Další kapitolka. Tentokrát jsem malilinkato (anebo trošku více?) změnila pohled.
06.04.2010 (13:45) • Kimberly • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3045×
Kapitola třetí
Nevěřím vlastním očím!
,,Bože, jako by jste to nikdy nedělali. Jste s těmi vašimi otázkami otravní. Bylo to jen jednou, ale i tak, co kdyby odešel i kdyby se to nestalo? Tak na něj mám alespoň přenádhernou vzpomínku a něco, kvůli čemu se nehodlám vzdávat. Chrise," řekla a sáhla jsem pod postel a vytáhla jsem z malého kufříku zarámovaný obrázek. Podala jsem ho ostatním, kteří si ho prohlíželi a posílali dále mezi sebou.
Pohled Tanyi
,,Vstávej broučínku, je další den. Sluníčko svítí, tak se probuď," probouzela jsem malého Chrise, který spal celou noc bez toho aby plakal. Vlastně Chris nikdy neplakal. Je to takové malé, roztomilé a usměvavé děcko. Sice není moje, ale zamilovala jsem si ho, jako by byl můj.
,,Papat!" začal mluvit!
,,Eleazare, Carmen, Kate, Irino! On mluví!" zařvala jsem dolů a všichni hnedka stáli vedle mě.
,,Papat!" zopakoval a všem se na tváři objevil blažený úsměv.
,,Jdu zavolat Belle, zatím ho nakrmte," řekla jsem všem a šla jsem dolů, abych si mohla s Bellou promluvit. Vytočila jsem její číslo, když v tom mi na klíně již seděl malinký Chris.
,,Ty chceš mluvit s maminkou?" zeptala jsem se ho. Sice mi ještě nemohl rozumět, ale i tak jsem na něj velmi často mluvila. To co se stalo, mě velmi překvapilo a jistým způsobem i potěšilo.
,,Ano, teto Tanyo," řekl mi jistě a vykouzlil na své tváři ten nejkouzelnější úsměv na světě.
,,Tak počkej, než to máma zvedne," jen pokýval hlavou na souhlas a tak jsme čekali než to někdozvedne na druhé straně telefonu.
,,Haló?" ozvalo se.
,,Bello? Tady Tanya," řekla jsem jí.
,,Ahoj, Tan, jak se máš? A co dělá můj maličký upírek?" zeptala se mě.
,,Mám se fajn a co ty?" zeptala jsem se jí ignorujíc její otázku ohledně Chrise.
,,Celkem to jde, ale je to složité a vyčerpávající. Všechny ty rehabilitace a masáže a vše možné další procedury, které mi Carlisle předepsal. Také se Jasper trochu moc rozmluvil a tak už všichni ví o Chrisovi, což mě přivádí najednu velmi zajímavou myšlenku. Tanyo, nechceš se k nám přistěhovat? Samozdřejmě i s Chrisem?" tato otázka mě zaskočila, stejně jako to, že to již o Chrisovi ví všichni z Cullenů.
,,Samozdřejmě, Bells, pokud to nebude nikomu z tvé rodiny vadit," řekla jsem to rozhodně, tady mě stejně nic nedrží a Bella je moje jediná a opravdová kamarádka na tomhle světě.
,,Dej mi ji!" ozval se vedle mě naštvaný hlas Chrise.
,,Někdo by s tebou chtěl mluvit," řekla jsem Belle a podala jsem Chrisovi sluchátko.
,,Ahoj maminko, jak se dneska máš?" zeptal se Chris do sluchátka.
,,Chrisi?" slyšela jsem ze sluchátka.
,,Ano, maminko?" oodpověděl ji nazpátek.
,,Jak se máš, chlapečku? Stará se o tebe teta Tanya a její rodina dobře?" zeptala se Bella.
,,Skvěle, maminko, ale chybíš mi," řekl Chris a já jsem slyšela, jak Bella popotahuje.
,,Ty mně taky, ty mně taky zlatíčko moje, ale neboj se, my se s tetou Tanyou se domluvíte a již velmi brzo se k nám přestěhujete, ano?" zeptala se ho a na Chrisově tváři se objevi spokojený úsměv.
,,Ano maminko, teď ti dám tetu. Měj se hezky. Mám tě rád," řekl Chris a podal mi telefon.
,,Kdy začal mluvit?" zeptala se mě Bella.
,,Dneska, když se probudil," odpověděla jsem po pravdě.
,,Kdy se tedy můžeme přistěhovat?" zeptala jsem se.
,,Za měsíc," řekla mi Bella. ,,Za měsíc, už totiž budeme přestěhovaní v Anglii v domě, kde budu mít přístup pro kolečkové křeslo," zakončila důvod, proč až tak pozdě.
,,Dobrá tedy, zavoláme si," řekla jsem.
,,Jo, určitě si zavoláme. Čau," zakončila Bells náš rozhovor a položila sluchátko.
,,Tak kamaráde, za měsíc se budeme stěhovat do Anglie," řekla jsem Chrisovi, ten jenom zatleskal a potom mi vlepil pusu na tvář. Potom se začervenal a zakručelo mu v bříšku.
O dva týdny později...
,,Teto!" slyšela jsem zezdola Chrisův křik a tak jsem rychle seběhla schody, ale nikde jsem ho neviděla.
,,Hrajeme zase na schovku?" zeptala jsem se.
,,Ano!" odpověděl mi a tak jsem šla za zvukem jeho hlasu do kuchyně. Nebyl tam. Prošla jsem celý dům,místnost po místnosti, ale nikde nebyl.
,,No tak! Chrisi! Kde jsi?" slyšela jsem jeho melodický smích z obýváku a tak jsem tam šla ikdyž jsem tam již byla.
,,Tady jsem," slyšela jsem jeho hlásek nademnou a tak jsem se kouknula na strop. Stál na něm a bez jakýchkoliv potíží po něm chodil, jako by byl pavouk. V tu chvíli někdo zazvonil na domovní zvonek a tak jsem šla otevřít. Byla jsem doma sama, jelikož všichni ostatní odešli na lov, ale já poslední dobou lovit nechodím, piju s Chrisem krev z konzerev, ale zvířecí. Když jsem nad tím tak přemýšlela, ani jsem si nevšimla, koho to k nám čerti nesou. Až melodický a pobavený smích té osoby mě probral. Nevěřila jsem vlastním očím. Byl to Edward.
Jak se vám to líbilo?
Autor: Kimberly (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Naděje umírá poslední a já se nehodlám vzdát bez boje! ... 3. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!