Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Musím tě najít! - 8. kapitola

Macken

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Musím tě najít! - 8. kapitolaBella se vrací z táboráku v LaPush a cestou se jí stane nehoda, která bude mít příšerné následky.

02.09.2010 (07:30) • LittleSonny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1224×

← 7.kapitola

 

8.KAPITOLA

ZTRÁTA PAMĚTI

Bylo něco po jedenácté večer, pršelo a tma byla taková, že nebylo vidět na krok. A v tomhle jsem jela domů z LaPush. Nebylo to daleko, ale cesta byla na mnoha místech vymletá prudkými lijáky a tak jsem jela hodně pomalu a někdy musela zajet až do druhého pruhu, abych se těm výmolům vyhla. Ovšem to mi tolik nevadilo, protože jsem věděla, že v tuhle dobu jen tak někoho nepotkám.

Spíš mi vadila ta únava, která na mě sedla. Oči se mi zavíraly a každých pár vteřin jsem zívla. Věděla jsem, že takhle ospalá bych řídit neměla, ale bylo by pro mě potupné teď jet s Charliem a zítra ráno jet autobusem do LaPush pro Chevyho.

A právě tohle všechno, zavinilo to, co se stalo za malou chvíli po tom, co jsem přejela malý mostek přes říčku, jejíž jméno jsem si ani za ty roky nedokázala zapamatovat a která vlastně tekla jen tím hustým lesem, kterým jsem právě projížděla.

Objížděla jsem zrovna hluboký výmol, když se naproti mně ze zatáčky vyřítilo nějaké auto. Jeho světla mě oslepila a já automaticky trhla volantem na druhou stranu. To ale byla ta nejhorší věc, jako jsem mohla udělat. Silnice byla mokrá a já dostala smyk. Zavřískla jsem začala hystericky máchat rukama kolem sebe místo toho, abych točila volantem na druhou stranu.

Auto s ošklivým zvukem skřípějícího kovu narazilo do nejbližšího stromu a já se prudce uhodila hlavou do volantu. Ve stejnou chvíli se přední sklo roztříštilo na miliony malých kousků, které se mě zabodávaly do obličeje a rukou, kterýma jsem teď křečovitě držela volant.

Hlava se mi začala točit a hučelo mi v ní tak, že jsem neslyšela nic kolem sebe. V krku jsem ucítila odpornou pachuť žaludečních šťáv, kterými mi dával žaludek najevo brzké zvracení. V žebrech mě nesmyslně píchalo a přes prsa jsem cítila tupou bolest od bezpečnostního pásu.

Zavírajícíma se očima jsem se snažila zjistit, jestli se neblíží nějaká pomoc, ale nedokázala jsem zaostřit, navíc, jediné co jsem viděla byla černočerná neprůstupná tma. Chtěla jsem udržet oči otevřené, ale zdálo se to jako nesplnitelný úkol. Proto jsem přestala bojovat a nechala odplout svou mysl na vlnách svobody, za mým Edwardem….

 

Slyšela jsem, jak někdo z dálky zoufale volá mé jméno. Toužila jsem mu odpovědět, chtěla jsem vědět, co se stalo. Náhle mi někdo odhrnul obě víčka a posvítil ostrým kuželem světla do očí. Nejdřív do levého, pak don pravého. Přála jsem si, abych oči dokázala zavřít ale nešlo to. Pak jsem opět zaslechla hlasy, tentokrát tlumené a o něco blíž než předtím.

„Je v bezvědomí,“ promluvil jeden.

„Já vím, ale bude v pořádku, že?“ zeptal se ten druhý, velmi povědomý hlas.

„Měla by,“ souhlasil ten první. „Ale to nemůžu říct s určitostí. Musíme jí vzít do nemocnice.“

„Co by se mohlo stát?“ zeptal se opět ten druhý, tentokrát zděšeně.

„Nic vážného, Charlie. Maximálně by mohla utrpět ztrátu paměti, ale myslím, že je to velmi nepravděpodobné. A kdyby se to stalo, byla by to nanejvýš chvilková záležitost.“

„Tati?“ zakřičela jsem zoufale. Z mých úst ale nevyšla ani hláska. Co se to ksakru stalo? Proč mě Charlie neslyší? A proč nemůžu hýbat tělem? probíhalo mi myslí.

„Dobře,“ řekl klidněji Charlie. „Tak jí odvezte, pojedu za vámi, Waltere.“

Cítila jsem, jak mě někdo drží křečovitě za ruku, zřejmě táta. Pak stisk povolil až nakonec zmizel úplně. Za malý moment někdo začal opatrně hýbat mým tělem. Zřejmě se ten někdo snažil, aby se mě dotýkal co nejméně, ale já netušila proč. Copak jsem z cukru?

Byla to jen chvíle, kdy jsem byla v něžném objetí, po které jsem se ocitla na něčem měkkém a chladném. Nedokázala jsem s určitostí říct co to je, ale tušila jsem, že to má něco společného s tím povykem okolo mě.

Pak se lůžko – jak jsem si později vzpomněla – lehce otřáslo a ozvaly se dvě ohlušující rány, mezi nimiž byla odmlka asi pět vteřin. Následoval zvuk předení motoru, který jsem s jistotou poznala. Když se auto rozjelo, trochu to z mým lůžkem cuklo, ale já už to skoro nevnímala, protože jsem znovu upadla do nevědomí.

 

Tentokrát mě vyslovení mého jména probudilo. Otevřela jsem oči a párkrát zamrkala, aby si moje oči zvykli na nepříjemné umělé osvětlení. Charlie si mého pohybu ihned všiml a přispěchal ke mně.

„Tati? Kde to jsem? A kde je máma?“ zeptala jsem se ho vyděšeně.

„Bells, jsi v nemocnici. Měla jsi nehodu.“

„Um… dobře a kde je máma?“ zopakovala jsem svou otázku.

„Máma je přece s Philem na Floridě, v Jacksonvillu,“ zeptal se táta nechápavě.

„Cože? Na Floridě?“ svraštila jsem obočí. „Kde to jsem? Myslím, město, tati.“

„No přece ve Forks. Asi před třemi dny jsi sem přijela. Teď klidně lež, zavolám Waltera,“ řekl a pomalu odešel pryč.

Místnost, ve které jsem ležela, byla na nemocniční pokoj nezvykle velká. Stěny měli barvu oliv, stejně jako oblečení všech doktorů a sester – jak jsem předpokládala. Na protější straně pokoje byla ještě jedna postel, která vypadala neustlaně, zřejmě na ní někdo ještě před chvílí spal. Že by Charlie?

Z ostrého světla, které na mě svítilo z bílých lamp na stropě, mě rozbolely oči. Bylo to nepříjemné a tak jsem si je zakryla rukou. Možná jsem na chvíli usla, nevím, ale každopádně mě vzbudila až lehké, decentní odkašlání. Ihned jsem si ruku z očí sundala a prohlížela si postaršího muže s prošedivělými vlasy a strništěm na bradě.

„Ahoj, jsem doktor Walter Ransome. Prý si nic nepamatuješ, je to pravda?“ promluvil tlumeným, kultivovaným hlasem.

„Cože? Ne, to není pravda. Všechno si pamatuju, jen… nevím, jak jsem se sem dostala. To je vše,“ chtěla jsem to zamluvit.

„Takže, uděláme malý test, ano?“

„Klidně,“ odfrkla jsem si.

„Jak se jmenuješ?“

„Isabella Marie Swanová,“ odpověděla jsem automaticky. Walter se podíval na tátu a ten lehce přikývl na souhlas, že mluvím pravdu.

„Dobře,“ usmál se klidně. Za to já jsem začínala být nevrlá. „Kdy jsi přijela do Forks?“

Zasáhl do černého. Odpověď na tuhle otázku jsem neznala. Bylo pro mě těžké to přiznat. „Dobře! Vyhrál jste! Nevím to, jste šťastnej?“ rozkřikla jsem se na toho milého doktora. Nevím, co mě to popadlo.

Walter se jen usmál. „Typická reakce,“ řekl směrem k Charliemu. „Klid, děvenko. Všechno bude v pořádku.“

„Jak…?“ pípla jsem. Styděla jsem se za svou předchozí nevrlou reakci.

„Nějaká situace ti to všechno připomene. Bude to jako rozbuška. Bum! a paměť bude zpátky, ale může to trvat pár dní… nebo taky měsíců,“ usmál se omluvně, jako kdyby zato, že jsem ztratila paměť, mohl on.

„Měsíců?“ špitla jsem zoufale. Podívala jsem se na Charlieho, ale ten měl na tváři jen lehký úsměv.

„Neboj Bello, paměť se ti vrátí,“ mrknul na mě. „A teď spi. Musíš nabrat spoustu síly,“ řekl, vytáhl z kapsy malou injekční stříkačku a píchnul mě s ní do ruky. Chvíli jsem ho s uraženým výrazem pozorovala, ale po chvíli se mi opět zavřeli víčka a já usnula bezesným spánkem.

→ 9. kapitola

Shrnutí

Autor: LittleSonny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Musím tě najít! - 8. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře