Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » My choice - 2. kapitola

03.11.2010 (20:15) • eberjace • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1210×

Edward

Vyděsilo mě, když jsem ji uviděl plakat. A ještě víc mě vyděsila představa, že jí něco udělal. Věděl jsem, že se vlci neumí ovládat a Bella si to nenechala vysvětlit. Teď už to nejspíš poznala. Nevěřil jsem těm zablešeným psům a už vůbec ne Jacobovi! Ne od té doby, co jí zlomil ruku.

„Co ti udělal?! Proč pláčeš?! Zabiju ho!“ chystal jsem se vyběhnout, ale Belly ruka mě zastavila. Pevně mě objala. Muselo jí být opravdu mizerně, pulz měla hodně zrychlený. Měl jsem rudo před očima. Až ho někde potkám, urvu mu hlavu! Objímali jsme se celkem dlouho a pomalu se začala uklidňovat. Pomalu vzhlédla a její krásné čokoládové oči se zadívaly do mých.

„Edwarde…“ těžce polkla. „…musíme si promluvit. O všem. Já… změnila jsem názor! Na vše!“

„Dobře. Promluvíme si,“ přikývl jsem na souhlas a díval se na ni. Opřela si ruce o mou hruď a sklonila hlavu. Vybírala ta správná slova. Klidně jsem vyčkával.

„Myslela jsem… Já vím, že to s Dartmouthem má být jen divadlo. Ale jeden semestr by mě asi nezabil,“ zhluboka se nadechla. Opakovala moje slova, kterými jsem ji ještě nedávno přemlouval, aby počkala s proměnou. Mlčel jsem, tak pokračovala.

„Chci říct… Osmnáct nebo devatenáct. To není zas tak velký rozdíl.“

Vůbec jsem to nechápal. Co způsobilo tu změnu? Dívala se na mě a čekala na mojí reakci.

„Zůstala bys člověkem. Počkala bys,“ řekl jsem tiše.

„Ano. Chci jít na vysokou. Vážně tam chci jít. No, nejde vlastně ani tak o tu vysokou… Prostě chci být člověkem o něco déle,“ snažila se znít co nejpřesvědčivěji. Zavřel jsem oči a zhluboka se nadechl.

„Bello, jednou mě doženeš k šílenství. Nehádali jsme se takhle už milionkrát, a tys chtěla být upírka bez odkladu?“

„To ano, ale… jde o mamku a Charlieho. Neříkám, že nechci být jako ty. Věčnosti s tebou se nevzdám. Ale ještě nejsem připravená opustit rodiče a přátele.“ Pustila mě a šla pomalu ke svému náklaďáčku. Znamenalo to, že tenhle rozhovor končí. Prozatím. Nasedla a podívala se na mě.

„Přijdeš večer?“ S úsměvem jsem přikývl. Nastartovala a pomalu se rozjela domů.

Taky jsem nasedl do auta. Přemýšlel jsem o tom, že se vykašlu na dohodu a pojedu toho chlupatýho zmetka přizabít, ale Bella by mi to neodpustila. Nakonec jsem se vydal domů.

Zajel jsem s autem rovnou do garáže. Dnes už ho nebudu potřebovat. Do domu jsem nešel. Začínám mít žízeň, a pokud chci být večer s Bellou, musím lovit. Neublížil bych jí, ale jistota je jistota. Vyšel jsem ven a rozeběhl se do lesa. Zastavil jsem se až u hranic do Kanady. Nikde v okolí nebylo nic kromě stáda srnek. Vydal jsem se za jejich vůní. Podařilo se mi jednu ulovit, ale na další jsem chuť neměl, a ani jsem se nedokázal soustředit. Pomalu jsem se vydal k domu. Do večera je ještě daleko. Pořád mi v hlavě vrtalo to, co se odehrálo u hranic, tak si aspoň pročistím hlavu. Co ji přimělo změnit názor? Samozřejmě jsem rád, když se její lidství prodlouží. Sama ví, že bych byl nejradši, kdyby si to rozmyslela úplně. Ale jde mi o jednu věc… Se svatbou souhlasila, protože chtěla proměnit. Když odkládá přeměnu, odkládá i svatbu? Tak moc si přeju, aby byla mou ženou. Musím se ji na to večer zeptat.

Skočil jsem oknem do svého pokoje. Došel jsem zavřít dveře na chodbu a vydal se do koupelny. Cestou jsem ze sebe shodil oblečení a zalezl do sprchy. Pustil jsem na sebe teplou vodu a snažil se trochu uvolnit. Nechtěl jsem vypotřebovat všechnu teplou vodu, tak jsem po chvíli vylezl. Omotal jsem kolem sebe ručník. Cestou ke dveřím jsem si všimnul odrazu v zrcadle. Toho listí ve vlasech jsem si předtím nevšiml. Může být upír tak nepozorný? Snažil jsem se ten bordel vyndat, ale z mokrých vlasů to šlo špatně.

Po půl hodině jsem vylezl z koupelny. Uprostřed pokoje stála moje malá sestřička. Podíval jsem se na ni, vypadala rozrušeně.

„Edwarde, proč…?“ přerušil jsem ji dřív, než se stihla rozpovídat.

„Promiň, Alice, ale rád bych se oblékl,“ naznačil jsem jí, aby odešla.

„Ale, Edwarde,“ zaprotestovala.

„Nejdřív se obléknu, a pak mi můžeš říct to, co jsi chtěla,“ otočil jsem se ke skříni.

„Fajn.“ Šla pomalu ke dveřím. „Vezmi si tu tmavě modrou košili a černé džíny. Vyrazíš Belle dech, až tě tak uvidí,“ zavolala ve dveřích, než vyšla ven.

Zasmál jsem se a zavrtěl hlavou. Ale přece jen jsem její radu poslechl.

Alice se objevila v pokoji zrovna, když jsem zapínal poslední knoflík od košile. Zvedl jsem hlavu jejím směrem. Čekal jsem, až spustí.

„Edwarde, proč vidím vás dva, mě a Jaspera v New Hampshiru?!“ zamračila se. Takže se Bella opravdu rozhodla počkat.

„Nechápu, co tam děláte vy dva, ale s Bellou tam jedeme studovat,“ zavřel jsem skříň a posadil se na postel, kterou jsem kdysi koupil pro Bellu.

„Počkej. Přece jste se dohodli, že tam z bezpečnostních důvodů nepojedete. Alespoň pár let.“ Zmateně se mračila.

„Bella chce jít na vysokou,“ vysvětlil jsem stručně a přitom sledoval Alici. Nepřítomně se dívala před sebe, po chvíli zamrkala a pohlédla na mě.

„Ale já ji stále vidím jako jednu z nás.“ Posadila se vedle mě.

„Taky že stále chce být jednou z nás, jen se rozhodla chvíli počkat.“ Sledoval jsem ji.

„Dobře. Takže přípravy rušit nemusím,“ úlevně se usmála a odtančila z mého pokoje. Cože? Přípravy na svatbu? Takže to znamená… Ale i tak se jí na to radši zeptám. Podíval jsem se na hodiny. Myslím, že už by se dalo říct, že je večer. A kdyby náhodou byla zaneprázdněná, tak na ni počkám.

V jejím pokoji bylo zhasnuto, ale okno bylo otevřené. Skočil jsem dovnitř a podíval se kolem. Bella v pokoji nebyla. Z obýváku byl slyšet zvuk televize, to znamenalo, že se Charlie dívá na zápas. Sedl jsem si do křesla vedle postele. Na chodbě se ozvalo zaskřípání a do pokoje vešla Bella. Ztuhl jsem, když mi došlo, že... Měla kolem sebe omotaný jen ručník. Vlasy měla mokré, takže musela být zrovna ve sprše. Nešlo se na ni nedívat. Bella se pomalu otočila a všimla si mě.

„Edwarde...?“ zaskočilo ji, že mě tu vidí. Mlčel jsem a nespouštěl z ní oči.
„Omluv mě... na chvíli,“ vykoktala ze sebe a vyběhla z pokoje. Byl jsem rád, že je tu zhasnuto. Jinak by viděla, že mám černé oči a hladem to nebylo. Nikdy jsem ji takhle neviděl... Zhluboka jsem se nadechl, abych se uklidnil. Po chvíli Bella vešla do pokoje oblečená. Měla na sobě svoje oblíbené triko a tepláky, ve kterých spí. Pomalu se posadila na postel.

„Omlouvám se. Měl jsem ti dát vědět, že přijdu dřív.“ Posadil jsem se vedle ní.

„To je v pořádku,“ usmála se. Opřel jsem se o zeď a pozoroval ji. Byla tak nádherná. Lehla si a položila si hlavu na mojí hruď. Objal jsem ji.

„Bello, můžu se na něco zeptat?“ hladil jsem ji ve vlasech a díval se zamyšleně do stropu.

„Jistě. Na cokoli.“

„Alice už ví o tvém rozhodnutí. Radovala se, že přípravy rušit nemusí. Znamená to, že svatba platí?“ Musel jsem se na to zeptat. Tížilo mě to celé odpoledne a já chci znát odpověď. Ať je jakákoli.

„Ano. Proč by neměla?“ nechápala mojí otázku.

„Když jsi říkala, že chceš počkat... Naše dohoda byla, že tě proměním, když si mě vezmeš...“ mluvil jsem tiše. Bella se opřela o lokty a podívala se mi do tváře.

„Edwarde, chci si tě vzít. Slíbila jsem to. Moje rozhodnutí se týká jen přeměny.“ Políbila mě a lehla si. Nezadržel jsem úsměv. Hladil jsem ji a přemýšlel nad tím, co bude dál. Bella během chvilky usnula a spala klidně až do rána.

Autor: eberjace (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek My choice - 2. kapitola: