Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nalezení Emmetta... a jak to bylo dál? - 3. kapitola

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Nalezení Emmetta... a jak to bylo dál? - 3. kapitolaCo dělá Emmett, když zmizí z dosahu Rose vyžívající se v plánování svatby? A jakou povinnost s sebou přinese svatba v kostele?
Doufám, že se vám tahle kapitolka bude líbit, i když je kratší. Předem díky za komentáře. A ještě moc a moc díky Radush za podporu.

24.07.2010 (17:30) • Aalex • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1835×

Emmett:


Sotva zmizel Edward, Rose a Esmé se zase daly do plánování. Br. Otřásl jsem se, sotva jsem si představil, že bych to měl poslouchat víc než 2 minuty. Využil jsem příležitosti a utekl, dokud si mě nevšímaly.

Vážně nechápu, proč všichni tak šíleli? To nepochopili, že si dělám srandu? Pobaveně jsem si představil, jak schizofrenně bych asi působil, kdybych se sám sebe ptal, jestli si dobrovolně beru Rosalii Haleovou. A co svazování rukou stuhou? Zvládl bych uzel jednou rukou? No, s trochou cviku určitě.
Kněz, který líbá nevěstu… to by bylo něco. Pobaveně jsem se ušklíbl. Hlavně, abych pak sám na sebe nezačal žárlit. To bych si musel dát do  zubů…
Já jsem se vážně musel praštit do hlavy. O čem to tu přemýšlím? I sám sobě zním jako blázen.

Když jsem vypadnul, chtěl jsem být hlavně z jejich dosahu. Pak jsem se ale rozhodl, podívat se do města. Počasí mi přálo. Bylo pod mrakem a vypadalo to spíš na déšť, než jejich protrhání.
Bydleli jsme dost stranou, ale s mou rychlostí a vším časem, co mám k dispozici, by to neměl být problém. Pro auto jsem se vracet nechtěl, a tak jsem se prostě rozběhl.

Město nebylo nijak velké. Vlastně to byl hlavně přístav… a teď, když jsme byli ve válce, se tu hemžilo spousta lidí. Ideální místo, kde se schovat. Lehce jsme splynuli a Carlislea v nemocnici vítali jako hrdinu. Doktorů se nedostávalo. Většina odešla tam, kde jich bylo zapotřebí víc… tedy na frontu, nebo do velkých nemocnic, kam se přiváželi ranění z bitev.

Neměl jsem žádný plán, a tak jsem se prostě procházel. Všude kolem mě byla spousta lidí. Většinou námořníci nebo vojáci. Napadlo mě, jestli by mi ta směšná čapka slušela a zakřenil jsem se. To možná spíš námořnický obleček.

Uvažoval jsem, jestli bych taky narukoval, kdybych byl ještě člověk. Kdo ví? Před pěti lety byla válka jen vzdálená vzpomínka… a to slovo připomínaly jen útržkovité informace ze začínajících šarvátek v Evropě. A ta se zdála tak daleko…
Ovšem že jsme věděli, že v Německu se dostal k moci nějaký Adolf Hitler, ale nikdo nečekal, že by se udržel tak dlouho a hlavně, že by dokázal rozpoutat takové šílenství.

Bohorovností nás – Američanů otřásl až drtivý japonský útok na Pearl Harbor 7. prosince 1941. Jak hluboko nás zasáhl, dosvědčuje i to, že jsem tehdy vážně přemýšlel, že se dám do armády. Jsem nesmrtelný. Pokud bych nevyletěl do vzduchu, mohl jsem zachránit spoustu životů… a pomstít se našim nepřátelům. Jenže bitva o lidské životy se vyhrát nedá. Bez ohledu na to, která strana vyhraje, lidé umírají. A krvácejí. Tolik krve kolem sebe bych nezvládl.

Díval jsem se na ně a přemýšlel, kdo z nich se sem znovu vrátí. Kolik si jich nechá moře ve své náruči? Kolik ztratí svůj život při obraně své vlasti a dalších zemí?
V tom jsem spatřil, jak z jedněch dveří vychází mladík ve vojenské uniformě a vede se za ruku s rozesmátou dívkou v bílém kostýmku. Pár jejich přátel udělalo špalír a házelo na ně rýži. Vojenská svatba. Rychlá, bez zvláštních příprav. Jen proto, že už zítra nemusí být naživu.

Podíval jsem se na budovu a zjistil, že je to radnice. Žádný kostel. To musí být asi nějaká novinka. Zaslechl jsem, jak si dvě dívky spolu špitají o civilním obřadu. Tak to zas asi taková novinka nebyla, ale zdálo se, že se tahle rychlá verze svatby stala hodně oblíbenou.

Zasvítily mi oči – že by… Tohle by přece byla alternativa, ne? Bez kostela, faráře a dokonce i bez přestupu k jiné církvi, proti čemuž Rose tak protestovala.
Jenže, když jsem si na místo té dívky představil Rosalii, bylo mi jasné, že to nepřipustím. Tolik si přála mít dokonalou svatbu. Plánovala, aby bylo všechno perfektní. Nemůžu ji zklamat tím, že bych jí nabídl civilní obřad. Samozřejmě, že by stejně vyhrála, ale mrzelo by jí už to, že jsem to vůbec navrhl. Ať se propadnu… bude mít tu nejlepší svatbu, jakou kdy kdo viděl.

Už proto, že je první. Usmál jsem se pro sebe. Tohle svatební nadšení jí svědčí tak, že doufám, že si ji aspoň jednou za desetiletí dáme znova. A ta příští bude v mojí režii!!!

 

Když přišel večer Carlisle domů, nestihl si pomalu ani odložit aktovku a Rose už se ho vyptávala, jestli nezapomněl na svůj slib promluvit s  knězem.
Byl jsem rád, že se na mě zrovna nedívá, protože jsem se nedokázal nezašklebit. Určitě by ji to naštvalo, za to Edward se dusil smíchy. Když se na něj Rose výhružně podívala, aby zjistila, co ho tak pobavilo, rozkašlal se, aby svůj záchvat zamaskoval. Evidentně mu to ale nevyšlo, a tak raději znovu zmizel ven. Sotva za ním zapadly dveře, přestal s předstíráním kašle a jeho řehot se k nám nesl, dokud nebyl dost daleko.

Zvláštní. Edward je obvykle docela morous. Od chvíle, kdy jsme oznámili, že se budeme s Rose brát, se ale směje tak často, že ho podezřívám, že se mu ulevilo.
Neposlouchal jsem, zatím co jsem nad tím přemýšlel. Probral jsem se, až když jsem Carlislea uslyšel říkat:

„… takže budete zřejmě muset absolvovat předmanželský katechismus.“
Rose po mě střelila očima a já vyjekl: „Cože? Vždyť jsme přece oba pokřtění, ne?“

Esmé si vyměnila s Carlislem pohled a snažila se mě uklidnit: „Klid, Emme. Taky jsme to absolvovali a není to taková hrůza. Jen si poslechneš víc o manželství.“ Usmála se svým vzpomínkám a vyměnila si s Carlislem další pohled: „Byla to vlastně docela legrace a stejně ti neřekne nic, co bys nevěděl, nebo nedělal i tak.“

Mračil jsem se a přemýšlel, jestli se přece jen nemám zmínit o tom civilním sňatku. Nepotřebuju, aby mi někdo promlouval do svědomí.
V tom mě Rose objala: „Ale broučku, ber to jako zkoušku trpělivosti. Malý testík z našich znalostí, nic víc.“
Zvedl jsem hlavu a usmál se na ni. Věděla, jak na mě. Ještě se nestalo, že bych před nějakou výzvou utekl. Rád si dokazuji, co všechno zvládnu.
Přikývl jsem tedy a otočil se na Carlislea: „Půjčíš mi Bibli?“

Carlisle trochu překvapeně přikývl: „Jistě, ale…“
Edwardovi, který se mezitím uklidnil a vrátil se, zahrály vesele oči: „Tak bych řekl, že Emmett tu zkoušku vzal doslova a chce být připravený.“
Carlisle bez dívání nahmátl v knihovně Bibli a s úsměvem mi ji podal. Kývl jsem hlavou na znamení díků a s odhodláním celou ji přečíst jsem škádlivě pronesl: „Nebude mít šanci mě nachytat.“

Vyrazil jsem do našeho pokoje, abych měl na „studium“ klid a ještě zaslechl, jak Rose dole prohlásila: „Lituju toho kněze. Emmett ho rozdrtí. A jestli v jeho znalostech objeví sebemenší nedostatek, bude si ten kněz dobrovolně hledat nové místo. O to už se Em postará.“
Vesele jsem se zazubil. Výzvy miluju – ať už se jedná o zkoušky fyzické nebo duševní zdatnosti. Díky bohu za náš obrovský mozek. Do rána se ji naučím nazpaměť.

<-/->

Autor: Aalex (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nalezení Emmetta... a jak to bylo dál? - 3. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře