Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj život!? Prolog a 1. kapitola

01.06.2010 (13:45) • Pawi • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1728×

hudba:http://www.youtube.com/watch?v=e7eLelh9IfU

Manželé Swanovi byli šťastní manželé. A když se jim narodila krásná malá holčička, byli ještě šťastnější. Rodiče byli pyšní na svoji malou, krásnou holčičku s hnědými kukadly a hnědými vlasy.

Holčička se učila rychle. Až do svých 14 let byla obklopená štěstím a hlavně svými rodiči. Ti ji milovali. Byla milá, oblíbená a nikdy nelhala, byla upřímná. S rodiči jezdili na výlety a na všelijaké zájezdy. V den svých 14. narozenin jeli s rodiči do Disneylandu.

Byli docela bohatí, otec jako právník a matka jako módní návrhářka si vydělávali docela dost peněz. Den si krásně užili. Měsíc na to se stalo něco hrozného.

Její otec jel z práce, byl unavený a byla půlnoc. Její matka trpělivě vyčkávala v obýváku, až její manžel dorazí domu a jejich dcera se koukala na komedii. Byl pátek, tak jí maminka dovolila se koukat s ní, ale to ještě nevěděly, jak se jim změní život.

Otec byl v druhé zatáčce z práce, když se mu přizavřela víčka, kousek od zatáčky byl vlakový přejezd. Zrovna přejížděl poslední vlak toho dne, otec, který se snažil brzdit, vjel na koleje, a najednou se mu zdálo vše jako ve zpomaleném filmu.

Vlak prudce brzdil a on jen zavřel oči a vyčkával, kdy ten vlak narazí. Vzpomínal na svoji dceru a svoji manželku, jak si den předtím vzal volno, aby si mohli udělat piknik. Byl šťastný, že poslední slova, která od něj slyšely, bylo: „Miluju vás, holky, moje.“ Pak slyšel jen náraz a cítil velkou bolest. Upadl do bezvědomí.

Lidé i strojvůdce vyběhli z vlaku, ale bylo už pozdě. Otci nikdo nedokázal pomoci, byl celým svým malým Audi napasovaný pod vlakem. Rychle volali policii a záchranku. Lidé zvědavě vylézali z domů a šli se podívat, co se stalo. Některé ženy omdlely, když viděly tu spoustu krve vytékající zpod vlaku. Muži se snažili hasičům pomoci vytáhnout auto zpod vlaku.

V tu samou chvíli holkám skončila komedie a ony se ještě smály poslední scéně, když najednou zazvonil zvonek.  Maminka utíkala otevřít a přitom se smíchem nadávala, protože si myslela, že její manžel zapomněl klíče od domu. S úsměvem otevřela dveře, když jí zmrzl úsměv na rtech. Za dveřmi stál její a jejího manžele blízký přítel, policista s rudýma očima od pláče, matka se nadechla, vyhrkly jí slzy z očí, jediné co zašeptala, bylo tiché

„Ne.“

Policista odpověděl, „je mi to líto René.“

Matka se sesunula s pláčem k zemi, a její dcera k ní přiběhla a objala ji. Policista její dceři vysvětlil, co se vlastně stalo. Dcera propukla ve stejný pláč jako její matka. Na pohřbu bylo mnoho lidí, všichni v černém jen jeden člověk tam byl v bílém, a to ten, se kterým se právě loučili. Farář pronesl slova loučení.

„S velkým zármutkem se musíme rozloučit s naším přítelem, skvělým otcem a manželem, kolegou a velmi milým, hodným a obětavým mužem. Ať odpočívá v pokoji, teď bych chtěl vyzvat jeho dceru a manželku ať řeknou pár slov.“ Nakonec dceru odváželi do nemocnice, protože se zhroutila a matka k tomu neměla daleko. Dlouhý půlrok se s tím vyrovnávaly a snažily se žít šťastně, jak si to jejich otec přál v poslední vůli, ale bez něj už to nešlo, matka každý večer plakala a dcera na tom nebyla o moc lépe. Z hodné, milé a krásné dcery se stala troska, která začala už měsíc po smrti svého otce propadat drogám, nejdříve si dala jen jointa a zjistila, že jí to pomáhá od bolesti a stala se závislá.

Pak přešla na heroin a pervitin. Nikdy tyto drogy nekombinovala, věděla, že by to bylo nebezpečné. A tak se začala tahat s partou feťáků. Matka na to přišla až teď, šest měsíců po té tragédii zjistila, že její dcera jí umírá před očima. Snažila se jí pomoci, ale ona nechtěla. Nakonec ji parta vyhodila, protože prý byla moc negativní. Snažila se drogám odnaučit kvůli své matce, a také protože neměla peníze na drogy.

Začala chodit s klukem, který byl hodný, byla ráda, že má alespoň jeho, on se jí snažil pomoci, ale jednou měla tak velký abstinenční záchvat, že jí radši jednu dávku koupil, než aby tak trpěla. V autě ji dovezl domů a promluvil s matkou. Ta byla ze své dcery zděšená a tak ji přihlásila na odvykací kůru. Jen v pouhých 14-ti letech. Lékaři se divili, že tak mladá holčina, která byla ještě před rokem jako andílek, propadla takovým depresím, že jí pomohly jen drogy.

Jeden rok po tom, co ji matka dala na odvykací kůru, se dcera za sebe styděla, že se starala jen o sebe a její matka mezitím trpěla. Přesně rok a tři měsíce po nehodě se dcera vrátila domů za svou matkou. Ta se snažila na bolest z úmrtí svého manžela zapomenout, ale nešlo to. Tak si našla přítele, který jí v tom pomáhal a i s dcerou se odstěhovali pryč z města jen s posledními fotkami jako vzpomínkami na svého zesnulého manžela a otce.

Chtěli začít žít nový život. Odstěhovali se do Casperu, města ve státě Wyoming. Dcera tam začala chodit do 1. ročníku na střední škole. Matka se znovu vdala. Dcera byla šťastná, že se její matka dostala z depresí a svému otčímu byla vděčná, že jí pomohl zapomenout na tu bolest ze ztráty. Dcera žila poklidný život. Našla si kluka, který ji miloval, on byl nejžádanější kluk na škole, ale vybral si ji. Zamiloval se do ní až po uši a ona do něj také. On jí pomáhal zapomenout na bolest, kterou prožívala o samotě.

Chodili spolu do kina a tak podobně… Jejich vztah byl bez tajemství, vše si svěřili, uvidíme, jak jejich vztah přežije, on na ní byl tak závislý, že by nevěděl co bez ní dělat, ale co když ho ona opustí? Anebo ne? Uvidíme, jak jim to osud napíše...

Autor: Pawi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Můj život!? Prolog a 1. kapitola: