Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Může se pohádka stát realitou? Prolog + 1. díl

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Může se pohádka stát realitou? Prolog + 1. díltak...jsem tu s novou povídkou na pokračování... tentokrát bude úplně jiná než mé ostatní povídky, které jsem napala... pls komentky jak se vám to líbí a estli sem mám dát i další díly... díky moc...=)=* P.S.Díly budou trochu déle od sebe..ale max.tejden poslední dobou mám totiž takový nápady že bych snad všechny v povídce povraždila a to by nebylo dobrý x)

20.12.2009 (13:45) • • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1292×

Může se pohádka stát realitou?

Prolog

Ještě před pár lety žila Isabella se svou matkou na Floridě... pak se stala událost, která změnila celý její život, a nebyla to jen smrt, bylo to něco na co se Bella snažila již dlouho zapomenout... Odstěhovala se ke svému otci do malého městečka Forks... malé město kde se každý znal s každým a klepy se šířily neuvěřitelnou světelnou rychlostí... Bella neměla ráda pozornost... přílišný zájem o její osobu ji vadil... skončila na psychiatrii s nekontrovatelnými stavy úzkosti... nebylo to kvůli ostatním, dávala vinu sobě i když zato co se jí stalo absolutně nemohla...

Teď něco z přítomnosti, píše se rok 2009... jsou čtyři měsíce před vysvědčením a do malého města se stěhuje nová rodina... nikdo neví o koho se jedná, potom Bella pozná jednoho z rodiny... zamiluje se a píše pohádku do které dotyčného dosadí jako okouzlujícího mladého prince...

1. díl - Povídačka

"Doba byla temná a zlá. Plná bytostí z pohádek a kdejakých hororů a kouzel, na která byla většina obyvatel malého království zvyklá. V tomto království vládl král Armen III., měl dceru Celestii. V zemi bylo stále deštivo a slunce do této nehostinné země zavítalo a potěšilo obyvatele svými hřejivými paprsky pouze párkrát do roka," psala jsem do svého deníku, ve kterém byly všechny mé nápady do podrobna zapsány. Můj táta Charlie - v pohádce představuje krále Armena - by se jistě divil jakou roli jsem mu připsala tentokrát. Armen bylo jeho druhé jméno, říkal, že se nehodí na dnešní dobu, zato mě se líbilo, a moc. Zaklapla jsem deník a šla se do koupelny převléknout a namalovat, mám se svojí  kamarádkou Angelou domluveno, že si spolu zajedeme do klubu blízko Forks, tam jsem bydlela. Forks, malé městečko, bydlím tu teprve pár let, ale zvykala jsem si celkem dlouho. Cestou jsem přemýšlela o pohádce, mohla bych k Celestii připsat nějakou postavu, prince na bílém koni... ne, to ne... co třeba něco na způsob "Kráska a zvíře"?... podle táty jsem měla vždy velkou fantazii, tedy co si pamatuju.

Během chvíle jsem dorazila k Ang, která mě již vyčkávala, hned jak mne uviděla vyběhla ze dveří a obejmula mne, nastoupili jsme do auta a vyjeli směr zábava. Mimochodem jsem Isabella. Isabella Celestie Swan, správně jako princezna v mé pohádce. Za nedlouho oslavím sedmnácté narozeniny.

Byla jsem bez přítele, čekala jsem totiž na tu jedinou opravdovou lásku na celý život. Vždy jsem si opakovala, že se to stává pouze ve smyšlených příbězích, ale stejně jsem věřila. Chtěla jsem víc, ne pouhou aféru na jednu noc jako většina kluků, někdy i holek, v mém věku. Přestala jsem na to myslet, nemělo to smysl. Byli jsme na místě.

V klubu sice byla zábava v plném proudu, ale v nejlepším se má přestat, a začínala jsem být unavená. Šla jsem oznámit Angele, že už odejdu.

„Sama??... ty ses asi pomátla, ne??... počkej na mě, půjdu s tebou,“ vyšilovala jako malá holka.

„Ang, počkej. Já to zvládnu, není to přece tak daleko,“ snažila jsem se ji ukecat.

„To tedy opravdu není...“ utrousila ironickou poznámku. Dělala jsem, že jsem se přeslechla.„... a co kdyby...“

„Co kdyby nic... víš co, až přijdu domů tak ti zavolám. Souhlas?“

„Dobrá, ale nezapomeň.“

„Pa,“ zaslechla jsem při odchodu, otočila jsem se, usmála se a vyrazila.

Ang byla jako má starší sestra, kterou sice nemám, ale kdybych měla, musela by to být jistě Angela. Vždycky o mne měla strach.

Že nejspíš měla pravdu, a já se evidentně mýlila, mi došlo asi po třech nebo čtyřech kilometrech. Bylo to celkem daleko.

„Ale já jsem přece ta nejchytřejší, mám vlastní hlavu,“ nadávala jsem si.

Doufala jsem, že jsem se neztratila a někde špatně neodbočila. Většina cesty, vlastně téměř úplně celá, vedla kolem lesa kde nebylo žádné živé duše. To jsem zapomněla, jak jinak.

Náhle jsem si vzpomněla na jednu povídačku, která kdysi byla horkou novinkou ve Forks. Říká se, že tudy prý jezdí, vždy při svitu úplňku, elegantní auto z 20. let. Procházela se tudy jedna dívčina, auto se zastavilo těsně u ní a řidič se nabídl, že ji odveze domů. Dívka neodolala a nastoupila. Od té doby ji nikdo už nikdy neviděl. Popravdě, nevěřila jsem tomu, ale teď? Byla jsem sama na cestě, nikde nikdo a měsíc je v úplňku. Snažila jsem se sama sebe uklidnit, šlo to dost těžko.

Příšerně mne začali bolet nohy z vysokých podpatků. Tak jsem je sundala a šla bosa. Cítila jsem značnou úlevu.

„Co když jsem se vážně ztratila?“ přemýšlela jsem nahlas. „Ne, tak blbá přece nejsem, nebo jo?“ dumala jsem nad svoji inteligencí.

V tom jsem za sebou uslyšela tichý motor auta, jak se pomalu přibližuje. Ohlédla jsem se a uviděla pouze pár světel, tmavý lak na autě nebyl vidět. Už tak jsem špatně viděla na cestu.

Řidič zastavil naproti mě a okénko se pomalu stahovalo dolů. Uviděla jsme obličej nádherného mladíka. Měl bronzové vlasy a pohlédly na mne jeho medové oči. Rudé rty doslova vybízeli k polibku. "Myslím, že mám prince pro Celestii" usmála jsem se pro sebe, v domnění, že úsměv patřil jemu, mi ho oplatil. Odhalil tak řádku dokonalého chrupu.

„Ahoj,“ hlas měl sametový a trošek hrubý zároveň.

„Ahoj,“ řekla jsem trochu váhavě.

„Nechceš čirou náhodou odvézt?“ zajímal se.

„Vlastně.. náhodou... asi jo... nejspíš jsem se tak trochu ztratila,“ přiznala jsem to jemu i sobě.

„Tak trochu?“ úsměv roztáhl od ucha k uchu.

Nastoupila jsem do velice luxusního auta. Audi, jak jsem si stačila všimnout. Během vteřinky jsme vyjeli.

„Víš... jsem ti hrozně vděčná, nejspíš bych domů dorazila až nad ránem.“

„Jestli vůbec,“ řekl velmi potichu a takovým zvláštním hlasem.

„Ztratit se může každý, i tobě by se to mohlo někdy stát.“

„Tak promiň, nemyslel jsem to zle. “Použil na mě štěněčí pohled, to vůbec nebylo fér. Byl tak sladký. S očima vyvalenýma se díval před sebe jako by slyšel každou mou myšlenku. Tomu nesmyslu jsem se musela zasmát. Divil se, ale nic neřekl.

„Mimochodem jsem Is... Bella...a ty?“

„Oh ano, asi bych se měl představit, jsem Edward, těší mě,“ lehký úsměv ovládl jeho tvář.

„Edward? Pěkné jméno.“

„Možná trochu staromódní.“

„To přece ničemu nevadí,“ znovu se usmál.

„Kde chceš abych ti zastavil?" zeptal se náhle.

„No jasně, na kraji Fokrs. Hned ten první baráček.“

Trochu přidal plyn.

„Forks? Tam teď také bydlím.“

„Opravdu?“ překvapilo mne to. „To jsem netušila. A pak, že se tu nic neutají.“ Oba jsme se zasmáli, za pár vtěřin už jsme byly u mého domova a já vystupovala.

„Víš.. ty chodíš na místní střední... je to tak?“

Přikývla jsem.

„Tak, když jsem tu ten nový, mohl bych se pro tebe pozítří stavit?... abys mi ukázala školu a tak.“

„Tak jo, klidně, stejně potřebuju odvoz, moje auto stále není opravené.“

„Tak jo, v pondělí se uvidíme. Pa a dobrou.“

„Dobrou“ křikla jsem, sešlápl plyn a byl pryč.

Nedařilo se mi vůbec usnout. Myslela jsem, že tohle celé byl jen sen, ale jak jinak bych se dostala domů? Přemýšlela jsem dost dlouho dokud mne nepřemohl spánek. Měla jsem sen, nepamatuji si o čem byl, ale byla jsem v něm šťastná.

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Může se pohádka stát realitou? Prolog + 1. díl:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře