Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nalezení Emmetta... a jak to bylo dál? - 4. kapitola

25.07.2010 (08:15) • Aalex • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1723×

Rosalie:

Po Emmettově odchodu jsme se s Carlisleem dohodli, že se s tím knězem sejdeme hned druhý den. Proč taky čekat?

Společně s Esmé jsme vytvořily nádherné oznámení, které jsme spolu se zvacím dopisem chtěly poslat do Denali Tanye a její rodině, jakmile budeme znát datum svatby. A to jsem si hodlala domluvit s knězem hned na té zítřejší schůzce.

Doufala jsem, že Emmett opravdu studuje a neposlouchá, když mi Edward opatrně sděloval, že je i další možnost. Nemuseli bychom se brát v kostele, ale dal by se zařídit jen civilní obřad na radnici. Už když to říkal, zježily se mi všechny chlupy – tedy přeneseně, samozřejmě. Nic tak odporného na svém těle přirozeně nemáme. Nejsme přece vlkodlaci.

Emmett se to rozhodně nesmí dozvědět. Chci mít svatbu v kostele, jak se sluší a patří. Nebo aspoň jak se patřilo dřív – za mé doby.

Zaplaťpánbůh, že se Emmett nedrží toho šíleného nápadu s tím, že by nás oddal sám. On je totiž vážně všehoschopný. Když něco považuje za dobrý nápad, nevzdá se, dokud mu to nepovolím a realizaci pak neodkládá. V podstatě je to stejné jako s touhle svatbou.

Věřila jsem, že si jen dělá legraci, ale u něj nikdy nevíte. Občas je jako malé dítě. Umanutě trvá na těch největších hloupostech a teprve ve chvíli, kdy člověk vypění a myslí si, že snad opravdu ztratil rozum, Emmett odhodí svoji masku a rozchechtá se.

Pobaveně jsem se usmála. Hm, je pryč jen chvilku a už mi chybí. Že bych další plánování odložila a šla ho navštívit nahoru?  Svést ho bude sice složitější, když si dal takový závazek, ale ještě se nestalo, že bych to nezvládla.

Emmett:

Mé znalosti Bible nebyly nikdy dokonalé. Ne, že bych vůbec netušil, o čem je, ale na teologické rozpravy mě nikdy neužilo. S o to větším elánem jsem se pustil do čtení. Začátek byl v pohodě. Jednoduchý příběh, věci, které jsem znal. Když jsem ale došel ke Knize proroků a četl třetí příběh s milionem stejných jmen, začal jsem málem výt jako vlkodlak.

Tohle byla taková nuda… Kdybych mohl usnout, už bych tu ležel s Biblí pod hlavou. Příšerné. Doporučím to Carlisleovi jako přírodní přípravek proti nespavosti.

A právě v tu chvíli se do naší ložnice protáhla Rosalie. Snažil jsem se dál číst, ale zároveň jsem špicoval uši, abych věděl, co dělá. Moje představivost pracovala na plné obrátky. Vzrušení, které se dostavilo hned, jak její vůně naplnila pokoj, mě upozornilo, že je pozdní noc a tedy čas, kdy se obvykle věnujeme úplně jiným věcem, než je četba. Daleko zábavnějším.

Přál jsem si, aby si to taky uvědomila a rozhodla se mě rozptýlit. Bral bych cokoli, ale milování s mou úžasnou Rose bylo rozhodně nejpříjemnější omluvou pro přerušení mého studia Bible.

Naštěstí mě nezklamala. Za okamžik mi zvedla hlavu od Bible, kterou jsem se v leže stále snažil číst a poprosila mě, jestli bych jí nepomohl s korzetem, který si právě zkoušela. Oči mi málem vypadly z důlků. Bože, měli by pozlatit toho, kdo vymyslel prádlo, které tak rafinovaně zdůrazňuje všechny přednosti.

Nemusím asi podotýkat, že tu noc jsem se k Bibli už nedostal.

Nakonec jsem to zvládl. Teda spíš bych měl říct „zvládli“. V dobu, kdy lidé vstávají do práce, jsme začali číst – chvíli jeden, pak druhý… a do té večerní schůzky jsme měli Bibli přelouskanou.

Řeknu vám, taková Píseň písní vážně stojí za to. Kdybych věděl, co v ní je už dřív, čtu si Bibli obden. Je to totiž především o ženském těle a… o sexu. Jo, slyšeli jste správně. Ten, kdo ji napsal a hlavně propašoval do nejsvětější knihy puritánských katolíků, byl vážně frajer.

Když jsme se usazovali v sakristii, Rose mi s úsměvem povzbudivě stiskla ruku. Já se ale nebál – neměl jak nás nachytat.

Kněz působil docela sympaticky. Přivítal nás jako staré přátele a hned na začátku podotkl, že vzhledem k tomu, že žijeme s Carlislem a Esmé, určitě nám dávají dobrý příklad, a tak nebudeme potřebovat tolik sezení jako obvykle. Tohle setkání chtěl pojmout jako takové seznámení a zároveň zjistit, co od manželství čekáme a co do něj vnášíme. Podle našich odpovědí se prý domluvíme, jak to bude dál.

Rose samozřejmě hned připomněla, že by se chtěla domluvit na datu svatby. To však kněz nechal až na konec – podle našich odpovědí.

Byl jsem ostražitý. Zatím nás nijak nezkoušel a ani nedštil oheň a síru na pokleslý lid, ale to se mohlo rychle změnit.

Začal zeširoka: „Nepochybuji o tom, že se milujete, ale aby mělo manželství pevné lidské i křesťanské základy, je pro něj zásadní příprava. Přednostní cestou této přípravy je přirozeně příklad a poučování od rodičů a rodin. Jak už jsem říkal, Carlisle a Esmé vám jsou jistě skvělým příkladem šťastného manželství, přesto… Je třeba vás, mladé lidi, vhodně a včas poučit o důstojnosti, úloze a praxi manželské lásky, abyste mohli po - v čistotě prožitém období zasnoubení - vstoupit do manželství.“

Tak to jsem nezkousl. Tenhle člověk, který s žádnou nikdy nic neměl, mě má poučovat o „praxi manželské lásky“? Rozkašlal jsem se tak prudce, až mě Rose, která se mě snažila plácat do zad a přitom tiše syčela, abych se uklidnil, musela nakonec s omluvným úsměvem vyslaným směrem k vyděšenému knězi vyvést ven.

Sotva za námi zapadly dveře, rozchechtal jsem se naplno a objal ji: „Promiň, Rosinko, ale uznej sama, že tohle se nedalo. Zrovna on mi bude kázat…“

I Rose se zasmála a dala mi prst přes pusu, aby mě umlčela. Pak ho rychle nahradila svými rty v krátkém polibku a zašeptala: „Já vím, ale vydrž! Chovej se jako panic a půjde to rychleji. Víc než dvě schůzky do něj investovat nechci.“

Znovu jsem se rozchechtal, když jsem si představil, jestli tu v poslední době byl vůbec někdo, kdo by tu proklamovanou čistotu před svatbou dodržoval.

Jakmile jsem se uklidnil, vešli jsme zpět do místnosti a já nasadil nejnevinnější výraz, kterého jsem byl schopen. Podle Rosina záblesku v očích jsem vypadal asi trochu retardovaně, a tak jsem se rychle ušklíbl – tak, aby si toho kněz nevšiml. No a co? Chtěla panice, tak ho má. Jestli je někdo s mojí vizáží v osmnácti panic, musí být trochu retardovaný, ne?

Kněz usoudil, že otázky typu „jak se materiálně zajistit manželku“, „jak být oporou partnerovi“ a „jak spolu snášet dobré i zlé, nemoc i zdraví, bohatství i chudobu“ s námi už Carlisle s Esmé probrali a vrhl se rovnou na čistotu.

Přiměl jsem se ho v rámci své role panice poslouchat. Používal slova jako čistota, pohlavnost, biologický svět a sebedarování. Velmi taktně nám prostě naznačil, abychom si své věnečky uchovali až do svatební noci, kdy padnou na oltář nového života. I přes tuhle tak opatrnou řeč (ke které jsem málem potřeboval někoho, kdo by mi ji přeložil, abych pochopil, o čem mluví), ho od červenání zachránilo patrně jen to, že stejnou řeč odříkával po sté.

Rose se na mě škádlivě otočila, mrkla a opět se zadívala na kněze tak rychle, že tu mezihru vůbec nestihl zaregistrovat. A já se opět vžil do své role.

Nadšeně jsem se na ni podíval: „Miláčku Rosalie, nemůžu se dočkat, až tě ctnostně čistou a celistvou pojmu za manželku.“

Tentokrát bylo na Rose, aby se kousla do rtu. Ovládala se lépe než já, čehož jsem taky využil a přidal plyn. Nadšení v mé tváři najednou nahradily obavy – nejistým pohledem jsem se podíval na kněze: „Nejsem si ale jist, jestli je správné tolik s tou manželskou láskou spěchat. Víte, otče, Rosinka je velmi křehká a něžná dívka. Nerad bych ji vylekal nebo snad nějak pošpinil…“

V duchu jsem si poklepal na rameno. Válíš, hochu. Rosalie předstírala dojetí a panenské rozpaky a skryla svou tvář v dlaních, aby nevybuchla smíchy. Tyhle věty bych si měl zapsat, protože po druhé si na ně nevzpomenu.

Kněz nás oba ihned začal uklidňovat, že takové obavy má spousta mladých párů a že po svatbě je samozřejmě dovoleno vše. Konec konců budeme přece manželé a není proč dál čekat. Ostatně hlavní úlohou manželství je přece plodit a vychovávat děti.

Tentokrát jsem šlehl pohledem k Rose já. Tohle bylo ožehavé téma. Stále se ovládala – on nic poznat nemohl, ale já ji znal. Bolest ve svých očích přede mnou skrýt nedokázala. Proto tak nenáviděla tuhle existenci. Protože jí vzala to jediné, po čem doopravdy toužila. Mít vlastní děti.

 <-/->

Autor: Aalex (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nalezení Emmetta... a jak to bylo dál? - 4. kapitola: