Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Naděje pro oba? 4. díl

13.07.2010 (13:15) • Wickies • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3145×

4. kapitola

Ponořená do své bolesti jsem vzpomínala na Edwarda. Koukala jsem z okna, kde počasí nevypadalo přívětivě a přehrávala jsem si  znovu a znovu chvíle strávené s Edwardem. V očích jsem cítila slzy, ale nebyla jsem si jistá, jestli jsou od bolesti nebo ze žalu, že ho už neuvidím. Slyšela jsem, že někdo tiše otevřel dveře. Určitě to je zase nějaká sestřička co mi jde něco píchnout nebo změřit teplotu. Když se nikdo neozval tak jsem otočila hlavu na stranu.

Mé srdce, které už tak bilo špatně, se málem zastavilo. Ve dveřích stál Edward s velkou kyticí. Z udiveného výrazu jsem přešla do úsměvu.

„Edwarde, to je překvapení,“ vykoktala jsem ze sebe. Byla jsem v takovém šoku, že jsem nedokázala mluvit.

„Bello, čekal jsem tě. Už jsem myslel, že tě nikdy nenajdu,“ klekl si vedle postele a chytl mě za ruku.

„Jak si mě našel?“

„Přišla za mnou tvá kamarádka Alice,“ vysvětlil.

„Jistě, kdo jiný. Edwarde, neměl bys tady být. Nechci tím říct, že bych tě neviděla ráda, ale přece jen tohle prostředí,“ nedokončila jsem větu, protože jsem doufala, že pochopí, co tím chci říct. Byl tady v nemocnici, kde je pořád spousta krve a třeba Jasper s Emmettem za mnou nikdy nepřišli, protože by to bylo velké pokušení pro ně.

Edward se postavil a s vážnou přešel k oknu.

„Bell, od kdy jsi věděla, co jsem zač?“

„Od první chvíle kdy jsem tě uviděla.“

„A přece jsi neutekla? Nebála ses? Vždyť jsem tě mohl zabít,“ řekl smutně a tiše.

„Já ti věřila. Věděla jsem, že mi neublížíš. Mohl jsi to udělat hned ten první den, co jsi mě sledoval.“

„Ty jsi to věděla? Já to nechápu. Sám sobě se hnusím a ty se mě nebojíš. Dokonce jsi mě chtěla políbit,“ nevěřícně kroutil hlavou. Přešel zpátky ke mně a posadil se na kraj postele. Natáhla jsem ruku a lehce ho pohladila po tváři. Čekala jsem, že uhne, ale ani se nepohnul. Podařilo se mi dosáhnout až na jeho brýle. Opatrně jsem mu je sundala.

Oči měl zavřené a otočil hlavou na stranu.

„Edwarde, podívej se na mě. Chci konečně vidět tvé oči. Prosím,“ požádala jsem ho.

„Proč se chceš dívat do očí vraha?“

„Chci vidět oči muže, do kterého jsem se zamilovala,“ přiznala jsem. Otočil se na mě a já hleděla do nejkrásnějších očí na světě. Nebyly rudé, jak jsem se zprvu bála, ale byly zlaté. Nádherně zlaté a to znamenalo jen jedno, že je na zvířecí krvi.

„Co jsi to řekla?“ zeptal se nevěřícně.

„Na upíra nemáš moc dobrý sluch,“ utahovala jsem si z něho. Usmála jsem se a on mi úsměv oplatil. Sklonil se ke mně a něžně se dotknul mých rtů. Jako vánek se otřel o mé rty a odtáhnul se, aby mi mohl pohlednout do očí.

„Taky tě miluji,“ zašeptal.

Po dvou týdnech mě pustili domů. Napíchali do mě spoustu injekcí a spolykala jsem hromadu tablet. Na nohou jsem se udržela i bez opírání a najedla jsem se taky sama. Můj stav se zhoršoval a mě bylo jasné, že budeme muset s Carlislem probrat mou budoucí proměnu.

Edward mi dělal společnost snad každou volnou chvíli. Dokonce mě vyzvedl z nemocnice. Alice mu půjčila auto a on mě dovezl domů.

„Doufám, že půjdeš dál,“ vyslovila jsem své přání a pokusila se o úsměv. Políbil mě na čelo a kývnul na souhlas. Vešli jsme společně do domu a zamířili k výtahu.

Odemkla jsem dveře svého bytu a vešla dovnitř. Edward zůstal stát ve dveřích.

„Sice jsi upír, ale abys mohl vejít, pozvání přece nepotřebuješ. To je jen ve filmech,“ vtipně jsem prohodila k Edwardovi. Usmál se a vešel dovnitř.

„Cítím tady upíra,“ řekl mi s nakrčeným nosem.

„To bude Emmett. Včera tady byl s věcmi, co nakoupila Alice.“ A měla jsem pravdu. Za pohovkou stály reklamní tašky z různých obchodů. Nakoukla jsem do jedné z nich a usoudila, že to bude pro Edwarda. Byl tam složený oblek a na něm dopis. Otevřela jsem ho a přečetla.

„Esme nás zve zítra na večeři. Bude to spíš společenský večer a chtěla by tě poznat. Myslíš, že tě mohu představit své rodině?“ zeptala jsem se nadšeně.

„Bello, to asi nebude dobrý nápad. Neřekl jsem ti úplně všechno. Já se s Carlislem znám už z dřívějška. Řekněme, že jsme neměli nejlepší vztahy.“

„Proč jsi mi to nepověděl dřív? Nechám to na tobě, ale byla bych opravdu ráda, kdybys tam šel se mnou,“ netlačila jsem na něj. Nechtěl se o tom bavit.

Uklidila jsem všechno oblečením skříně a unavená jsem si sedla na pohovku. Edward si přisednul a pustili jsme televizi. Chovali jsme se k sobě jako pár, co je spolu už několik měsíců, a ne jako dvojice, co má asi páté rande.

„Jsi unavená?“ zeptal se mě.

„Jsem, ale kdybys mě chtěl políbit, tak bych to ještě zvládla,“ odpověděla jsem a doufala, že to udělá.

Vzal můj obličej do dlaní a přitáhnul si mě k sobě. Ochutnával mé rty a já čekala. Čekala jsem, kdy se mohu zapojit. Měla jsem obavy, abych ho nějak nevystrašila. Přece jen tady to nebezpečí je.

Jazykem obkroužil můj ret a to byl ten signál, že se mohu přidat. Ruce jsem vztáhla k jeho krku a přitáhla jsem si ho blíž. Teď už jsme se líbali spolu. Vášnivě. Hluboce. Musela jsem se od něj odtáhnout a zadýchaně jsem se snažila vzpamatovat. On však nepřestával a své polibky přesunul na můj krk a rukama bloudil po mém těle. Jednu ruku měl pod trikem a hladil mi záda, až po zapínání od podprsenky.

„Edwarde, počkej,“ zastavila jsem ho. Tohle přece nejde.

„Proč? Nelíbí se ti to?“

„To ne, ale neměli bychom pokračovat. Asi si půjdu lehnout,“ vykroutila jsem se z toho.

„Udělal jsem něco špatně? Myslel jsem, že to chceš.“

„Chci, ale pochop mě. Jsem jenom člověk a ty upír,“ vysvětlovala jsem a doufala, že mě pochopí.

„Tak já raději půjdu,“ rozhodl se.

„Přijdeš zítra?“ zeptala jsem se s nadějí v hlase.

„Ještě se rozhodnu. Hezké sny,“ popřál mi a odešel.

Šla jsem do sprchy a rozdýchávala jsem to. Toho jiskření mezi námi bylo až příliš. Myslím, že kdybych ho nezastavila, právě bych prožívala něco krásného, ale nešlo to. Nebylo by to mé poprvé, ale neměla jsem zrovna pěkné vzpomínky. Měla jsem sice jen dva kluky, ale ani jedna zkušenost nebyla nejlepší.  Jeden byl děvkař, což jsem zjistila až moc pozdě a druhý byl násilník, což jsem se dozvěděla taky bohužel pozdě.

Co pak bych se s Edwardem mohla milovat? Až nebudu člověkem, tak prosím, ale teď? Alice mi vyprávěla, jak to chodí mezi upíry a zrovna tohle se do kombinace člověk a upír a nehodilo.

5. díl

Autor: Wickies (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Naděje pro oba? 4. díl: