Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Může se pohádka stát realitou? 10. díl

Bella, by gossipgirl


Může se pohádka stát realitou? 10. díl10. díl snad se bude líbit... A kdo myslíte, že je návštěva Cullenových? Příjemné čtení vám přeje teSSiee :o)

Může se pohádka stát realitou? – 10. díl

Ne! To není možné!

Edward přijel přesně v 5 hodin, jak jsme se dohodli. Vždy byl přesný, možná až moc, protože já nikdy nestíhala. Přišel tiše za mnou do pokoje, ani jsem ho nezaslechla, plížil se jako kočka. Zrovna jsem si oblékala jeho oblíbený modrý svetr, otočila se a leknutím přestala na chvilinku dýchat.

„Bells? V pořádku? Nechtěl jsem tě vylekat, promiň.“

„Ne to je v pohodě,“ zalhala jsem trochu a usmála se. Vlastně jsem se začala smát na celé kolo a nemohla přestat. Bolelo mě už břicho a Edward se na mě a nejspíš netušil, co si má myslet, ale taky se pomalu začínal smát.

„Čemu se smějeme? Nebo spíš ty řehtáš?“

„Já… já…“ nemohla jsem popadnout dech.

„Já ti ani nevím… jen prostě… já nevím,“ zasmála jsem se znova.

Měla jsem takovou chuť se smát, ani jsem nevěděla čemu se smát. Určitě na mě musel být pohled jako na blázna. Pomalu jsem se uklidnila a Edward stále dumal nad tím, jestli mi náhodou nehráblo. Ani se nedivím.

„Víš ta naše návštěva…“ Edward mluvil pomalu a každé slovo jako by nejdřív rozumně vybíral.

„Edwarde, mě je to jedno. Je mi to opravdu fuk. Hlavně když tam budeš ty a tvá rodina, ostatní mě nezajímají.“ Popravdě užírala mě zvědavost, ale nepodléhala jsem jí.

„Dobře, ale až tu ‚osobu‘ spatříš., vzpomeň si a to, co ti teď řeknu. Nechtěla jsi to vědět.“

„Jasný, vzpomenu si. Ale no tak. Určitě to nebude tak hrozné, jak říkáš.“

„Když myslíš,“ zamumlal si spíš pro sebe. Raději jsem jeho poznámku přešla mlčením a hledala svoji oblíbenou bundu.

„Edwarde, nevíš…“ Nestihla jsem doříct ani a už jsem měla bundu přes ramena.

Lehce jsem se usmála na poděkování a vyšla jsem pomalu z pokoje. Charlie již byl doma a díval se, jak jinak než na fotbal. Nechápu, co ho na tom pořád baví.

„V kolik se vrátíš?“ Tušila jsem, že zvědavost mu nedá a zeptá se. Tomu jsem se uchechtla. Charlie jen obrátil oči v sloup.

„Přivedu ji brzy. Nejdéle v deset bude doma.“ Edward ho ujišťoval, jak nejlépe mohl.

„Tak dobrá.“ To bylo jediné, co Charlie řekl. Jak typické. Pro něj.

Venku lehce mrholilo, žádný div. Nasedli jsme do auta a během několika minut se octli u vjezdu do garáže jejich domu.

„Můžeme?“ Byla to spíše řečnická otázka, protože setinu vteřiny po jejím vyslovení už mi otevíral dveře.

Vystoupila jsem a ruku v ruce jsme šli k němu domů. Zahlédla jsem Alice, jak se dívá zpod záclon.

‚Hlavně nenápadně,‘ napadlo mne v tu chvíli.

Automaticky jsem chtěla zaklepat na dveře, ale otevřely se mnohem, mnohem dříve.

„Ahoj, vítej u nás doma… a za návštěvu se omlouváme, netušil to nikdo tady.“ To bylo trochu víc než divné, neříkal náhodou Edward něco o Aliciných schopnostech? Nemělo cenu to řešit, přeci jen, u těchto lidí jsem byla poprvé a ani jsem netušila, jak jejich schopnosti fungují. Ale Alice se tvářila zamyšleně.

Seznámila jsem se se všemi z rodiny Cullenů a pak jsem zahlédla… Celestii. Měla jsem sto chutí vyškrábat jí oči a mnoho dalších věcí, ale to jsem nemohla. Vyloudila jsem na tváři lehký, téměř přesvědčivý úsměv. Určitě si všimla, že je nucený. Ten její byl naprosto stejný.

„Celestie, páni, tebe bych tu nečekala.“ Můj hlas zněl lehce přeslazeně, ale ostatní se posměšně zasmáli. Sice téměř nikdo netušil z jakého důvodu ji nemám ráda, ale... vycítili tu nenávist ve vzduchu...

Víš, já tebe táké ne. Jenom jsem se zastavila za Carlislem, potřebovala jsem si zjistit pár informací, ohledně nemocnice, pomáhám tam totiž.“

Já vím,“ přerušila jsem její samochválu. Viděla jsem tě u mě v pokoji, ale víš co, zajímalo by mě co jsi tam dělala. A navíc na JIPce...“ Carlisle, který zatím jen částečně poslouchal náš rozhovor se jakoby 'zasekl' a začal dávat větší pozor našim slovům.

Víte, asi bych už opravdu měla jít. Jen pekážím, Carlisle děkuji za ty formuláře.“ Vydala se ven ze dveří, které ji Emmett s neskrývanou radostí otevřel a po jejím pomalém odchodu je s hlasitým bouchnutím zavřel.

Zábava mohla začít.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Může se pohádka stát realitou? 10. díl:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!