavila, když vyzrazovala Edwardovo tajemství.

„Myslím, bratříčku, že je fér, když budou varováni. Edward dokáže slyší vše, co si myslíte.“

Rychle jsem se podívala na Tanyu – tak tohle bylo opravdu zajímavé. Teď už je mi jeho pobavení jasné. Edward tedy ví, co má v plánu a co cítí. Tím by se mohlo všechno zjednodušit, ne?

Emmett:

Rose byla dokonalá jako vždy, ale musím přiznat, že se mi vážně ulevilo, když jsem uslyšel zvonek a ucítil upíří pach. Konečně jsou tady. Rosaliin perfekcionismus mi pomalu začínal lézt na nervy. Samozřejmě nás ještě zkontrolovala, než dovolila Esmé otevřít. Copak se dá ještě něco vylepšit?

V té chvíli se do mě zavěsila a na můj nechápavý pohled odpověděla svojím žensky vševědoucím. Něco ve smyslu – nestarej se, brouku, to je mezi námi, ženami. A já se opravdu přestal starat. Náhle mě totiž zaměstnávalo vzrušení, které mi ve vlnách probíhalo tělem jako vždycky, když jsem ji cítil tak blízko.

Ty upírky z Denali byly… Marně jsem přemýšlel nad označením, kterým bych nepřipomínal Edwarda. Prostě úchvatné. Jistě, miluju Rose, ale to neznamená, že nedokážu ocenit krásu, když ji mám před nosem. A tyhle čtyři byly nádherné. Každá trošku jiným způsobem. A kdybych byl žena, nejspíš ocením i Elezara. Ten nápad mě pobavil. Umíte si mě představit v sukni?

Rose vypadala bohorovně, když sledovala pohledy, kterými nás hodnotili. Evidentně se jí líbilo být středem pozornosti a nevadil jí ani Irinin oceňující pohled, patřící mně. Vesele jsem se zazubil. Jednu chvíli byl skoro hladový. Zajímalo by mě, jestli se někdy stalo, že je ten, koho si vybrali, odmítl. Vsadil bych se, že ne. Ostatně s jejich zjevem a upířím hypnotizujícím pohledem…

Carlisle dorazil chvíli po nich a uvolnil zbytek napětí, které v nás zůstalo. Sotva se se všemi přivítal, konverzace se stočila na vzpomínky a novinky.

Nejsem zrovna naslouchací typ, a tak jsem dal přednost pozorování našich hostů. Katein pohled, když se dívala na Carlislea, dával znát, jak se jí líbí. Poťouchle jsem přemýšlel, jestli spolu něco měli, nebo to bylo jen její přání. Dokázal bych si to vůbec představit? Carlisle s někým jiným než s Esmé? Nakrčil jsem nos a rozhodl se, že donutím Edwarda, aby se na to zaměřil.

Což o to, donutit ho nebude takový problém, jako ho pak přesvědčit, aby se o ty informace podělil. Rád si hrál na ochránce soukromí. Pcha! Zrovna on, před kterým ho každý ztrácel. Prostě nechtěl nikomu říct, co se děje v hlavě toho druhého, pokud to nebyly bezvýznamné hlouposti k pobavení.

Sotva jsme zaslechli Edwardovy kroky za dveřmi, Rose se tak nějak napjala. Zpozorněl jsem. Copak se děje? Vesele na mě mrkla a já pochopil, že přichází chvíle její slibované odplaty. Nechtěla ale nic naznačit. Dobře, tak se tedy budu dívat. Doufám, že to bude stát za to.

A pak Edward vstoupil. Najednou se stalo tolik věcí, že jsem byl vážně rád, že jsem upír a díky tomu je stíhám registrovat. Byla by totiž škoda o to přijít. Edward nakrčil nos pod přívalem myšlenek našich hostů a udělal obličej, jako by se chtěl rozesmát. Rychle si však uvědomil, že se má chovat zdvořile a svůj výraz srovnal.

Co ho tak pobavilo? Když jsem se podíval na Tanyu, nemusel jsem dál hledat. Její výraz se během vteřiny změnil z okouzlení, přes ostražitost, jestli si toho někdo nevšiml, až skončil opět u zdvořilého úsměvu, u něhož však přidala na přátelskosti.

Její sestry si mezi sebou vyměnily škádlivé ušklíbnutí. Takže to viděly taky a jak se zdá, bavily se tím.

Nikdo další nevypadal, že by si toho všiml… Carlisle se ujal představení Edwarda a vše bylo tak normální, až jsem se skoro nudil. To jsem si to jen představoval, nebo je Tanya tak dobrá herečka? Znovu jsem zkoumal její výraz, ale po tom lačném pohledu, který ji na okamžik opanoval, nebylo ani památky. Vypadala teď absolutně vyrovnaně, dokud Rose neprozradila Edwardovo tajemství. Rozhodně se tím bavila.

Elezar přikývl, jako by ho to nepřekvapovalo, za to ostatní byly rázem ostražitější. Kate s Irinou si opět vyměnily pohled a společně pokrčily rameny, jako by tím dávaly najevo, že co se stalo, už se nedá vzít zpátky. Docela by mě zajímalo, na co v tu chvíli myslely. Doufaly, že bude Edward dost gentleman, aby je neprozradil?

Každopádně Tanya je nádherná. Bylo by fajn, kdyby Edward přestal bručet a užil si normální rande. Docela bych mu to přál. Sám jsem s Rose šťastný a on by si trochu rozptýlení vážně zasloužil. I kdyby to mělo být jen na chvíli.

Nerozuměl jsem ale, proč se Rose tváří tak spokojeně. Pletu se, když si myslím, že tohle je ta odplata, kterou plánovala? Pak ale vůbec nechápu, jak do ní zapadá tohle spárování.

Rosalie:

Viděla jsem Emmettův nechápavý pohled a bylo mi ho málem líto. Je tak sladký a nezáludný. Neví nic o tajných zákoutích lidské povahy. Poznal, že nadešla slibovaná chvíle pomsty, ale netušil, v čem spočívá. A já si musela dávat pozor, abych ji neprozradila svými myšlenkami a zbytečně na ni tak Edwarda neupozornila. I když teď už by to bylo stejně zbytečné.

Věci se rozpohybovaly přesně tak, jak jsem doufala. A že se chytla Tanya, bylo absolutně bezkonkurenční. Žena s tolika zkušenostmi Edwardovi ze života udělá peklo. Jestli jsem jeho povahu odhadla dobře, je tak počestný, že ho užívání, které Tanya plánuje, bude pronásledovat jako noční můra. To si nenechám ujít.

<-/->

Autor: Aalex (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nalezení Emmetta... a jak to bylo dál? - 5. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text: