Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Náhodný život - 1. kapitola + prolog

16.02.2010 (16:30) • Mispulka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2231×

Prolog:

Křeče mi svíraly podbřišek. Každou chvilku jsem se snažila ohnout, abych je zmírnila. Bolest prostupovala každou buňkou mého těla a já trpěla. Chtěla jsem to vzdát, chtěla jsem si lehnout, na všechno se vykašlat a v klidu umřít, ale kvůli ní přežiji.

Zatnula jsem zuby a rozběhla jsem se dál.

Zakopávala jsem o kořeny stromů, bylo to jako kdyby mi kořeny samy podkopávaly nohy. Celý svět se proti mě spiknul.

Bolestí se mi spustil potůček slz. Před očima se mi vytvořil závoj, přes který jsem neviděla. Ztrácela jsem rychlost. Docházel mi dech. Ruce i obličej jsem měla poškrábaný od větviček. Ty stromy je měly nabroušené jako žiletky, ale pořád to nebylo nic proti křečím.

„AA,“ zaječela jsem do lesa bolestí.

Chytla jsem se nejbližšího stromu. Další bolest mi projela tělem a já se podél něho svezla na zem. Ztěžka jsem oddechovala a cítila jsem, že frekvence křečí stoupají.

Svezla jsem se do jehličí. Píchalo mě, ale já jsem ho nevnímala. Vnímala jsem jen jedno. Musím to přežít, musím ji zachránit. Musím tam včas doběhnout. Odhodlanost mě burcovala a já jsem se postavila prudce na nohy. Najednou jsem ucítila v kalhotkách mokro. Jako bych se počůrala.

„Sakra,“ tiše jsem zaklela. Praskla mi plodová voda. Nechci svojí holčičku porodit tady.

„Pomoc,“ zavolala jsem do tmavého lesa. Nic žádná odpověď, jen hrobové ticho, které tomuhle dodávala hororovou atmosféru.

Bolest byla neúprosná, křeče začínaly být pravidelné a já věděla jedno... rodím.

„Pomoc,“ zopakovala jsem svoji prosbu a nic. Ale v dáli se mihl stín.

„Prosím pomoc,“ zaúpěla jsem a svezla se po kmenu stromu.

Sedla jsem si na zem a opřela jsem se o strom. Nechtěla jsem, aby se to stalo tady, ale neměla jsem na výběr. Moje holčička se drala ven, chtěla už spatřit světlo světa.

Světa který mě zradil.

Ztěžka jsem oddychovala a snažila jsem se najít správný rytmus dýchání. Křeče přicházeli každou druhou minutu. Nedalo se to vydržet.

Strhla jsem si ze sebe sukni a položila jsem si ji pod sebe. Čekala jsem na další stah a zatlačila. Nic. S dítětem se nic nestalo. Najednou jsem ucítila strašlivou bolest. Hrůzou jsem vykřikla. Nevěděla jsem, co to je. Jako by mě někdo řezal zevnitř. Bolest každou vteřinou stoupala.

Byla jsem zmatená

Nevěděla jsem, co se děje, ale až teď mi to došlo. Moje dítě nikdy nebude normální stejně jako jeho otec.

Bolest byla neúnosná každou chvíli byla silnějším a já slabší. Je to nerovný boj. Pod náporem bolesti jsem asi omdlela, protože mě probudily hlasy: „Zachráníš jí?“ Ptala se nějaká žena.

„Zranění jsou velká.“ Z posledních sil jsem otevřela oči a uviděla jsem blond muže potřísněného krví … mojí krví. Chytla jsem ho za ruku.

„Isabella,“ vydechla jsem, „postarejte se o mi o ni prosím,“ zašeptala jsem a z posledních sil a pak už mě pohltila věčná tma.

1.Kapitola

JASPER:

Zrovna jsme byli na lovu, když mě do nosu uhodila lahodná vůně lidské krve. Vzdoroval jsem, nechtěl jsem tam jí, ale ten netvor, to zvíře ve mně mě ovládlo. Omámeně jsem se za ní rozběhl a spatřil jsem ženu, která byla celá od krve. Touha po její krvi mě táhla blíž. Žízeň byla nezvladatelná. Hrdlo jsem měl v ohni a nešlo vůlí utišit. Marně jsem zatínal zuby, abych odvedl pozornost, ale nepomáhalo to. Věděl jsem, co ji utiší, jen ta lahodná tekutina. Co koluje té ženě v žilách.

„Jazzy, stůj," volal na mě někdo, já ale nevnímal chtěl jsem jen to, co utiší to pálení, její krev.

Najednou, mě někdo odtáhl pryč, od mé kořisti. Házel jsem sebou, vrčel. Chtěl jsem, aby mě ty svěráky pustily. Chtěl jsem tu krev, tak krásně voněla a lákala mě. Zase mi vzplál oheň v krku. A já se přestal ovládat viděl jsem rudě.

Najednou se přede mnou objevila ona, moje víla, moje láska, moje Alice. Zadržel jsem dech, nechtěl jsem jí ublížit, a ani nikomu jinému. Přestával jsem sebou házet a uklidnil jsem se.

„Už je to dobré Emme, můžeš ho pustit.“

Zhnuseně jsem se obrátil od těla a vystřelil jsem z lesa rychlostí kulového blesku. Nechtěl jsem se tam vracet a dívat se na tu ženu, ze které vytékají proudy krve, sladké, lákavé krve... Dost! Zuřivě jsem běžel ještě dál. Nic jsem nevnímal jen to, jak se dostat co nejdříve pryč.

Carlisle:

Jasper se po mém boku prudce zastavil a nasál do nozder vzduch. Zornice se mu rozšířily a vyrazil směrem doprava.

„Ne," zaječel Edward.

Stačil mi jediný pohled na něj a rozběhl jsem se za Jasperem. Edward byl rychlejší než já a byl u něj brzy. Jazz se snažil, moc se snažil, ale bylo to silnější než on. Emmet k němu přiskočil a s Alice ho odtáhli pryč. Jazz za to nemohl, nikdo z nás nemohl tušit, že tu bude člověk.

Konečně mě upoutalo to, co Jazze tolik přitahovalo. Pod stromem ležela žena. Okolo ní byla všude krev a žena se snažila dýchat zhluboka a pravidelně, ale nešlo jí to. Její vdechy byli plytké a namáhavé. Všude krev. Jako by jí někdo napadl a pořezal.

Až teď jsem si všiml, že je těhotná, ale co tu dělá tak hluboko v lese? Na to teď není čas.

Klekl jsem si k ní a podíval jsem se jí do zdrceného obličeje. Byla hrozně vyčerpaná a prožívala hrozná muka. Chtěl jsem jí pomoci, mučil a týral mě pohled na ní, jak se svíjí v bolestech.

Pak jsem zaslechl skřípání, jako řezání kovu a žena vykřikla hroznou bolestí. Strach a bolest, říkali její oči. Cítil jsem její muka, jako bych je prožíval já.

Ozvalo se další zapraskání. A a z jejího břicha vytekl pramínek krve. Nechápal jsem to, bylo to jako kdyby se to dítě prokousávalo ven z jejího břicha. Něco jako císařský řez, ale zevnitř.

Žena se vydechla a z jejích úst se vyřinula další krev.

„Carlisle," pípla nešťastná Esmé. Nemohla snést ten pohled na trpící ženu jako já. Jazz má štěstí, že je pryč. Zhroutil by se.

Další kovový zvuk. Výkřik té ženy byl nejhorší zvuk, jaký jsem kdy za svůj život slyšel. Bylo to, jako by jí někdo řezal, polil kyselinkou a střelil najednou. Esmé začala vzlykat, tak jsem jí řekl, že může jít, ale ona nechtěla. Z druhé strany chytla tu ženu za ruku a stiskla ji na povzbuzení.

„Zachráníš ji?“

„Její zranění jsou velká.“

Nevěděl jsem, jestli to přežije. Jako člověk z toho určitě nevyvázne. Další krev z jejího břicha se řinula ven. Měl jsem obě ruce od krve. Dítě se dralo ven neobvyklým způsobem. Chtěl jsem mu pomoci. Kdybych měl skalpel, vyndal bych ho, ale ten nemám.

Ženě se zatřepotali víčka. Otevřela oči. Na jejím obličeji bylo vidět, jak je to pro ni namáhavé. Hodila na mě prosebný pohled a chytla mě za ruku:

„Isabella,“ zašeptala, „postarejte se o ni.“

A zavřel oči.

Už jen slabounký tlukot jejího srdce mě přesvědčil, že žije, ale nevnímala nic, co jsem jí řekl. Upadala do bezvědomí. Ze kterého už se neprobudí.

Sáhl jsem jí na břicho, které vypadalo, že se za chvíli roztrhne. Kůže byla normální, ale pod tím bylo něco studeného. Prohmatal jsem to pořádně. Byla to kůže upíra. Ale proč má v sobě kůži upíra? Nad tím jsem už přemýšlet nemohl.

Věděl jsem, že už nic cítit nebude. Nechtěl jsem to udělat, ale její poslední přání bylo, abych se o její díte postaral. Pomohl jsem mu na svět tím, že jsem prokousl tu tvrdou kůži na jejím břiše. Šlo to ztuha, ale nakonec se to povedlo.

Odklonil jsem hlavu a čekal. Po chvíli na mě vykoukla malá hlavička roztomilého děťátka. Vytáhl jsem ho ven. Byla tak kouzelná, byla úchvatná. Hezčí holčičku jsem nikdy neviděl.

Podal jsem ji Esmé. Ona se nad ní mateřsky sklonila a viděl jsem jí na očích, že budou nerozlučné.

Pak mi podhled padl na zakrvavenou ženu. Zaposlouchal jsem se. Její srdce najednou dotlouklo. Smutně jsem svěsil ramena a podívala jsem se na Esmé. Pochopila. Chtěl jsem ji ještě proměnit, ale jed už nemá co rozehnat.

Zemřela. Nechtěl jsem ji tam jen tak nechat celou zakrvavenou. Vzal jsem ji do náručí a odnesl ji domů. Tam jsem ji umyl, Alice mi dala nějaké oblečení a pohřbili jsme ji do roku naší zahrady pod hrušeň.

Chodil jsem tam každý den, ani nevím proč, ale přišlo mi to správné a říkal jsem jí, jak její dítě roste a sílí. Určitě ji vidí tam ze shora a těší se z ní, jako mi všichni.

misppule  <<- shrnutí ->>  mispulka

Autor: Mispulka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Náhodný život - 1. kapitola + prolog: