Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Musíš si vybrat Jane! - 15. kapitola

28.11.2010 (19:45) • Jane006 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2422×

15. kapitola – Rozmluva

(pohled Belly)

Po škole jsem se s Alecem rozloučila obzvlášť dlouhým a vášnivým polibkem, než jsem nasedla do auta k Edwardovi, který se pořád tvářil, jako by chtěl teď a tady někoho zabít. Nedivila jsem se mu… ale proč se ode mě nemohl jednoduše odpoutat tak, jako já od něho?

Bylo mi jasné, že když už k němu nic necítím, nemohl to být ten pravý. K Alecovi to bylo něco jiného… Ale Edwarda mi bylo líto. Přála bych si, aby si také někoho našel. Jenže on je moc… nevím, jak to říct. Za prvé se vždy drží zpátky. Gentleman. Za druhé… každá upírka i žena by mu padla k nohám, ale on je prostě ignoruje a stále se upíná na mě. Paličák…

Při řízení po mně stále pokukoval a já se zatvrzele dívala z okénka. Byla jsem zvědavá, kde žijí tentokrát a jaký je jejich dům a podobně. Hlavně jsem se těšila na Esme, která pro mě byla jako moje vlastní matka. V tom mě něco napadlo.

„Edwarde?“

„Ano?“ zeptal se, očividně potěšen, že na něj mluvím.

„Co jste vlastně řekli Charliemu, když jsem odešla?“ Znervózněl.

„No… víš… Bello… on po tobě chtěl vyhlásit pátrání… a už chtěl volat i FBI… my… my jsme mu… zkrátka jsme mu přivedli ukázat Renesmé a řekli jsme mu pravdu… celou. Někdy za ním ještě jezdíme. Nessie ho má velice ráda.“

„To nemyslíš vážně? Můj otec to ví? Víš, v jakém je nebezpečí? Kdyby se to dozvěděl Aro! Koukej si to nechat pro sebe, Edwarde, nebo tě osobně roztrhám a spálím!“ vyhrožovala jsem mu, ale nečekala jsem, co udělá. Sjel ke krajnici a vystoupil z auta.

„Co to děláš?“ ptala jsem se ho stále nabroušeně .

„Co já dělám? Ne, co to děláš ty, Bello! Ty mi vyhrožuješ smrtí? Ty?! Ty už jsi mě roztrhala a spálila! Tady! U srdce! To si rozdrtila přímo v prach! Hned jak porodíš Nessie, si zmizíš bůhvíkam a my tě nemáme hledat. Tvůj otec by byl schopný po tobě stále pátrat, tak mu řekneme pravdu. Sice ho to trochu vyděsí, ale alespoň trošku uklidní a zas je to špatně!

Po pěti letech jsem tě potkal Bello! Svoji ženu, která mi ani nedala vědět, že se se mnou dala rozvést. A pak?! Vidím tě, jak se cicmáš s tím krvelačným parchantem z Volterry a říkám si: Sakra, co se to s tebou děje?! A ty? Ty nám pak odhalíš, že sama také zabíjíš lidi a jsi na to snad ještě hrdá?! Krucinál, Bello, co je to s tebou?

Kde je ta věčná láska, kterou jsme si slibovali? Nechala jsi mě tu… samotného… s tvojí dcerou… a za celou tu dobu jsi jí neposlala ani jeden jediný mizerný dopis! Víš, jak to ona nesla? Ona si na tebe totiž pamatovala! Znala tě a nechápala, proč jsi ji opustila!“ zakřičel na mně tohle všechno, praštil do stromu vedle sebe a ten se zlomil v půli. Pak se sesul po zbytku jeho kmene na zem a bezmocně na mě zíral. Vybuchla jsem.

„A ty si myslíš, bůhvíjak jsem to tam měla lehké?! Aro mi ten první rok skoro denně vyhrožoval a připomínal mi, co se stane, pokud Volterru opustím. Šílela jsem z toho! Bála se tam cokoliv říct, i když navenek jsem nosila vždy chladnou a bezcitnou tvář! Tam to ani jinak nejde. Tam jde jen o moc... a... i když každý z Volterry má Ara i jeho bratrů dost, bojí se mu vzepřít. A já?! Mám tam sice vysoké postavení jako členka gardy a osobní stráž bratrů a mám tam také přátele, ale myslíš, že šest upírů a člověk má šanci se jim postavit a přežít? Říkáš, že jsem zrůda? A kdo myslíš, že už přes pět let brání Arovi zabít Giannu a snaží se ho přemluvit, aby ji jen přeměnil? Copak nestačilo, jak jsem si to zavařila, když jsem odmítla Arovi dělat poslušnou děvku jako ostatní volterrské upírky, co se mu zalíbily? Nestačila ta zášť jeho manželky a jeho neustálé narážky?!"

Edward na mě jen nevěřícně zíral. Neměl slov a já se trošku uklidnila.

„Víš, Edwarde… já neměla na vybranou, než tam zůstat… zabili by vás a navíc… po přeměně už jsem k tobě nic necítila. Nechápala jsem to, byla jsem tak trochu zmatená a potřebovala si to v hlavě urovnat, a tak se taky stalo. Ve Volteře. Vše jsem byla schopná vydržet kvůli vám a navíc jsem si tam našla i přátele. A lásku. Tam jsem poznala Aleca… a nechala se rozvést (nemusí vědět, že s ním chodím teprve od včerejška, ne?).

Chtěla jsem dát o sobě vědět, ale Aro mě hlídal. Doslova na každém kroku, i když se mně vlastně bál… a já se bála jeho. Když jsem si to v hlavě urovnala, došlo mi, že vás stejně všechny miluju, a kdybych se vás pokusila kontaktovat, jen by vám to mohlo ublížit. Ve Volteře jsem na sobě nedala nic znát, ale začala jsem po hradu chodit jako tělo bez duše. Jane a Alec nejsou ve skutečnosti tací, jací se zdají. Jane jsem přirostla k srdci jako sestra, a tak pro mě udělala jednu důležitou věc. Ona má, alespoň částečný, vliv na Ara a vyjednala mi tuhle… jak bych to řekla… dovolenou… ale nikdo nečekal, že tu narazíme právě na vás. Kdyby to Aro zjistil… Vážně nevím…“ vylila jsem mu svoje starosti za posledních pět let. A sesula se k němu, opírajíc se o zbytek stromu.

„Takže… ty už ke mně vážně nic necítíš? Ale jak to?“

„Edwarde… já nevím, ale myslím si, že pro mě prostě nejsi ten pravý. Jako člověka si mě dokázal okouzlit a stále tě mám ráda a… myslím, že vím, co jsem na tobě tenkrát viděla… ale dnes… už je to jiné. Já jsem jiná. Změnila jsem se. Už nepotřebuji ochránce ani někoho, o koho bych se měla opřít. Jsem silná a vystačím si sama se sebou. Nerada jsem na někom závislá a nezlob se… ale nerada mám stále někoho za zadkem.

Tohle se mi na Alecovi líbí. Sice žárlí, ale nechává mi volnost, pouští mě tam, kam chci. Vzpomeň si, jak jsi mě nechtěl pouštět za Jakem… a než něco namítneš, já vím, že jsi mě nakonec pustil, ale musela jsem za ním napřed utéct.“

„Spíš ujet na motorce... a s ním!“

„Hm… já si prostě myslím, že to tak prostě mělo být. Nebyli jsem si souzeni. Ale oba máme něco, v co jsme nikdy ani nedoufali. Krásnou dceru. Víš, já také byla tehdy smířená s myšlenkou, že už mít děti nebudu a Nessie pro mě byla a je dar z nebes a za tenhle dar jsem ti neskonale vděčná. Pak se to ale zvrtlo a kdo ví, pokud by pro mě nepřišli z Volterry… možná, že bych tam utekla časem já sama. “

Pořád si mě prohlížel.

„Díky.“

„Za co?“

„Za to, že jsi ke mně byla upřímná. Že si mě nechala nahlédnout do své hlavy.“

„Aha… tak to není zač. A… bylo by moc troufalé, kdybych na tebe měla jednu prosbu?“

„Přej si cokoliv…“

„To, co jsi říkal… to s Charliem… ráda bych ho viděla, ale bojím se, jak mě vezme. Zajel bys se mnou a Nessie o víkendu za ním?“

„Rád, Ness už ho stejně dlouho neviděla.“

„Takže bude ráda?“

„Ani nevíš jak, Charlieho miluje. A on jí taky. Na prázdniny obvykle jezdí k němu. Sice se nám po ní stýská, ale co teprve Charliemu. Je tam sám, chudák, tak je rád, že mu tam dělá jeho vnučka společnost. Nikdy se jí odtamtud nechce. To až poslední dobou. Ale ne kvůli nám. Kvůli tomu psisku.“

Zavrčela jsem.

„On se do ní vážně otiskl?“

„Ano a já z toho nejsem nijak nadšený.“

„To ani já ne. Sice jsem kdysi chtěla, aby Jake byl můj příbuzný, ale že to bude můj zeť… to bych si nemyslela a ani to nechci.“

„Ano… ale konec konců… mohla si vybrat hůř, no ne? On ji bude po zbytek věčnosti milovat a ona bude vědět, že ji nikdy nepodvede, ani jí neublíží. To by jen zkusil a byla by to ta poslední věc, co by kdy udělal. To mi věř. Rozcupoval bych ho...“

„A já bych ti pomohla.“

„A jeho kožich bychom si nechali jako trofej na stěnu nebo před krb.“

„Brr! Jen to ne! Vždyť by příšerně smrděla.“

Začal se smát. „Tak tahle Bella mi chyběla.“

„Hm... a víš, že mně taky? Ve Volteře jsou všichni moc vážní… a po čase je tam nuda,“ zašklebila jsem se.

„To chápu.“ Potěšilo mě, že se usmál. On to zvládne. On se z toho dostane, já to vím. On je silný, vždycky byl.

„Tak… a teď aby se sem začali sbíhat všechny upírky světa.“

„A proč?

„Protože teď jsi opravdu a oficiálně zase volný a být tebou… nelámala bych si se mnou hlavu a někoho si našla. Já udělala to samé a není to tak těžké, věř mi.“

„Dobře, budu ti věřit.“

Vstal a rozhlédl se kolem. Měli jsme za druhým autem už slušné zpoždění, ale nikdo nás nehledal.  Edward mi podal ruku, já se ho chytla a vyhoupla se na nohy. Otevřela jsem si dveře auta a nasedla. Edward také nasedl a vyjel vstříc svému domovu.

Autor: Jane006 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Musíš si vybrat Jane! - 15. kapitola: