Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Na útěku 7

jandula

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Na útěku 7Další kapitolka jenom pro Vás... těším se na komentáře, protože jste skvělí a já jsem hrozná, protože Vás budu opět napínat, ale tolik mě to láká... :D Vaše eunta

29.01.2010 (10:45) • Eunta • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4040×

7. kapitola

 

 

Pohled autora

Vážně to tak mělo dopadnout? Nebo někdo udělal něco, co jim nedovolilo se spolu setkat a promluvit si o tom? Jak tohle všechno vůbec dopadne? Osud jim nehrál do těch správných karet, spíše je podvádí a nedovolí jim si užívat to štěstí naplno.

Bella a Renesmee jsou teď na jiné cestě. Na cestě, o které nic neví a ani neví, jak tohle všechno skončí. Udělala Bella dobře, nebo se hrne do průšvihu, ze kterého ji bude muset Edward vysekat?

A co náš chudák Edward?

 

 

Bella

Nasedla jsem spěšně do auta a zavřela za sebou dveře. Renesmee se ani nehla, nemohla uvěřit tomu, že konečně viděla svého otce a já od něj utekla. Byla zamlklá a nechtěla se mnou komunikovat. Spíše mi to vyčítala, ale já teď nemohla bránit svoje rozhodnutí.

Auto se rozjelo bleskovou rychlostí a já se jenom stačila otočit a podívat se na Edwarda, který stál na stejném místě a bezmocně se díval, jak odjíždíme.

Jsem mrcha, hrozně špatná, ale volba byla jasná. Nebyla jiná. Teď, když to Edward ví, musí mi dát tu možnost si na to zvyknout a připravit se na setkání s ním. A teď ta doba opravdu nebyla. Smutně jsem otočila hlavou dopředu a konečně si začala všímat mého ,,zachránce".

Renesmee s sebou ošívala a bradičku měla vzpurně vystrčenou dopředu. Nebavila se mnou.

Upír byl opravdu velice pohledný. Blonďaté vlasy, výrazný obličej a hnědé oči. Čočky. Stoprocentně. Takže jsem nenarazila na vegetariána. Co jsem si taky myslela.

,,V pořádku?" zeptal se najednou a já ztuhla nad krásou jeho hlasu. Edward měl sametový hlas a tento hlas mu byl velmi podobný.

,,Zřejmě ano... děkuji, za záchranu." řekla jsem a začala studovat jeho oblečení a chování. Nepřipadal mi nebezpečný. Vypadal mile a velmi přitažlivě.

,,Rád zachraňuji dámy v nesnázích. Teď navíc i s dítětem. Jsem Benjamin, ale můžeš mi říkat Ben." řekl a podal mi ruku na seznámení, druhou stále držel volant. Byl velmi galantní a zdvořilý. To mě docela uklidnilo, i když ne úplně. Ruku jsem mu podala také.

,,Já jsem Isabella… říkej mi Bella.“ Řekla jsem a pokusila se o úsměv. Sice mi spíš bylo do pláče, a to hodně dlouhého a bolestivého, ale moje tělo mi to nedovolovalo. Byla jsem v úzkých.

Pořád jsem před sebou viděla Edwardův zarmoucený obličej, zarývalo mi to neviditelnou dýku do mého mrtvého srdce a tvořilo ještě větší díru a ještě větší bolest.

Benova odpověď mě ale nepříjemně překvapila.

,,Já vím.“ Odpověděl a já se na něj se zajímavým pohledem podívala.

,,A tohle je malá Renesmee.“

,,Kdo jsi?“ zeptala jsem se se strachem v hlase, protože tohle už bylo nebezpečné. Moje volba mi už nepřipadala tak skvělá jako před chvílí.

,,Prostě Ben.“ Odpověděl jednoduše.

Já už ale vyhlížela místo na útěk. Cítila jsem se špatně. Jsem špatná a ještě horší matka.

,,Prostě Ben? Jak to, že mě znáš a znáš moji dceru?“ ptala jsem se opatrně, protože jsem nevěděla, co od něj můžu očekávat.

,,Dlouhý příběh, ale nemusíš se bát, Bello. Se mnou jsi v bezpečí. Nedovolím, aby ti někdo ublížil.“ Uklidňoval mě svým sametovým hlasem, ale já mu už nevěřila. Vlastně nevěřím nikomu, tak proč jsem sakra do toho zatraceného auta vlezla?

,,V bezpečí?“

,,Ano, se mnou se ti nic nestane.“

,,Proč bych ti měla věřit?“

,,Protože jsi mě zaujala Bello. Jsi krásná a statečná. Jedinečný upír, který má štít.“ Odpověděl a usmál se na mě. Já ale vůbec nic nechápala. Jaký štít? Co to znamená?

,,Štít? Co tím myslíš? Co ode mě vůbec chceš? Prosím zastav.“ Už jsem na tom byla špatně a Renesmee začala plakat. Začala jsem ji okamžitě utěšovat, ale nebylo to nic platné. Byla hrůzou bez sebe a já vlastně také. Nechápala jsem vůbec nic.

,,Jsem něco jako sběrač talentů, Bello a ty jsi výjimečný talent. Nikoho takového jsem ještě nepotkal a ještě tady malá Renesmee. Úžasné.“ Rozplýval se nad svými slovy a já myslela, že omdlím. Co teď? Jsem to ale husa!

,,Ty… ty… jsi od Volturiových?“ padla moje zásadní otázka. Oni byli první co mě napadli.

Ben se začal smát. Jeho smích byl kouzelný, ale strašidelný zároveň.

,,Ne… od nich radši hodně daleko.“ Odpověděl lehce a snažil se mě zřejmě uklidnit, ale byla jsem k smrti vystrašené a Renesmee taky.

Proč jsem jenom nezůstala na tom nádraží? Teď bych byla i pro ten rozhovor s Edwardem.

 

 

 

Edward

Stál jsem tam a sledoval zadek moderního sporťáku, do kterého Bella nasedla. Moje studené srdce se roztříštilo na další kusy.

Pořád jsem před sebou viděl Bellin obličej plný bolesti. Její bolest se odrážela ve mně a působila na mě ještě více. Ublížil jsem jí tou největší měrou. Odešel jsem a tím zničil vše, co mezi námi bylo. Naši lásku jsem poslal do záhuby.

Auto zabočilo za první roh, ale já tam stále stál. Nebyl jsem schopný žádného pohybu, ale Bella ke mně stále něco cítila, věděl jsem to. Poznal jsem to na ni. Nebyla chladná, nebyla odtažitá, jenom na to nebyla připravená.

Musím jí dát čas. Musím ji nechat a vše si promyslet. Nesmím na ni tolik spěchat a hnát ji do kouta, kam nepatří. Musím jí dát prostor pro přemýšlení. Zaslouží si to a já si zasloužím po tu dobu trpět.

A moje dcera, naše dcera. Kouzelná Renesmee. Konečně jsem ji zahlédnul a nemohl jsem z ní spustit oči. Bledá pleť. Sametová, jako mráček. Bronzové vlásky po ramena lehce zvlněné a něžně se houpající a Belliny oči.

Ano, ty oči jsou její. Nedá se nic jiného, než ji milovat. Je naše a vždy bude naše.

Potom se mi ale do hlavy vehnaly další myšlenky, lidé okolo mě chodily a nedůvěřivě si mě měřily. Bylo mi to naprosto jedno. Černé myšlenky, myšlenky strachu a obav.

Kdo to byl? Zná ho Bella? Je v bezpečí? Je v bezpečí Renesmee? Tolik otázek, ale kde najdu odpovědi?

Opět jsem zvednul telefon a vytočil Alicino číslo. Okamžitě to zvedla.

,,Alice, kdo to byl?“ zeptal jsem se okamžitě a plně se soustředil.

,,Edwarde… vůbec jsem ho neviděla. Až poté, co se Bella rozhodla, že nastoupí. Určitě ho nezná. Jediné, co vím, že má strach.  Míří někam na sever, ale nemůžu určit kam.“

 

Shrnutí povídek

Předchozí díl

Další díl 

 

 

Autor: Eunta (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Na útěku 7:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře