Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Může se pohádka stát realitou? 2. díl

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Může se pohádka stát realitou? 2. díldruhý díl je na světě..v minulém se Bella seznámila s Edwardem a tentokrát je tu něco z jejího života...prosím o komentáře...všechnu kritiku, vše co se vám nelíbí ale i naopak líbí prosím pište...moc si přeju aby tato povídka našla své příznivce, kteří ji budou rádi číst...budu moc vděčná za vše...díky x)..vaše teSSiee =* P.S Jistě jste si všimly, nebo si všimnete, že Bella píše svoji pohádku, a ta má také svůj vlastní příběh stejně jako povídka, proto se velmi omlouvám budou-li nějaké nadcházející díly s menší časovou prodlevou, já bych vážně asi jinak vraždila... x)

22.12.2009 (19:00) • • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 914×

Může se pohádka stát realitou? 2. díl

Princ, obluda, upír - kdo je ten pravý?

Probrala jsem se až kolem poledne, byla jsem malátná, byla jsem ráda, že jsem cestou do sprchy do ničeho nenarazila, pustila jsem ledovou vodu a velmi rychle se probrala.

„Nepříjemné probuzení,“ konstatovala jsem. Převlékla jsem se, vzala z pokoje deník, šla si udělat snídani a posadila jsem se na zadní verandu. Svítilo slunce, to se zde ve Forks nestávalo poslední dobou moc často. Musela jsem toho využít. Přemýšlela jsem o celém včerejším večeru a noci, o Edwardovi... rozhodla jsem se, bude další postavou v mé pohádce.

Dostane roli překrásného a mocného... ale koho... princ je, podle mě, na něj moc "obyčejný"... upír... napadlo mne, ani nevím jak... bude to princ z jednoho mocného klanu upírů... konečně jsem vymyslela co potřebuji, tak bych se mohla vrhnout na psaní.

"Celestie žila v podstatě sama, její otec měl jako vládce mnoho povinností a problémů a mezi služebnými vyvolávala strach a sama si nikoho moc k tělu nepustila. Bála se lidí, potom co jí zavraždili snoubence o nikoho nestála. Měla sice dost nápadníků, ale všechny odmítala.

Za královstvím se tyčila dominantní skála, plná zákoutí a jeskyň. Pokud zrovna neměla žádné povinnosti, chodila do okolních lesů a skal. Procházela se sama lesem. Milovala to. Tichý les, to se jí líbilo.

Byl pozdní večer, slunce pomalu zapadalo. Na obloze se vytvářely barevné mraky od odstínů světle oranžové až po tmavě rudou. A tam potkala mladíka. Mohl starý asi jako Celestie, bronzové vlasy mu padaly do hranatého obličeje, byl vysoký a svalnatý, rty měl rudé jako krev a oči černé jako uhel. Lekla se ho. Měla pocit, že by se měla bát, ale cítila přesný opak. Rychle se schovala za nejbližší strom a vyčkávala co se bude dít. Uběhlo možná pár sekund, minut? Otevřela své pomněnkové oči a uviděla ho přímo před sebou, byly od sebe centimetry. Stál před princeznou a v ruce držel rudou růži.

„Ta je pro tebe, opatruj ji,“ řekl. Celestie si k růži přivoněla a když se ohlédla mladík byl pryč. Bylo to jakoby někdo zamával kouzelným proutkem. Celestie zářila štěstím, vždy když si na onoho mladíka vzpomněla."

Dopsala jsem řádku a došlo mi, že ten se shoduje jak pro princeznu tak i pro mě.

„Ne, nejsem zamilovaná,“ snažila jsem se přesvědčit samu sebe, ale našla jsem v Edwardovi určité zalíbení, to jsem musela uznat.

Neděle uběhla celkem rychle, psala jsem, pak se něco málo se naučit a udělat pro Charlieho a sebe večeři. Lasagne. Naše oblíbené. Alespoň něco máme společného. Vždy mi opakoval, že jsem mladší kopie svojí mamky. Byla nádherná.

A proč byla?

Ona... stalo se to, když mi bylo 12. Na mé narozeniny.

S Charliem sice už dávno byli rozvedeni, ale stále spolu udržovali kontakt, hlavně kvůli mě, říkali mi oba, asi si mysleli, že jsem naivní. Viděla jsem jejich opět zamilované pohledy, když se viděli. A pak se také mnohem častěji ozývali tomu druhému, kvůli mě, samozřejmě. To se mnou chtěli mluvit. Třeba by se dali znova dohromady a mohli jsme být rodina.

Kdyby... se nestala ta autonehoda...

„Autonehoda.“

„... Autonehoda,“ opakovala jsem si.

Už to samotné slovo ve mě vyvolává zvláštní pocit, ale není to smutek ani stesk či bolest. Je to... smíření. Přiznala jsem si, že je moje máma mrtvá až po dlouhé době. Hodně dlouhé době. Za pár týdnů už to bude přesně 5 let.

Nenáviděla jsem hřbitovy už odjakživa a po smrti mamky to bylo horší. V té době jsem začala trpět traumatem, který mne, bohužel, poznamenal na celý život. Dodnes obdivuji tátu, že to se mnou všechno překonal a vydržel. Nemohla jsem ani chodit do školy jak jsem byla mimo. Trvalo to... téměř přes 2 roky... Poté už se nic takového neopakovalo, nevím jak, ani proč, ale ze dne na den jsem si uvědomila, co se vlastně tenkrát stalo.

Vlastně, podobný "šok" jsem si zažila minulé léto, když mi můj bývalý kluk zlomil srdce a začal si s jednou mojí "kamarádkou".

Sakra. Nehci na to myslet. Musím přemýšlet nad něčím pozitivnějším.. třeba, že se zítra, snad, staví Edward... no tak, copak neznám nic jiného?... asi ano, ale na nic si zrovna nemůžu vzpomenout... zatím...

Brzy ráno mne probudil nepříjemný zvuk mého auta. Charlie se ho pokoušel spravit. Nedařilo se. Vzpomněla jsem si, že má vlastně dovolenou, asi se opravdu hodně nudil už takhle po ránu a prostě se potřeboval zabavit. Koukla jsem na budík na poličce nad sebou a zpanikařila jsem. Zapomněla jsem si nařídit budík a Edward měl každou chvíli přijet. Bleskurychle jsem vlítla do koupelny a udělala ze sebe slušně vypadajícího člověka. Slámu na hlavě jsem se snažila pracně urovnat. Vzala jsem do ruky batoh a uslyšela klakson auta, kterým přijel Edward. Běžela jsem ze schodů, abych nepřišla pozdě, bylo by to, při nejmenším, trapné. Jenže při mém štěstí se mi zamotaly nohy a já padala ze schodů.

Tedy padala bych, kdyby mne nezastavily 2 chladné ruce.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se, ale já vnímala jen jeho se pohybující rudé rty.

„J.. jo.. jo jasně...“ vykoktala jsem.

„Takže, můžeme vyrazit?“

„Jo, jen co se dostanu zpět na nohy,“ pomohl mi vstát.

„Díky,“ řekla jsem.

„To nic.“

Už jsem nastupovala do auta, když se Charlie zeptal na jeho oblíbenou a navíc pěkně otravnou otázku.

„Máš všechno?“

Přikývla jsem.

„Opravdu?“ nenechal se odbýt.

Znovu jsem přikývla a udělala výraz na způsob "spěchám, zdržuješ", jenom se zasmál, popřál nám s Edwardem šťastnou cestu a vyjeli jsme, směr škola. Cestou mi vrtalo hlavou, že neměl žádné otázy k Edwardovi, znala jsem ho a radši se netěšila domů, kde mě jistě čeká příval dotěrných otázek.

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Může se pohádka stát realitou? 2. díl:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře