Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Musím tě najít! - 4. kapitola


Musím tě najít! - 4. kapitolaV minulé kapitole se Bella vydala uprostřed noci ke Cullenům domů. Budou tam? A pokud ano, jak na ni zareagují? Budou si ji pamatovat? To se dozvíte po přečtení :).
Čím více bude komentářů, tím dříve přibude další kapitola. :P
Vaše LittleSonny ♥

← 3. kapitola


4. KAPITOLA

KDE JSI?

Řítila jsem se prázdnými Forkskými ulicemi za svou láskou. Nezajímala mě červená barva na semaforu ani značka omezení rychlosti. Plyn jsem měla sešlápnutý až na podlaze, a přesto se mi zdálo, že nejsem dost rychlá. Za tohle by mě Charlie zabil, došlo mi, a proto jsem na chvíli zpomalila. Tedy, jen do té chvíle, než co jsem přejela značku konec obce. Pak jsem zase po náklaďáčku vyžadovala nejvyšší rychlost.

Hnala jsem se klikatými horskými cestami k jeho domu, a doufala, že jsem nepřejela tu správnou odbočku, která byla vždy tak trochu skrytá a zarostlá kapradím, i když jí Cullenovi neustále používali.

Bohužel se mi jí najít na první pokus nepovedlo a tak následovat pokus druhý… a třetí. Ten poslední byl ale naštěstí úspěšný a proto jsem povolila plynový pedál a užívala si jízdu po známé cestě, která se bohužel zdála zarostlejší, než jsem si ji pamatovala. Určitě se mi to jen zdá! Uklidňovala jsem se a snažila se zhluboka dýchat.

Srdce mi mocně bilo do hrudi vzrušením, a i když jsem pevně svírala volant, cítila jsem, že se mi začínají třást ruce. Dělám správnou věc? Co když mě nebude chtít? Co když mu budu připadat jen jako obyčejná lidská dívka se sladkou krví a naše setkání dopadne mnohem, mnohem hůře než to „první“ při biologii?

Zatřepala jsem hlavou, abych zaplašila negativní myšlenky. Tohle se přece nikdy nemůže stát. Když, tak prostě řeknu, že jsem se ztratila. Věděla jsem, že je to ta nejhloupější a nejubožejší výmluva na světě, ale dala bych cokoli, abych teď, alespoň na malý okamžik spatřila jeho dokonalou, ostře řezanou tvář antického boha.

Přimhouřila jsem oči, protože jsem v dáli uviděla světlou skvrnu. Celé okolí pohlcovala hustá tma, ale čím více jsem se přibližovala, tím víc mi začalo docházet, že ta bílá skvrna je dům. Jejich dům. Srdce, které mezitím trochu ubralo na tempu, začalo zase bít jako splašené. Klid, Bello, klid! Napomínala jsem se stále.

Když jsem vjela na prostornou mýtinu, která se rozkládala okolo domu, uvědomila jsem si, že na tom domě je něco jinak. Nedokázala jsem s určitostí říct, co to je, ale byla jsem si stoprocentně jistá, že se něco změnilo. Rychle jsem zatáhla za ruční brzdu a vystoupila z auta. Světla jsem nechala svítit, abych alespoň trochu viděla na cestu. Tráva byla vyšší, než jsem očekávala, dosahovala až k mému pasu.

Když jsem opatrně šla k obrovskému bílému domu, uvědomila jsem si ten rozdíl. Dům z mého snu byl zrekonstruovaný, dokonale upravený a malé, nepatrné detaily mu dodávaly nádech modernosti. Tenhle dům vypadal stejně, jen jako kdyby v něm nikdo nebydlel alespoň padesát let a žádná rekonstrukce zde nikdy neproběhla. Byl lehce zchátralý, omítka se začínala olupovat, okna byla zaprášená a jejich rám byl pokryt přírodní patinou. Tohle není dobré, problesklo mi hlavou a začaly se mi podlamovat kolena.

Ani nevím jak, ale po chvíli jsem si uvědomila, že sedím na tvrdé, lehce mokré zemi. Kolena mě zradila, stejně jako můj mozek. Ten mi prostě poručit zvednout zadek ze země a jít se podívat blíž k domu. Bezmyšlenkovitě jsem následovala svůj instinkt, a když jsem dorazila ke starým dveřím s rezavým zámkem, zabrala jsem za kliku. Nebylo pro mě překvapení, že nešli otevřít. Edward ani nikdo z jeho rodiny nezamykal, došlo mi. Proto jsem znovu zabrala a vynaložila veškerou sílu, abych dveře otevřela. Po krátkém tichém boji se dveře nakonec se skřípěním otevřely.

Vstoupila jsem dovnitř a automaticky rukou pátrala po hladké zdi, dokud jsem nenarazila na to, co jsem hledala. Ozvalo se krátké cvak! a v pokoji bylo světlo. Kolem mě hýřil prach všemi směry a znovu se usazoval na podlahu prázdného pokoje. Tedy skoro prázdného. Nejdominantnějším, a také jediným nábytkem pokoje, byl nádherný, bílý klavír, přesně ten, na který mi Edward hrával. Rychlým krokem jsem se k němu vydala. Usadila jsem se na malou židličku, která ke klavíru patřila, a snažila jsem si vzpomenout na tóninu, kterou začínala má ukolébavka. Edward mě ji často učil hrát, nejčastěji, když moje malá Nessí usnula a my neměli co dělat  Když jsem se jednou rukou nesměle dotkla kláves, ozval se krásný zvuk. Rozhlédla jsem se, jestli mě nikdo nepozoruje, a přiložila i druhou ruku. Se zavřenýma očima jsem prsty bloudila po klaviatuře a pokojem tiše zněla krásná píseň. Moje ukolébavka.

Po tvářích mi tiše tekly slzy. Slzy smutku, neskonalé bolesti. Můj Edward tu není. Z mého snu o tom, že tu potkám svého, dokonalého prince, se stala noční můra. Náhle jsem bloudila po prázdném domě a před očima se mi objevovaly obrazy, které se na těch určitých místech a pokojích staly, což způsobilo další příval vzlyků a pláče.

Topila jsem se ve svých slzách. Knedlík v krku mi zabraňoval hlubokému nádechu, který jsem tolik potřebovala, abych udržela čistou mysl. Ruce se mi třásly jako v té největší zimě. Tvář nabírala šílený výraz. Oči bezmocně těkaly po známých místech.

„Kde jsi? Edwarde?!“ volala jsem po prázdném domě, i když jsem věděla, že se nikdo neozve. Jedinou odpovědí na můj žalostný nářek, byla má vlastní ozvěna.

Pak už to moje tělo nevydrželo. Zatemnilo se mi před očima a já už jen cítila, jak padám na tvrdou podlahu a propadám se do neznáma.

 


Na schválení čekají: " target="_blank">→ 5. kapitola


Shrnutí



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Musím tě najít! - 4. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!