Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Mutantka - 3. kapitola

01.07.2013 (09:30) • KristenPattinsonTwilight • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1004×

Emmett napřáhl ruku a chtěl tu holku uhodit do hlavy. Panebože...

„Emmette, ne!” zařval jsem z plných plic. Emmettova ruka se zastavila těsně před okamžikem, než stačila udělat té dívce z hlavy kaši.

Vždyť já věděl, kdo ta dívka je. Já ji znal...

Dívala se na mě stejně vyjeveně, jako já na ni. Nemohl jsem tomu uvěřit. Že by to mohla být ona? Ale to není možné, vždyť byla nakažená! A není moc pravděpodobné, že by se jí to stalo. Toho už by bylo moc. On a ona... Ne, to je moc náhod najednou. Nebo snad ano? Je to vůbec možné?

„Edwarde,” šeptl jsem a stoupil o krok dozadu. Chtěl jsem mu nechat prostor. Ihned stál vedle mě a já ho popostrčil dopředu. To celé se mi vypálilo v paměti a já na to nikdy nezapomenu. 

Edward přešel k ní, napřáhl ruce a ona mu překvapeně šla do náruče. Bylo to kouzelné. Ona plakala, on potichu vzlykal a navzájem se objímali. Hladil ji po vlasech a šeptal do ucha, že to bude dobré. Že je tu pro ni. Že už se nikdy do Volterry nevrátí...

Edward

Rychle jsem přistoupil k ní, rozevřel svou náruč a čekal, jestli do ní půjde. Chvíli jsem se bál, že je v takovém šoku, že to neudělá. Jistě, viděla mě umírat. Samozřejmě, že si myslela, že jsem mrtvý. Ale neváhala ani chvilku a hned mě pevně objala. Sevřel jsem ji v náruči a nechtěl ji už nikdy v životě pustit. Nikdy! Hladil jsem ji po vlasech a sliboval modré z nebe. Carlisle nám v rychlosti vysvětlil, co jsou takzvaní mutanti zač. Předpokládal jsem nějaké obludy, ale... Proboha, jednou z nich je moje sestra! Moje malá Charlotta.

„Edwarde, ty žiješ,” vzlykla a rukou si utřela slzy, které jí stékaly po tvářích. Tím pádem mě přestala objímat a oddálila se tak, abychom si viděli do tváří. Však mě držela za ruce.

„Já ano, ale neměl jsem nejmenší ponětí, že...”

„Co ty? Já myslela, že jsi mrtvý. Byla to pro mě hotová věc. Vždyť jsem tě viděla v tom hrozném stavu a pak... Objímala jsem tvé mrtvé tělo! Byl jsi mrtvý,” zazvlykala znovu.

„Ach, Charlotto,” usmál jsem se na ni a setřel jí z tváře posledních pár slz. Nevěděl jsem, že ona může skutečně brečet, uvědomil jsem si. To už u nás byla úplně celá rodina. Kromě Nessie, která byla někde s Jacobem.

„Lásko, kdo to je?” Uslyšel jsem známý hlas a na pravém rameni ucítil něčí ruku. Otočil jsem se čelem k té osobě. Bella.

„Bello, tohle je moje biologiská sestra - Charlotta. A Charlotto, tohle je moje žena - Bella.” Charlotta vykulila oči a otevřela pusu, kterou poté němě otevírala a zavírala. Oči jí lítaly sem a tam, jak se dívala ze mě na Bellu a z Belly na mě.

„Ž-ž-ž-žena?!” vykoktala nevěřícně. Ne, není to žena, je to muž, ale to vůbec nic...

„Sestra? Biologická?” vyrazila ze sebe Bella. Jedna za osmnáct a druhá bez dvou za dvacet.

„To čumim,” doplnil Emmett za obě dvě.

***

Charlotta

„Takže... Jestli to chápu dobře - tady Bella je tvoje žena. Jste manželé už nějaký ten rok a... Carlisle je ten milý doktor a on tě přeměnil. Ty jsi přeměnil Bellu a žijete spolu. A všichni jste - rodina?” ptala jsem se nejmíň po sté. Z toho, že Edward žije a je z něj upír, jsem byla hodně vyjukaná. Můj bratr žije? A je z něj upír? Páni... Cullenovi mě vzali k sobě do domu, kde to bylo... Hezké, ale, no, divné. Všechno bylo perfektně sladěné. Většinou do bílé barvy. V obývacím pokoji měli takovou divnou, černou krabici, která byla pevná a hodně úzká. Pod ní na stolku bylo dalších pár krabic, ale některé svítily a nebyly tak úzké. Taky byly ohodně menší. To mi musí vysvětlit.

„Správně," řekl Edward a přikývl. „A ty jsi kříženec upíra a vlkodlaka. Felix tě proměnil a záměrně přivolal vlkodlaka, který tě taky kousl. Pak jsi se probudila ve vězení, kde bylo dalších pár... mutantů? To je děsné pojmenování. A oni vás tam mučili a učili být agresivní. Takové zbraně, řekl bych. A proč tě vlasně ten vlkodlak dobrovolně kousl?” ptal se pro změnu on.

„Jak známo - upíří jed vlkodlaky zabíjí. A vlci mají ve své krvy gen, který je mění, ale zároveň ho žádné testy neodhalí. Jako kdyby nebyl. A v jejich slinách něco málo z toho genu je. Oni sami si to neuvědomují. A jak jsem mluvila o tom, že upíří jed vlkodlaky zabije, oni si myslí něco podobného, ale naopak. Všichni vlci se domnívají, že pokud kousnou člověka, kterého kousl upír, zemře. Jenže tak to není. S jedem se smíchají sliny a ta malá částečka genu. Ale je tu velké riziko, že se to nepovede. Ovšem,” vysvětlila jsem mu to.

Všechny jsem přejela pohledem a zastavila se na Belle. Nějak se mi nezdála a celkově jsem k ní byla hodně nedůvěřivá, ale nikdo si toho nevšiml. Kdybych jedla lidské jídlo a ona mi nabídla, nevzala bych si. Zvláštně se na mě dívala a svým způsobem jsem z ní měla strach. Mohla udělat cokoliv a kdykoliv. Lehce jsem přivřela oči a soustředila se na ni. Hledala jsem tu správnou vlnu. Ale jako kdyby se mi vyhýbala, nechtěla mi otevřít svou mysl. Byla štít. Ale žádný mentální štít nebyl tak dobrý, aby mi odolal. Našla jsem ji.

Myslíš to vážně, Bello, a nebo se přetvařuješ? Vidím, jak se na mě koukáš, a rozhodně se mi to nelíbí. Tak to vyklop...

Očekávala jsem, že mi rozumně v myšlenkách odpoví. Nejlépe ihned, protože se mi ztrácela. Ale ona si nedala říct, zaklepala hlavou a párkrát zamrkala. Její chování bylo tak... lidské?!

„Charlotto, je něco, co jsi nám o sobě neřekla?” zeptala se podezřívavě.

„Co se děje, lásko?” zeptal se jí starostlivě Edward. Při tom oslovení mi zatrnulo.

„Myslíš to vážně, Bello, a nebo se přetvařuješ? Vidím, jak se na mě koukáš, a rozhodně se mi to nelíbí. Tak to vyklop...” zopakovala moje slova. Všichni se na mě divně podívali a já si připadala takhle malinká. 

„Ty jsi nevěděl, Carlisle, že můj druh umí číst myšlenky? To je divné... Dokážeme je číst jenom na chvilku, ale hlavně je dokážeme přetvářet. Já jsem Bellinu myšlenku změnila tak, aby si představila, jak jí tohle říkám. Dívá se na mě vážně divně a ty víš, Carlisle, že mám důvody být podezřívavá,” obrátila jsem se na hlavu téhle rodiny.

„Nevěděl jsem to, tohle mi Aro zatajil, ale ano, máš na to právo.”

„A proč bys vlastně měla být podezřívavá?” zeptal se nechápavě a zároveň udiveně Edward.

„To je úplně snadné, Edwarde. Umřela mi matka, umřel mi bratr a mě s otcem chřipka taky už zdolávala. Pak někdo ukradl tvé tělo a mě pokousal upír. Po něm vlkodlak a já se stala mutantkou, poté jsem sto let byla vězněna ve vězení, mučena a učena k agresivitě, jako bych snad byla nějaká zbraň. A když jsem s dvěma mutantky utekla, chtěl mi z hlavy udělat kaši upír, který pije zvířecí krev. A na konec jsem zjistila, že je můj bratr upír a má upíří ženu. To je, myslím, dost důvodů na to, abych byla podezřívavá.”

Autor: KristenPattinsonTwilight (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Mutantka - 3. kapitola: