Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nalezení Emmetta... a jak to bylo dál? - 10. kapitola

03.08.2010 (01:15) • Aalex • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1740×

Edward:

Emmettovo vystoupení mělo vážně úspěch. Díval jsem se po ostatních, jak jim spadla brada. Dokonce i kněz byl v první chvíli vyděšený, když viděl, k čemu se Emmett chystá. Uznávám, že ta jeho píšťalka na hady zní vážně skvěle. Ale v rukou takového obra vypadala směšně. No, máme v rodině dalšího nadaného hudebníka.

Seděl jsem v první řadě – hned za Emmettem, abych mohl v příhodné chvíli vstát a podat mu prstýnky. Ačkoli vedle mě měla sedět Esmé s Carlislem, tohle místo si vydobila Tanya. Prý aby byly počty na obou stranách vyrovnané.

Sotva převzal obřad do svých rukou kněz, Tanya využila situace a jako by nic položila ruku na mé koleno. Co to sakra dělá? To si nevšimla, že jsme v kostele? Hodlá mě tu snad svádět? Předstírala, že je plně zaujata tím, co se děje vepředu, ale její ruka se posunula o kousek výš.

V jejích myšlenkách jsem nalezl odpověď. I když jsem musel uznat, že je Rosalie krásná nevěsta, je to mrcha. Prozradila Tanye, že jsem s žádnou dívkou nic neměl a ta se rozhodla mě zaučit. No super.

Začínalo vážně hrozit, že moje tělo zareaguje na její doteky, a tak jsem využil toho, že kněz byl teď dost hlučný a tichoučce k ní zašeptal: „Díky za nabídku, ale poradím si sám.“

Uznávám, že jsem mohl být diplomatičtější, ale situace si žádala okamžitého řešení. Aspoň stáhla svou ruku a já si oddechl.

Neušel mi ale Tanyin zkoumavý pohled, kterým mě přejela od hlavy k patě a její pobavený úsměv, který zmizel právě tak  rychle, jak se objevil. Že by si něčeho přece jen všimla?

Obřad zanedlouho skončil a my se zvedli, abychom poblahopřáli novomanželům. Nejdřív jsme samozřejmě museli počkat, až se od sebe odtrhnou. Zdálo se, že si ti dva za těch pár hodin, co se neviděli (24 hodin – víc to nebylo), vážně chyběli a chtěli teď dohnat ztracený čas vášnivým polibkem.

Když nezabíralo pochechtávání ani naše decentní poznámky, musel si nakonec Carlisle odkašlat: „Emmette, dovol nám aspoň popřát nevěstě.“

Během toho trapného čekání Tanya propletla prsty  s mým a stiskla mi ruku. Ve tváři měla úsměv, zvoucí k tomu, abychom se připojili. Ne! Je sice svůdná, ale nehodlám se s ní líbat jen proto. Chci počkat, jestli na mě někde čeká někdo dokonalý. Znal jsem pocity ostatních dvojic a trochu jsem jim je záviděl. Rád bych poznal ženu, ke které bych cítil totéž. Chtěl bych, aby byla mým sluncem, vodou a vzduchem, který mě drží při životě. Metaforicky samozřejmě. Já už pár desetiletí dýchat nepotřeboval.

Když jsem se naklonil k Rose, abych ji po nemastném - neslaném blahopřání políbil na rozzářenou tvář, zašeptal jsem jí do ucha: „Tohle máš u mě schované, sestřičko.“

Smála se, jako bych řekl nejlepší vtip, který kdy slyšela. No, uvidíme, kdo se bude smát naposled. Nejdřív musím nějak diplomaticky odradit Tanyu a pak… Pak se těš, Rosalie!

Oslava probíhala u nás v domě. Kromě jídla tam bylo vše, co bývá na normálních svatbách. Svatební pózování jsme si odbyli v hale, protože na zahradě už na něj byla příliš velká tma. Carlisle byl nadšený, že může využít svůj nový koníček a fotoaparát. Pár jeho fotek jsem viděl a musím uznat, že má vážně talent.

Novomanželé se od sebe ani nehnuli, když přijímali dary, lichotky a vtipkování na účet své zamilovanosti. Na Emmettovi bylo vidět, že by Rose nejraději unesl nahoru, ale nechtěl jí zkazit oslavu, a tak se zatím spokojil jen s tím, že ji alespoň držel za ruku nebo kolem pasu a tiše trpěl. Rosalie to ale asi cítila podobně, protože ani ona nepřipustila, aby se od sebe nějak vzdálili. Skoro jako by se báli, že když se přestanou dotýkat, ten druhý se rozplyne jako sen.

Konečně nastal čas na tanec. První byl samozřejmě rezervovaný pro novomanžele. Pak si s Rose zatančil Carlisle a Emmett to roztáčel s Esmé. Viděl jsem, jak Tanya přemýšlí o tom, že bude při tanci pokračovat v mých lekcích objevování těla a proto jsem přivítal Carlisleův úmysl předat novomanželům náš dar. Stejně vypadali, že už slavení déle nevydrží.

Sotva tanec skončil, ujal se slova: „Rosalie, Emmette, myslím, že je čas, abyste si převzali náš hlavní dar. Není v domě, a tak vás prosím o trpělivost.“

Kývl na Kate a Carmen a ty nevěstě a ženichovi se škodolibými výrazy zavázaly oči.

Emmett zavtipkoval: „Jestli se nás chcete zbavit tak, že nás zavedete do lesa a necháte nás tam, tak vám to nevyjde. Ne, že bychom potřebovali zrak, abychom našli cestu zpátky.“

Usmál jsem se – tak špatný nápad to nebyl. Ale na druhou stranu, jestli se jim dům bude líbit tolik, jak všichni předpokládáme, stejně je několik týdnů neuvidíme. A to za tu námahu stojí.

Oproti plánu jsme se s nimi k domu nakonec vydali všichni. Nikdo nechtěl přijít o jejich výraz, až dům uvidí. Konec konců jsme na něm  pracovali dohromady.

Byl jsem si jistý, že budou nadšení. Emmett z toho, že je tam tolik míst, kde si s Rose užít a nepochyboval jsem, že Esmé přesně trefila to, co se líbí Rosalii. Dům je jako její vlastní zámek.

Rosalie:

Svatba byla úžasná. Lepší než jsem si kdy myslela. A to Emmettovo překvapení… Když jsem viděla, co to vytáhl, málem jsem mu utekla, ale když pak začal hrát… Nic romantičtějšího jsem si nemohla vysnít. Já ho vážně miluju. A teď je jen můj!

Kdykoli jsem se na něj během večera podívala, opakovala jsem si to. Byla jsem tak šťastná, že jsem každým okamžikem čekala, že prasknu. Tolik štěstí a lásky se snad ani nedá snést.

A pak přišlo překvapení. Poslední dárek.

Když nám zavázali oči, moc se mi to nelíbilo. Doufala jsem, že Carlisle s Esmé by ostatním nedovolili udělat nějakou hloupost. I tak jsem ale byla ráda, když mě Emmett chytil za ruku. Vedle mě stála Kate, aby mě navigovala a já nikam nevrazila. Stejně jsem ale napnula všechny zbývající smysly, abych měla jistotu, že nic nechystají, nebo abychom se tomu případně stihli vyhnout.

Naší upíří rychlostí netrvala cesta nijak dlouho. Snažila jsem se aspoň přibližně určitě směr, kterým jsme běželi a vzpomněla jsem si na naši včerejší procházku s Emmettem. Že by bylo to jejich překvapení tam v lese?

Byla jsem napnutá jako struna a podle Emmettova stisku na tom byl podobně. Najednou Kate zastavila tak prudce, že kdybych byla člověk, nejspíš mám vykloubenou ruku. Konečně nám sundali šátky z očí. Můj první pohled patřil Emmettovi. Usmál se na mě a pak jako na povel, jsme se otočili k tomu překvapení.

Páni! Byli jsme ohromeni. Uprostřed lesa stála zmenšenina zámku a malou zahradou. Tázavě jsem se otočila na Esmé, aby mi potvrdila moji doměnku. Tohle je opravdu pro nás?

Esmé s úsměvem přikývla a Carlisle ji objal kolem ramen: „Říkali jsme si, že byste teď mohli chtít trochu soukromí. Doufám, že se vám váš dům bude líbit.“

Pustila jsem Emmetta a okouzleně udělala pár kroků k domu. Skoro jsem nevnímala, jak Emmett zavtipkoval: „Vy nás vážně musíte mít plné zuby. To jsme opravdu tak hluční?“

Edward mezi zuby procedil: „Ani netušíš jak! Ale dobrou představu si můžeš udělat podle toho, že původní nápad pochází od Esmé. Já se jen nadšeně zapojil s vyhlídkou na to, že bych zase mohl aspoň část noci trávit doma místo běhání kdoví kde, jen abych vás neslyšel.“

Emmett se zasmál, v mžiku mě dohnal a popadl mě do náruče. Vesele mu zablýskly oči: „Počkej, nevěsto. Musím tě přece přenést přes práh!“

Esmé nám otevřela dveře a ještě na nás zavolala: „Kdybyste chtěli něco jinak, dejte vědět.“

Emmett mě vnesl dovnitř a začal mě líbat tak, že všechno ostatní přestalo pro tu chvíli existovat. Náš doprovod to nejspíš pochopil a decentně se ztratili.

Naše líbánky právě začaly!

<-/->

Autor: Aalex (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nalezení Emmetta... a jak to bylo dál? - 10. kapitola: