Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Musím tě najít! - 6. kapitola

TWilight boys

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Musím tě najít! - 6. kapitolaBella se dozví docela dost nečekanou zprávu, která jí tak trochu zničí její iluzi o tom, že je všechno stejné až na to, že Cullenovi teprve přijedou. Co se stane, si ale musíte přečíst sami.
Doufám, že zanecháte alespoň malý komentář :). Budu ráda i za kritiku! :)

12.08.2010 (10:45) • LittleSonny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1823×

←5.kapitola

 

 

6.KAPITOLA

ŠPATNÁ ZPRÁVA

Byl pátek dopoledne, těsně potom, co jsem se alespoň trochu vzpamatovala ze svého nočního výletu, slyšela jsem Edwardův hlas, který mě přiměl „začít normální život“ a těsně po tom, co jsem málem usnula ve stoje. Nebylo snadné něco dělat, protože nejen kvůli bolavým zádům a třeštící hlavě, byl každý pohyb jako mučení, takže jsem se rozhodla, že se uložím v obýváku na gauči, pustím si nějaký film a zkusím si tím protáhnou své ztuhlé svaly.

Byla jsem ráda, že mě Charlie ještě dnes nechal doma a já nemusela jít do školy. Už jen z pomyšlení na upřené pohledy mých nových spolužáků se mi dělalo špatně. Ne, že bych byla ve Forks úplně nová, táta se mě vždycky snažil „aklimatizovat“ s ostatními dětmi mého věku, ale já se vždy raději držela stranou. Neměla jsem si s ostatními o čem povídat, a tak jsem po několika marných pokusech Charliemu řekla, ať už si o mě nedělá starosti a klidně mě nechá doma, že si vystačím sama.

Jedinými mými kamarády se tak stali kluci z rezervace La Push, která leží od Forks asi patnáct kilometrů a kde jsme s Charliem trávili skoro všechen volný čas. Tedy, s Charliem moc ne. Ten byl vždycky s Billym – Jakovým tátou – uvnitř a sledovali fotbalové zápasy.

Zato já jsem s Jakem a občas s Quilem a Embrym, stále něco podnikala. Lozili jsme na pláži po těch obrovských kluzkých kamenech a vždycky utíkali před dospělými, kteří o nás měli strach a křičeli na nás, ať slezeme. Dodnes si jasně pamatuji náš tajný úkryt, který jsme společně vyrobili z dlouhých větví a jehličí. Při té vzpomínce jsem se usmála.

S myšlenkami na své dokonalé dětství prožité ve Forks jsem usnula.

Probudil mě až nepříjemný zvuk telefonu, který ležel na chodbě na malé skříňce. Prudce jsem sebou trhla a neochotně vstala. Když jsem se dobelhala k telefonu, unaveně jsem zvedla sluchátko.

„Haló?“ zívla jsem.

„Bello?“

„Ano?“ zeptala jsem se udiveně. Jak někdo může znát mé jméno, navíc, když já ani neznám jeho? „Kdo volá?“

„To jsem já, Jake.“

„Jaku? Jsi to vážně ty?“ vypískla jsem radostí.

„Jasně, jasně že jsem to já,“ zasmál se do sluchátka.

Usmála jsem se. Je stále stejný, tedy, alespoň používá pořád stejnou odpověď: jasně, jasně.

„Jak se daří?“

„Jde to.“ Z jeho hlasu jsem poznala, že se usmál. „Je Charlie doma?“

„Um… ne, proč ho potřebuješ?“ zeptala jsem se ho nechápavě.

„Mám se ho zeptat, jestli dnes večer nechcete přijít na zápas.“ Na vteřinku se odmlčel, došlo mi, že v tu chvíli protočil oči. „A pak bude velký táborák!“ V jeho hlase byla cítit naděje.

„No, Jaku, já nevím… musím si ještě vybalit…“ protahovala jsem to. Věděla jsem, že Charlie bude chtít jít – a i kdyby nechtěl – pojedu sama. Strašně jsem chtěla vidět La Pushské kluky. Doufala jsem totiž, že aspoň tam je všechno při starém.

„No tak, Bells, bude sranda! Teda, nemyslím ten zápas, místo toho si můžeme vyjít na pláž, jako za mlada,“ zasmál se.

„Ale no tak, Jaku. Snad si nemyslíš, že bych tohle mohla odmítnout!“

„Super, Bello! Hned to zavolám Quilovi a Embrymu! Budou nedšený!“ V tu chvíli jeho hlas nezněl tak dospěle jako před chvílí. Spíš v něm bylo slyšet dětské nadšení.

Zasmála jsem se. „Tak dobře. Určitě přijdeme. Zatím se měj.“

„Ty taky. Jo, a jestli nepřijdeš, osobně se do Forks vydám a ke Clearwaterům tě klidně dotáhnu za vlasy! Tak ahoj,“ zasmál se a já s ním.

Když jsem položila sluchátko, došlo mi, jak moc mi Jake chyběl i přes všechny ty věci, co mi tehdy udělal. Zatřepala jsem hlavou. Nechtěla jsem na to myslet. Nechtěla jsem myslet na ten svůj přihlouplý sen, na kterém stejně nemohlo být ani trochu pravdy. A to piano u nich v domě? Prostě ho tam původní majitel nechal, zapomněl na něj… a dost! Nebudu o tom uvažovat. Edward není upír. Vlastně ani neexistuje. Jacob není vlkodlak. A svět je prostě takový, jaký by měl být. Bez mýtických příšer a všeho toho okolo.

Podívala jsem se na hodiny. Půl druhé. Čas dát se do vaření mého oběda a večeře pro Charlieho. Rozhodla jsem se, že si alespoň tentokrát práci ulehčím. Zapečené těstoviny s masem byla dobrá a poměrně rychlá volba. Když jsem se najedla, vydala jsem se do pokoje a začala si vybalovat. Zatím jsem totiž tuhle únavnou činnost odkládala. Hodila jsem těžký kufr na postel a otevřela ho. Zhluboka jsem se nadechla, abych se psychicky připravila na tu nudnou práci a dala se do toho. Asi v půlce mé práce mi došlo, že mám vlastně na dně kufru spoustu mých oblíbených cédéček. Rychle jsem se vyhrabala a pustila první, které mi přišlo pod ruku. Jak jsem očekávala, práce byla s hudbou mnohem snazší a především zábavnější.

Když jsem skončila, byl nejvyšší čas vydat se zpět dolů a začít ohřívat Charliemu večeři. Přesně ve chvíli, kdy zapípal hlasový signál na mikrovlnce, klaply dveře a táta byl doma.

„Ahoj, tati,“ pozdravila jsem ho vesele.

„Ahoj, Bels,“ odvětil mile.

„Volal mi Jake,“ začala jsem svou řeč a postavila před Charlieho talíř s těstovinami. „Jeho táta nás pozval na zápas a pak prý bude nějaký táborák u Clearwaterů, kde se má sejít skoro celá La Push. Půjdeme, že jo?“ řekla jsem mu s nadějí v hlase. Moc jsem tam chtěla jít.

„Jistě že ano, já o tom totiž vím. Taky mi volal Jake,“ řekl lehce vážným tónem. Na čele se mu utvořily hluboké vrásky. „Moc se na tebe těší,“ dodal vesele, aby svůj smutek zakryl. Netušila jsem, co ho tak rozrušilo.

Začervenala jsem se. „Já vím. Dlouho jsme se neviděli…“ skoro jsem zašeptala.

Po chvíli rozpačitého mlčení si Charlie odkašlal.

„Dobře. Hm… měl bych ti něco říct,“ začal nesměle a já se začínala bát, co se děje. „Ať už to mám za sebou,“ zašeptal tiše, zřejmě doufal, že jsem jeho poznámku neslyšela.

„Ano?“

„Víš, pamatuješ si na Harryho Clearwatera? Chodil se mnou na ryby.“

„Jasně. Co je s ním?“ zeptala jsem se táty a vzpomněla si, co se mu stalo v mém „snu“. Otřásla jsem se.

„Asi před rokem zemřel,“ řekl smutně. Když jsem mu chtěla odpovědět, zastavil mě mávnutím ruky. „To je dobrý… Víš, on… umíral mi v náručí,“ už mluvil se slzami v očích. Ani mně to nebylo příjemné, znala jsem ho odmalička. Byl něco jako můj strejda. „A já mu slíbil, že se o jeho ženu a děti postarám. Často se spolu vídáme…“

„Aha, jasně. No… to je super. Mám Clearwaterovi ráda,“ řekla jsem rozpačitě. „Neboj, tati, bude to v pořádku, chápu tě,“ povzbudivě jsem se na něj usmála a pohladila ho na ruce.

„No, dost řečí,“ snažil se o veselý tón. „Jde se jíst!“

„Dobrou chuť,“ usmála jsem se na něho a chvíli ho pozorovala. Vrásky na jeho zachmuřeném čele začínaly pomalu mizet.

 

 

→ 7.kapitola

 

Shrnutí

 

Autor: LittleSonny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Musím tě najít! - 6. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře