Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Může se pohádka stát realitou? 5. díl

11.01.2010 (10:15) • • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 935×

Může se pohádka stát realitou? 5. díl

Špatné rozhodnutí

"Seděla sama ve své komnatě, ovíval ji lehký vánek, slunce ji svítilo do očí a slza ji stékala po tváři. Stále se nevzpamatovala z nabídky k sňatku. Nechtěla tomu věřit, stále doufala, že to celé byl jen nějaký špatný sen, bohužel, pro ni to byla krutá realita. Podobně se cítil i princ Edward, pociťoval smutek, zoufalství, ale vířila v něm i nenávist k otci, nechápal jak mohl něco takového udělat, byl si jistý, že otec ví o jeho citech k Celestii. Tak rád by věděl co si Celesie právě myslí, zda se trápí tak jako on sám nebo zda už přemýšlí o svatebních šatech. Bohužel se úplně mýlil, nebyla ani smutná ani nadšená, byla, byla úplně mimo.

Když král nechal hosty ubytovat zastavil se u své dcery a pověděl jí, že nápadníků, kteří žádali její ruku bylo mnoho a tak se buď provdá nebo ji sám vybere vhodného manžela. Bylo to od něj kruté, Celestie se stále úplně nevyrovnala se smrtí svého snoubence a pak otec přijde a řekne ji tohle. Byla na pokraji bláznovství, proplakala celou noc i celý další den. Nepila, nejedla, Armen připustil, že byl nejspíš moc krutý a přiznal sám sobě, že se nechoval jako otec, ale jako pouhý král. Bylo mu z něho samotného na nic. Chtěl se omluvit, ale zakázala mu vstupovat do její komnaty.

Po několika dnech, když odešla z dobrovolného vězení ve své loži, prohlásila během oběda Armenovi i jejich hostům, že přijímá nabídku Altea. Sama nevěřila, že něco takového vypustila z úst a ostatní nevěřili též. Armen se vzpamatoval jako první a byl zcela jistě nadšený z dceřina rozhodnutí. Na tváři mu zářil úsměv. Edward cítil přesný opak. V hlavě mu šla jedna myšlenka za druhou a na jednu určitou otázku nedokázal odpovědět. Proč? Cítil, že Celestie není šťastná, tak proč to udělala? Díval se na ni, propaloval ji pohledem. Nemohla se na něj podívat, opětovat jeho pohled, ale pak se podívala. Dívala se do očí člověku, kterého miluje a kterému právě tolik ublížila. Ale ublížila i sobě."

Přistihla jsem se jak zírám do deníku a čekám, že se něco stane, něco... vyjímečného, ano, tak bych to popsala. Asi jsem trochu přebrala, když jsme byly s Ang na oslavě Jessiciných narozenin, celkem jsem se divila, že mě pozvala, ale celý večer i pak ve škole, byla milá, příjemná, možná, že jsem podezřívavá, ale mám pocit, že něco chystá. Pořád tak nějak divně pokukuje po Edwardovi a mě to dohání k šílenství, ale proč bych měla žárlit, přece s ním nechodím a navíc musela bych žárlit na každou holku ve škole, protože Edward i s jeho bratry byly jako nováčci hlavní atrakce na této škole. Litovala jsem je, když já jsem tu byla "nová" taky se o mě všichni zajímali, padaly otázky tipu proč jsem se vrátila, co se vlastně stalo mojí mámě a podobné, někdy až dotěrné otázky.

Pak jsem pocítila nepatrné šťouchnutí do paže, otočila jsem se a viděla jak se Edward dívá přímo před sebe, podívala jsem se jeho směrem a viděla celkem nabroušeného učitele, kvůli mé nepozornosti mě vyzkoušel a já byla rudá jako rak. Naštěstí otázky, které dával, nebyly těžké tak sem vyfasovala za dvě.

Bolest jsem teď cítila téměř každý den a bylo to čím dál horší, ani prášky, které jsem brala každý den mi nijak extra nepomáhaly. Byla jsem zoufalá. Další den to bylo mnohem horší, bylo to jakoby se mé "druhé já" snažilo dostat ze mě ven, vím bláznivá představa, ale jak jinak si to vysvětlit.

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Může se pohádka stát realitou? 5. díl: