Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Na pokraji smrti - 2. kapitola - Seznamování

30.11.2010 (08:00) • CannyM • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1351×

2. kapitola

Probudila jsem se časně ráno. Bylo kolem šesté. Vstala jsem z postele a oblékla se, poté jsem šla do místnosti, o které jsem si myslela, že je koupelna. A nemýlila jsem se. Učesala jsem se a poupravila se a sešla dolů po schodech do kuchyně. Charlie už seděl za stolem, četl noviny a popíjel svou ranní kávu.
„Dobré ráno,“ pozdravila jsem. Po večeru přemýšlení jsem usoudila, že pokud spolu máme nějak přežít, než budu plnoletá a budu se moci odstěhovat, musíme na sebe být alespoň trochu milí, protože tak, jak to bylo včera, bychom to nepřežili dlouho.
„Dobré ráno,“ odpověděl mi váhavě. Zřemě se snažil být opatrný, abych na něj nebyla zase tak nepříjemná.
„Omlouvám se za ten včerejšek, ale ještě jsem ti za ta léta prostě nedokázala odpustit, že jsi od nás odešel,“ řekla jsem a skousla jsem si horní ret. Co se mě týče, raději vše řeknu hned na začátku na rovinu, aby poté nevznikly hádky nebo nesrovnalosti. To, co vím, nebo to co jsem alespoň chtěla říct, jsem řekla a jsem ráda, že to mám za sebou, protože kdybych chodila dlouho kolem horké kaše, tak bych mu ani nesdělila vše, co jsem mu vůbec chtěla říct. Začít s dlouhou větou plnou těch nejdůležitější věcí našeho rozhovoru je podle mě správné řešení. A ten rozhovor moc dlouhý nebude.Tedy alespoň si to myslím...
„To je v pořádku. Já to chápu... Ehm... Nechceš snídani?“ vykotal a pokynul rukou naproti sobě, kde bylo volné místo a před ním talíř. Sedla jsem si na místo, vzala si z ošatky rohlík a namazala jsem si ho máslem. Charlie přede mne ještě postavil horký čaj.

Po snídani jsem si řekla, že by nebylo špatné poznat okolí Forks. Charlie mi dal proto mapu Forks a jeho blízkého okolí. Zaujalo mě, že tady mají pláž. Je to k ní sice pár kilometrů, ale na severu a pláž? No, teď v létě snad bude teplo. Zatím to tak nevypadá...
Vyšla jsem si do města poohlédnout se po obchodech, ale za pár minut jsem byla hotová. Nic tady nemají, takže ani není na co se dívat. Rozhodla jsem se pro návštěvu té pláže. Jmenuje se La Push. Vyhledala jsem si nejbližší autobus, který mi jel tak akorát přesně. Přijel pět minut po tom, co jsem dorazila na zastávku.

Cesta byla poměrně krátká. La Push bylo... nedá se říct tak úplně město. Spíše malá ves... V mapce píší, že je to rezervace. Jako pro nějaká zvířata. Pláž byla blízko zastávky, namířila jsem si to proto přímo. Když jsem byla na pláži, slunce se trochu usmálo, ale stále to nebylo ono, jak jsem byla zvyklá. Bydleli jsme v hvězdném městě, Los Angeles. Bylo tam nádherně. Sedla jsem si do písku, sundala si boty a vzpomínala, jak to bylo v L.A. nádherné. S mámou jsme chodily jednou za měsíc nakupovat a vždy tam svítilo slunce. Jen v zimě a někdy v hodně parném létě bylo zataženo a občas i zapršelo. Pláže tam byly slunečné s blankytně modrou mořskou vodou a všichni si tam nosili krásné různobarevné slunečníky. Po hodině strávené na pláži jsem mívala nádherné opálení, prostě tak akorát. Kdybych tam strávila o něco déle, spálila bych si kůži. Moje tělo je na tohle vysoce citlivé. Ukončila jsem vzpomínání, jelikož jsem ucítila své slzy stékající po narůžovělých tvářích. Při vzpomínce na mámu se mi chtělo hned plakat, ale když k tomu přidám ještě vzpomínku, jak jsme se měly dobře, silný proud slz zastavím jen těžko.
Rozhodla jsem se opustit pláž a jít zpátky domů. V mém pokoji byl starý počítač a pokud tam bude internet, nudit se nebudu. A i kdyby nebyl, mám sebou knihy. Při přemýšlení, co budu dělat, jsem do někoho omylem vrazila.
„Pardon,“ řekla jsem rychle a podívala jsem se na dotyčnou osobu. Byl to kluk. Zdálo se mi, že ho snad znám. Až poté jsem si uvědomila, že je to pravda. Znám ho. Je to Jacob Black, ten přítel Charlieho.
„Ahoj, co tady děláš?“ zeptal se se zájmem.
„Chtěla jsem se rozhlédnout po okolí. Ty tady bydlíš?“ začala jsem klást otázky já.
„Ano, bydlím. Nechceš průvodce?“
„No, zrovna se vracím domů... No nic, měj se,“ chtěla jsem ukončit náš krátký rozhovor.
„Svezu tě,“ nabídl se až příliš dychtivě. Buď je to vlezdoprdelka nebo má něco za lubem. Na autobus ale nemám náladu, tak jsem jeho nabídku přijala...

Když jsem četla komentáře, byla jsem ohromena. Nečekala jsem tolik ohlasů hned na začátku první povídky. Moc děkuji všem čtenářům za podporu. =)

Autor: CannyM (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Na pokraji smrti - 2. kapitola - Seznamování: