Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Náhoda je blbec - 16. část

15.04.2011 (11:15) • Roxana • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2658×

Náhoda je blbec – 16. část

(Já to tak nemyslel/a…)

„Už jsem ti řekl, že jsem ji zabil, protože se tě snažila zbavit. Nemohl jsem dopustit, abys mi zemřela, protože bych potom nemohl udělat tohle.“ Chytil mě za zátylek, sehnul se nade mě a pomalu překoval vzdálenost mezi rty.

V těsném objetí jsem si promnula oči a zadívala jsem se do jasného světla. Do očí mě řezalo ostré světlo, avšak nebyla to taková bolest jako modřiny na mém těle. Zvedla jsem deku a podívala se na ně. Některé už žloutly, ostatní se teprve vybarvovaly. Povzdychla jsem si, to mi scházelo.

„Promiň,“ vyrušil mě jeho hlas. Trhnutím jsem se otočila k němu. Až když jsem si uvědomila, že mě drží v náruči a jeho studené paže chladí mé modřiny, došlo mi, co se mezi námi stalo.

„Omlouvám se za ty modřiny, zřejmě jsem se nechal unést.“ Vypadl tak roztomile, když se styděl. Mlčela jsem a dívala se na jeho mohutnou hruď. Nevěděla jsem co odpovědět. On mi ty modřiny neudělal, ale sama jsem nevěděla, jak mu to vyvrátit. Vypadal tak provinile a jen fakt, že jsem s ním něco měla a on má teď kvůli mně výčitky, mě ubíjel.

Vyložil si to špatně a začal se ode mě odtahovat. Jeho studené paže už mě nechladily, moje tělo se rozbolavělo a moje srdce pukalo.

„Kam jdeš?“ zeptala jsem se.

„Nechci, aby se ti něco stalo. Už jsem ti hodně ublížil, dokážeš mi vůbec někdy odpustit?“ Aniž by čekal na mou odpověď, vstal z postele a sehnul se pro košili, která se povalovala v koutě místnosti. Měla jsem krásný výhled na jeho pozadí a následně svalnatá záda. Zastyděla jsem se, když jsem se přistihla, nad čím to uvažuji.

Během chvíle se mi vytasily vzpomínky na naši společnou noc, na naše krmení a na samotného Stvořitele. Polilo mě horko a cítila jsem, jak začínám rudnou. Avšak ne studem, ale vztekem, který se uvolňoval, když jsem si na něj vzpomněla.

„Bello,“ křičel jeho slabý hlásek. Promnula jsem si oči a zadívala se na něj. Stál přede mnou už oblečený a prohlížel si mě dost divně.

„Co je?“ štěkla jsem podrážděně, až jsem se zajíkla, jak hrubě to znělo. Jeho tvář posmutněla a zavrtěl hlavou. Natáhl se ke mně, pohladil mě po rameni a políbil na čelo. Ten polibek nebyl jako každý jiný, kterých jsem se nemohla nabažit celou noc. Byl chladný, osamocený a zarmoucený. Natáhla jsem k němu ruku, ale uhnul před mým dotekem.

„Je mi jasné, že tebe nic neskolí, nikoho nepotřebuješ, vystačíš si sama. To jen já blbec budu trpět, sbohem,“ zašeptal bolestivě, přešel ke dveřím, aniž by se mi podíval do očí, otevřel dveře a zmizel v nich. Moje srdce na to rychle zareagovalo. Vědělo, že to bylo naše poslední setkání. Už se nikdy neuvidíme…

Než jsem se stačila vzpamatovat, zaklepal někdo na dveře. Moje naivní půlka mozku si myslela, že je to Edward. Vrací se, přišel zpět a už nikdy neodejde, pomyslela jsem si.

odkopla jsem peřinu, hbitě vstala a hnala se ke dveřím. Neobtěžovala jsem si vzít župan a otevřela dveře dokořán. Naskytl se mi krásný pohled na ‚Ramonovu‘ tvář.

Obličej se mi zkřivil do bolestné grimasy.

„Takhle jsi mě naposledy přivítala před dvaceti lety,“ rýpnul si. S rychlým pohybem jsem chtěla zavřít dveře, ale takový plán mi zatarasil dřív, než jsem ho uskutečnila. Ušklíbl se na mě a vešel dál. Připadala jsem si blbě, a tak jsem si na sebe hodila župan a posadila se na postel. Ani na sekundu jsem z něho nezpustila oči.

„Je mi jasné, že jsi tu, abys mě znovu poučoval,“ řekla jsem jako na trní. Jeho hrubý smích mi byl jedinou odpovědí.

„Jsi pozorná, to se mu uznat,“ pronesl potichu. Jeho chování mě vykolejilo. Místo toho, aby se do mě navážel, peskoval mě za to, co jsem právě udělala, tak si mě ještě dobíral? Vždyť jsem porušila skoro všechna pravidla, která mi dal, včetně toho, že bych měla držet celibát.

Usmál se mým myšlenkám.

„Co ti přijde tak vtipného?“ zeptala jsem se zostra. Mnul si bradu a přitom si prohlížel celý můj pokoj. Zdálo se mi, jako by hledal nějaký záchytný bod, při kterém by mi to všechno dal pořádně sežrat.

„Je krásné, že ses zamilovala. A já ti to plně schvaluji,“ začal, „ale nezdá se mi, že -“

„Co se ti nezdá? Já se v tobě už vůbec nevyznám, Ramone,“ oslovila jsem ho nepravým či pravým jménem, „doposud jsem se snažila tolerovat tvá zašifrovaná pravidla, ale už mě to unavuje! Mohla jsem být mrtvá, kdyby mě Edward nezachránil, moc dobře jsi věděl, že po mně Selena půjde, protože ses s ní dohodl, je to tak?“ Ve spáncích mi tepala krev. Měla jsem tu chuť do něčeho praštit, ale v mém dosahu nebylo nic.

Stvořitel mě přirazil ke zdi, ruce mi zazdil nad hlavou a podíval se mi do očí.

„Ano, měl jsem s ní dohodnuté, že tě promění v plnohodnotného upíra, ale neučinil jsem tak, protože jsem si tě oblíbil, a věděl jsem, že tvoje averzi vůči upírovi je velká. Doufal jsem, že se nakonec rozhodneš stát upírkou, ale čekal jsem na správný okamžik,“ vmetl mi do tváře poněkud zvýšeným tónem.

„Jakou averzi, sakra?“ Ve mně se začínala vařit krev, kterou jsem před pár hodinami získala.

„Proč si myslíš, že jsem tě nechal, abys odjela na pár dní ke Cullenům?“ zeptal se vesele. Přimhouřila jsem očka. Pokrčila jsem rameny. Vzhledem k tomu, že jsem měla menší prostor kolem sebe.

„Přeci jsem tě naštvala, ne?“ Byla jsem si tím teď nejistá. Vždyť si moc dobře pamatuju, jak mi vynadal, že se neumím chovat. Pak mu vadilo, že se mi líbil Edward a teď…

„Ne!“ křikla jsem. Usmál se, jako by věděl, co mi právě došlo. Nevydala jsem ze sebe ani hlásku. Prostě jsem nemohla. Jeho výraz mi potvrdil to, čeho jsem se obávala.

„Jak jsi mi to mohl udělat?“ zašeptala jsem zlomeně a pomalu jsem si sedala na postel. Kdyby mě nedržel za ruce, válela bych se po zemi jako hruška. Nohy jsem najednou měla jako z rosolu, ruce mi vypovídaly službu a moje mimické svaly byly taky jaksi mimo provoz.

„Bude nejlepší, když si to v hlavě poskládáš sama.“ Zakroutila jsem umanutě hlavou a chytila ho tvrdě za ruku. Moje oči nabraly odlesk zlaté barvy, cítila jsem tu změnu, jak se mi rozšiřují zorničky.

„Pěkně mi to všechno vysvětlíš, je ti to jasné?“ zavrčela jsem. Zasmál se mému počínání. Trhl mou rukou a posadil se vedle mě. Držel si ode mě určitou vzdálenost, neboť jsem si byla jistá, že mi stoupnul testosteron.

„Bells, nebylo to schválně, určitě chápeš, že jsem to musel udělat, Cullenovi byli jen záminkou. Ovšem nepočítal jsem, že se tu objeví Selena.“ Zamyšleně se díval do jednoho kouta místnosti. „Měla odejít k Volturiům, kde by našla své místo, aby se konečně její moc uplatnila. Nevěděl jsem, že její pouto k Edwardovi je tak velké, stačilo trochu a mohlas mi zemřít, což by mě moc mrzelo.“ Podíval se na mě a pousmál se.

„Tvoje zálety, intriky a problémy, které jsi mi dělala, nebyly příčinnou toho všeho. Chtěl jsem, abys změnila názory na upíry a sama se jím stala.“ Zalapala jsem po dechu, ale Stvořitel pokračoval dál. „Určitě bys mi dala za pravdu, že to byl nejjednodušší způsob, jak tě k tomu přimět. A povedlo se,“ zahalekal s úsměvem.

Nechápavě jsem zakroutila hlavou. Nestačila jsem všechno pobrat a ještě na to rozumně reagovat. Povzdychl si a chytil mě za ruku.

„Bells, sama víš, že ti upíři nic neříkali. Nemělas je ráda, stranila ses od nich, i když si sama poloviční upír. Chtěl jsem tě přeměnit, ale přirostla jsi mi tolik k srdci, že jsem to nechtěl udělat bez tvého souhlasu. Jsi něco jako oje přítelkyně, zradil bych tě.“ Pohladil mě po tváři. „Navíc, už dlouho jsi na tomto světě, jsi sama, bez polovičky, bylo na čase, abych ti trochu pomohl a udělal ti námluvy.“ Spiklenecky na mě mrkl.

Jen jsem na něj zírala a snažila se, abych neměla jazyk až na zemi samým úžasem.

„Zkrátka, tyto dvě věci si šly ruku v ruce, a tak jsem toho využil. Myslím, že výsledek je spokojivý, i když mi budeš chybět. Ty a tvá vzpurná povaha,“ zašeptal. Postavila jsem se na nohy a podívala jsem se na něho s přimhouřenýma očima.

„Jak to myslíš? Averzi vůči upírům mám pořád a zamilovaná nejsem. Navíc ten výstup se Selenou ti moc nepomohl,“ křikla jsem. Postavil se proti mně; byl snad o hlavu a půl větší než já.

„Opravdu ne? Tak mi řekni, proč se ti vždy rozběhne srdce, když jsi v jeho blízkosti? Proč se chová divně, když je u tebe? Proč se neustále točí všechny myšlenky kolem něho?“ Zadrhl se mi dech. Trefil hřebíček na hlavičku.

Stála jsem tam před ním a nestačila koukat.

„Ano, Bello. Sama víš, že se v jeho blízkosti cítíš lépe, okouzlil tě, řadový upír tě okouzlil,“ řekl mi do tváře. Celé tělo se mi orosilo potem. Dívala jsem se mu do tváře a nestačila divit, co právě vypustil z úst. Spodní ret se mi chvěl a celý můj mozek byl jaksi otupělý. Podívala jsem se na něho s pozdviženým obočím.

„Nemusím ti tu doufám připomínat, co je mez tebou a tím řadovým upírem. Pokud si nejsi jistá, tak si polož jednu otázku; proč jsi mi na mou otázku, zda mám potrestat jeho, odpověděla, že za to neseš celou vinu ty? Proč jsi ho chtěla bránit?“ Dorážel mě posledními kapkami mé trpělivosti. Sevřela jsem v ruce župan, až mi zbělaly klouby.

„Sám víš, jak to je, tak proč se v tom ryješ?“ štěkla jsem hlasitě. Pousmál se a vstal. Pohladil mě po čelisti a zadíval se z okna.

„Protože bych ti rád požehnal, milá Isabell,“ pronesla sladce, „chci, aby sis našla své štěstí, a pevně věřím, že on je ten vyvolený, i když mi je trochu proti srsti, že už nebudeš svobodná, ale musel jsem s tím počítat, pokud jsem si přál, abys byla plnohodnotným upírem.“ Dívala jsem se na něho s otevřenou pusou, na tohle jsem už neměla sílu ani slova.

Abych to neukončila tak nehezky, tak jsem Vám dala ještě jednu kapitolu malého napětí.

Jak nakonec dopadne osud Belly? Bude s Edwardem?...

Roxana -> 17. část

Autor: Roxana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Náhoda je blbec - 16. část: