Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Naděje pro oba? 3. díl

02.07.2010 (10:45) • Wickies • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1383×

3. kapitola

Přibližovala se ke mně. Pomalu, opatrně. Nechápal jsem to. Lidi se mě obvykle bojí. Naše rty se skoro dotýkaly a mě znovu ohromila vůně její krve. Zadržel jsem dech a ucítil jsem motýlí dotek na svých rtech. Rychle jsem uhnul. Vyděsila se.

„Já, omlouvám se. Nevím, co to do mě vjelo,“ omlouvala se.

„Ty za to nemůžeš. Promiň. Raději odejdi. Bude to tak lepší.“ Otočil jsem se, abych neviděl její smutný obličej. Být člověkem, asi by mi puklo srdce. Ještě chvíli stála vedle mě a pak odešla. Chtěl jsem za ní běžet a zastavit ji. Říct, že ji miluji a políbit. Nemohu být ještě větší zrůda a zamilovat se do člověka. To je proti přírodě. Jako kdyby lev miloval jehně.

Uběhly dva dny a Bella se neukázala. Asi mé varování vzala vážně. Sice jsem každou vteřinou doufal, že se vrátí, ale marně. Aspoň jeden z nás má rozum.

Večer jsem šel k lesu na lov. Díky Belle jsem nepil lidskou krev, ne že by mi přímo chyběla, ale po zvířecí jsem měl rychleji žízeň. Byl jsem už skoro z parku venku, když mě zastavila jedna prostitutka.

„Ahoj, brouku. Nechceš na dnešní večer společnost?“ nabízela se mi.

Byla to mladá holka. Celkem i pěkná, delší černé vlasy měla pod ramena, a kdyby na sebe víc dbala, určitě by byla o hodně pěknější, ale byla feťačka. Z jejích myšlenek jsem pochopil, že pokud nedostane dávku, co nejdříve bude mít absťák. I já prožíval auťáky, ale ne po drogách, ale po krvi.  A teď jsem novou drogu. Bellu, ale netušil jsem, kde může být.

„Nemáš zájem? Dala bych ti slevu, protože se mi opravdu líbíš,“ sváděla mě.

„Nemám náladu,“ odbyl jsem ji.

Ale pak mě to napadlo.

Co kdybych souhlasil, užil si s ní a pak jí ulehčil její trápení? Přemýšlel jsem nad smrtí téhle holky. Snažil jsem dostat rozum do popředí a odolat lidské krvi, ale chtíč byl silnější. Souhlasil jsem, vydali jsme se hlouběji do parku. Byla tady místa, kde nebylo vidět a lehké holky taky prováděly své služby. Ta holka byla hodně na dně. Pochopil jsem, že dávku potřebuje co nejrychleji. V prvním stínu, který jsme našli, mě začala svádět. Líbala mě po obličeji a třesoucíma rukama mi rozepínala pásek u kalhot. Tak nutně potřebovala dávku, že se ani na peníze nezeptala.

„Asi toho necháme,“ snažil jsem se ji zastavit. Na mysl mi přišla Bella. Třeba to mohla být ona, kdo by mě dneska svlékal. Sám jsem si vybral. Přestal jsem se bránit a nechal tu holku, aby vykonala své služby. Celou tu dobu jsem myslel na Bellu. Představoval jsem si, že ta holka, která právě uspokojuje můj chtíč je Bella. Můj plán, že tu holku stejně zabiju, jsem zavrhnul. Když jsem byl hotov, tak jsem zaplatil a vydal jsem se do lesa na lov.

Byl jsem na sebe hrdý. Nepodlehl jsem a nezabil ji. Našel jsem v sobě sílu odolat. A za to vděčím Belle.

Je to snad na minutu přesně týden, co jsem naposledy viděl Bellu. Už se tady neukázala. Včera jsem byl odhodlaný, že půjdu a najdu jí, ale pak rozum zvítězil a nešel jsem.

„Edwarde, slyšíš mě?“ volal mě někdo. Otáčel jsem hlavou a hledal původce toho hlasu.
„Jdu k tobě. Jsem jako ty, ale nechci útočit.“ Našel jsem původce. Byla to malá upírka, která držela u ucha mobil a dělala, že telefonuje, i když mluvila na mě. Nikdy jsem jí neviděl. Počkal jsem, až došla ke mně.

„Kdo jsi? Odkud mě znáš?“ zeptal jsem se jí. Oblečená byla jako z katalogu a oči měla zlaté. Vegetariánka.

„Hledám tě kvůli Belle,“ řekla mi s ledovým klidem.
„Cos jí udělala?“ zavrčel jsem na ní. Jestli jí něco udělala tak jí na místě zabiju a je mi úplně jedno, že se prozradím.

Něco mě zarazilo. V její mysli byla Bella v nemocnici a vypadalo hrozně.

„Co je s Bellou?“

„Ty mi čteš myšlenky?“ zeptala se mě. Přikývnul jsem na souhlas.

„Bella mi o tobě vyprávěla. Říkala, že jste se pohádali a chtěla tě znovu najít, ale její stav se zhoršil a musela do nemocnice. Už jsem slyšela historky o těch, co umějí čít mysl, ale ještě jsem se s nikým takovým nesetkala. Kde vůbec bydlíš?“

„Můžeš mi laskavě vysvětlit, co jsi zač?“
„Jsem Bellina nejlepší kamarádka a skoro rodina. Můj otec se o ní stará v nemocnici,“ vysvětlovala mi, ale nenechal jsem jí domluvit.

„Tvůj otec? Je upír a pracuje v nemocnici? Znám jen jediného upíra, který tak dokáže odolat lidské krvi,“ přemýšlel jsem nahlas.

„Carlisle,“ vyslovila tiše. Zvedl jsem hlavu za tím jménem. Neslyšel jsem ho už tolik let a nevyslovil, že už jsem ho skoro zapomněl.

To on ze mě udělal tuhle zrůdu. On mohl za to, co jsem. Kdyby mě tehdy nechal, nemusel jsem chodit po světě jako vrah. Tolik jsem ho za to nenáviděl, že jsem od něho odešel a zařekl jsem, že ho už nikdy nechci vidět.

A teď, kdy jsem konečně našel důvod, proč na tomhle světě být, se mi zase vplete do života? To nedovolím. A co vlastně má společného s Bellou? Musím to zjistit.

„Tak půjdeš se mnou za Bellou, nebo ji už opravdu nechceš vidět?“ zeptala se mě.

„Ve které nemocnici leží?“ Zvedl jsem se z lavičky k odchodu.

„V nemocnici u Svatého Františka.  Ale snad tam nepůjdeš takhle. Prvně si koupíš něco na sebe a pak tě tam odvezu,“ rozhodla za mě. Když jsem se podíval na své oblečení, raději jsem neprotestoval. Vypadal jsem jako opravdový bezdomovec.

Vzala mě to obchodu, kde měli skoro i kliky ze zlata. Dobře ji tady znali, protože když vešla, málem lezli po kolenou a líbali jí nohy. Všichni se klaněli a zdravili.

„Dobrý den, paní Alice. Jsme velice rádi, že jste opět zavítala do našeho obchodu. Co pro vás můžeme dneska udělat?“ vítala jí snad dokonce majitelka obchodu.

„Potřebuji obléct tohoto šarmantního muže a vy mi pomůžete. Prvně mu ukažte sprchu. Jsem si jistá, že tady nějakou najdete,“ mluvila k nim jako ke služebnictvu.

Jedna z těch prodavaček mě odvedla dozadu a ukázala mi kde je koupelna. Myslela si, že jsem bezdomovec a nemohla si představit, proč jsem tady s ní. Přehlížel jsem hloupé otázky v její mysli a snažil se soustředit na Bellu. Kvůli ní jsem tady. Když jsem vypadl celkem k světu, už jsem na židli měl nachystané spodní prádlo. Oblékl jsem se a šel za Alici. Čekala mě v zadní části obchodu, která je pouze pro obzvlášť bohaté klienty. Sice jsem tam došel jen v boxerkách, ale bylo mi to jednu. Hlavně jsem už chtěl být u Belly. Asi jsem nevypadal nejhůř, když myšlenky prodavaček se změnily o sto stupňů. Všechny teď myslely jen na jedno.

„Vybrala jsem ti oblečení. Obleč se, nemáme moc času,“ rozkázala mi Alice. Udělal jsem, co mi řekla. Když jsem se obleknul a otočil jsem se do zrcadla, málem jsem se nepoznal. Vypadal jsem jako někdo úplně jiný.

Konečně jsme seděli v autě a jeli do nemocnice. Probíhal jsem po chodbách a nevěděl jsem, kde vlastně leží. Zastavila mě Alice s kyticí v ruce.

„Ty dveře na konci. A to jí dej,“ vysvětlila mi, kam mám jít a podala mi tu kytici.

Pomalu jsem otevřel dveře pokoje. Ještě jsem neviděl dovnitř, ale už jsem slyšel bít její srdce. Tlouklo velice tiše. Nakoukl jsem do pokoje a uviděl Bellu, jak leží na posteli s hlavou natočenou do okna.

4. díl

Autor: Wickies (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Naděje pro oba? 3. díl: