Rozmýšlim se, jestli povídku ukončit nebo ne... uvídíme... podle toho, jak se vám líbí ;) Ale asi ne, protože pak by se tam nic z toho, co mám v úmyslu napsat, nevešlo :D Příjemné čtení přeje vaše teSSiee :)BTW: Tohle je takový pro mě oddechový díl, protože mám rozepsané asi 4 další jednorázovky a tohle je pro mě taková povídka, dá se říct na uklidnění :D
13.02.2010 (07:30) • • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 965×
Může se pohádka stát realitou? 8. díl
Podmínka
Stále jsem přemýšlela nad tou neznámou dívkou, co byla v mém pokoji. Třeba jsem vážně blázen, do deníku jsem cosi napsala, ale nepamatuji si to. A ta dívka je Celestii jen podobná. Proč by ne? Také je to rozumné vysvětlení, rozhodně přijatelnější, než že by se postava z mé pohádky stala skutečnou. Už jsem přemýšlela, jestli jsem vážně normální.
Uběhlo pár dní, Edward už mě tak často nenavštěvoval, měl prý moc práce do školy kvůli projektu do biologie. Věřila jsem mu, proč bych neměla? Ale sžíral mě pocit... ne, žárlivosti ne, ale... nejistoty. Strach mě obíhal ze všech stran. Ani jsem nevěděla proč.
Pustili mě po pár dnech a lékaři konstatovali, že to musel být jakýsi zkrat v mé mysli. Vzpomínky nebo něco takového, ale k psychoušovi mě naštěstí neposlali. Za to jsem vděčila otci Edwarda. Přimluvil se za mě. Bylo od něj milé a přívětivé gesto. Nevím, co bych jinak u psychologa říkala. Nejspíš seděla, koukala do blba a doktor by si poznamenal, že trpím nějakou poruchou. Možná by to tak i dopadlo, ale konečně mě propouštěli a já se vrátila domů. Táta byl rád, že jsem zase doma, sice mě navštívil jen jednou a o ničem jsme se moc nebavili, ale poznala jsem to, poznala jsem, že je rád z mé přítomnosti a z toho, že večeře už si nebude dělat sám, nespíš se kvůli jeho kuchařskému umění ani nenajedl.
Hned ráno mě probudilo lehké a mrazivé pohlazení po tváři. Úlekem jsem se rychle přesunula do sedu a zatočila se mi hlava.
„No tak, klídek, to jsem jen já.“ Edward se mi smál. Byla jsem naštvaná, ale za chvíli jsem se smála s ním, tolik mi chyběl jeho smích, hlas, dotek.
Políbil mě na tvář a se slovy „Snídani máš na stole“ se mě snažil vyhnat z vyhřáté postýlky. Ale já se stále necítila tolik fit, abych šla do školy. Ale převlékla jsem se a šla se nasnídat.
„Edwarde? Víš, musíš dnes do školy? Mně pořád není dobře a... tvůj táta říkal, že bych ještě tak dva, tři dny měla zůstat doma.“
Ukecávání mi nikdy moc nešlo, ale Edward vypadal, že by mu krátká absence ve škole vyhovovala. Přeci, střední školou si prošel už tolikrát.
„Tak jo, ale mám podmínku.“
‚Ajaj‘ napadlo mne.
„Jakou?“ snažila jsem se o vyrovnaný hlas, ale z nějakého důvodu to nešlo.
„Neboj,“ chlácholil mě, „jen mi slib, že zalezeš do postele nebo alespoň tady do obýváku na gauč a já tě budu moct obsluhovat. Platí?“ Věděl, že se nechci na nikoho věšet a nechat ho mě obsluhovat, ale jednou mi to snad neuškodí.
„Dobrá,“ souhlasila jsem nakonec. Na jeho tváři se rozlil nádherný úsměv, odhalující bílé dokonalé zuby.
„Tak, co si dáš v poledne k obědu?“
„Jseš si jistý, že to bude k jídlu? Když ty to nemůžeš ochutnat?“
„Klid, vždycky ti to přinesu ochutnat a ty mi řekneš co tam chceš přidat a tak.“ Byl svým nápadem příímo roztomile posedlý. Dlouho se nejspíš o nikoho nestaral. Ale jak jsem řekla, pro tentokrát to snad přežiju.
„Ale v tom případě mám taky podmínku,“ zašklebila jsem se.
„Jakou?“
„Představíš mě tvé rodině? Říkal jsi přece, že s Alice budeme nejlepší přítelkyně, tak proč to oddalovat.“ Nebyl tím nadšený, ale souhlasil. Hned na to mu zazvonil telefon.
„Dobře, vyřídím,“ zaklapl telefon.
„Mám ti říct, že Alice už se na tebe hrozně moc těší. Tak a mazej si lehnout, dnes se o tebe budu starat jako o královnu.“
Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Může se pohádka stát realitou? 8. díl:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!