Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Můj život - 2, Matty

11.06.2009 (21:32) • Nikky • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1238×

2,

Nechápavě jsem se na něj podívala předstírajíc, že nevím o čem mluví.

Mrkl na mně a hodil hlavou směrem ke dveřím. Teprve teď jsme si všimla barvy jeho očí. Mněl je jako upír, vegetarián, ale ještě s nádechem zelené. To bylo zvláštní. Upíři nemají takhle barevné oči.

Odešel ke dveřím a potom ven. Ještě něž úplně odešel se jednou otočil a podíval se na mně.Bez myšlenkovitě jsem šla za ním. Co by se mi taky mohlo stát, že ? vyšla jsem ven a viděla jsem kolem sebe mihnout šmouhu. Otočila jsem hlavu směrem, kterým ta šmouha letěla a  tam stál on.

„Ahoj"

„Ahoj" Tady v tom tichu, mněl ještě hezčí hlas.

„No co si chtěl ? Já bych se tam totiž docela ráda vrátila." A hodila jsem hlavou směrem ke klubu.

„ No chtěl jsem se s tebou seznámit, trochu v soukromí. Asi by nás považovaly za blázny slyšet o čem si povídáme nemyslíš ?"

„ Podle toho o čem budeme mluvit."

„No tak třeba... jmenuji se  Matt  O'Leary . Bydlím tady V Seattlu a je mi sedmnáct. Dost o mně co ty ? „

„Dost o mně řekl jsi mi tři věty. „ A společně jsme se začali smát.

„No dobře, ale slibuješ, že mi o sobě taky něco řekneš ano ?"

„Dobře."

Docela hezky se mi s ním povídalo. Zjistila jsem, že je to taky poloupír, ale každou chvilku by mněl dosáhnout vrcholného bodu přeměny. Je to Francouz, ale nějakou dobu po jeho „Narození" se přestěhovaly do Ameriky  Žije s Jeho „rodiči" jsou to jen jako rodiče. Jsou jen tři a jedí zvířecí krev. Chodí do školy a rád sportuje. Nejradši má běh. To je moc fajn, protože já přímo zbožňuji běh. Když mi popisoval, co při něm cítí, bylo to prostě fascinující. Ve škole nemá moc přátel,jako každí jiní  poloupíři a upíři.

„Tak to je takový souhrn o mně." Dořekl a podíval se na mně.

„Dost krátký nemyslíš ? „

„Jo, ale teď vážně. Chci vědět něco o tobě. Já ti o sobě řekl  skoro vše."

„Dobrá no tak Já se jmenuji Mary Ellen Green. Že mám ve jméně i Ellen nikomu neříkej, on to totiž nikdo neví. - "

„Proč jsi to nikomu neřekla ?" Pozvedl jedno obočí.

„Ellen je jméno po mojí matce. Když jsem byla malá, no prostě neprožila jsem kvůli ní v dětství nic hezkého, a nechci aby to někdo věděl."

„Ale mně si to řekla."

„Jo, vlastně, ani nevím proč. Jen to ze mě tak vypadlo."

Měl pravdu. Proč jsem mu to proboha říkala ? Já jsem ale blbec !

„To nevadí pokračuj."

Odříkala jsem mu celí svůj příběh. Od doby s Raienem, až po Cullenovy a posledních pár dní.

„No abych řekl pravdu, máš o moc zajímavější život, než já." Nádherně se na mně usmál, ale takovou hezkou chvilku přerušilo odkašlání.

„Ehm.. Mary ? už bychom mněli jít." Alice a Melisa .

„To už je tolik ?" V mém hlasu byl jednoznačně slyšet smutek

Matt se uchechtl a vstal.

„Nepředstavíš nás ? Mary ?" Podíval se na mně a potom střídavě na holky. Přemýšlela jsem, na co asi myslí. Třeba „která je hezčí ta modrovláska, nebo ten elfík ?"

Musel jsem se zasmát nad tou myšlenkou „elfík" . Všichni se na mně otočili s tázavým pohledem.

„Omlouvám se Matte tohle je Alice a Melisa. Holky to je Matt O´leary . „

„Moc nás těší Matte, ale už vážně musíme jít! „

Alice se na mně významně podívala. Odešly se slovy „Půjdeme napřed Em."

„No... moc hezky se mi s tebou povídalo, tak nechceš si to někdy zopakovat ?" Sama jsem byla udivená, jak odvážná jsem.

„Moc rád. „ .... To je moje číslo, tak dej vědět.

Podal mi nějaký lístek a usmál se n mně. Málem se mi podlomili kolena.

„Díky a Ahoj"

„Ahoj"

Otočila jsem se a spěchala za holkami do auta.

„Můžeme." Nasedla jsem a obě se na mně sesypaly s mnoha otázkami.

„Hej! Stop! Nechte mně vydechnout ! Já sama se z toho musím vzpamatovat jako první."

Obě se s naštvanými pohledy otočili a byly zticha.

„Dobře!"

„Jupí! Tak začni a všechny detaily. „

Musela jsem jim přeříkat vše co řekl a co na to já. Zabralo nám to celou cestu domu a ještě i nějakou dobu doma.

„Tak, a teď prosím mně nechte chvilku vydechnout."

Šla jsem do svého pokoje a vzala telefon. Vyndala jsem z kapsy ten papírek a tam bylo telefonní číslo. Vytočila jsem ho na telefonu. Stačilo to jednou pípnout a už to zvedl.

„Mary ?"

„Ahoj Matty. „

„Jsem rád, že jsi se ozvala."

„Jo no... víš ...já.. chtěla jsem se tě zeptat, jestli se nechceš někde sejít."

„Moc rád co třeba zítra ?"

Ani jsem nečekala, že se bude chtít sejít tak brzy.

„Dobře tak zítra a kde ?"

„No co třeba u nás? Máme velký dům a zítra asi ani nikdo nebude doma."

„Jo tak dobře, jen nevím kde to je."

„No tak se pro tebe stavím co říkáš ?"

No to. ale budeš mít zase ty problém taky nevíš kde bydlím nebo snad jo ? „

Překvapilo by mně kdyby to věděl.

„Jo to je fakt, tak se sejdeme v kavárně Monte Carlo. Víš kde to je ? „

„Jo je to moje oblíbená, chodím tam dost často."

„Tak fajn. Zítra v deset ?"

„Dohodnuto.Dobrou noc."

„Tobě taky." Zaklapla jsem telefon a padla do polštářů. Byly dvě hodiny ráno, a mně zbývalo ještě 480 minut. To asi nevydržím! Jen jsem seděla na postel a hypnotizovalo ručičku velkých hodin na zdi. Do kavárny mi to trvá tak deset minut a než se připravím tak to je tak dvacet minut dohromady.

Šla jsem se připravit a  už jsem startovala auto. Vyrazila jsem na silnici plnou rychlostí a řítila se po dálnici. Konečně jsem dojela na parkoviště před kavárnou a pomalím lidským krokem šla dovnitř. Už tam seděl úplně vzadu a netrpělivě ťukal prstem  do stolní desky. Zamířila jsem k němu a on zvedl hlavu.

„Ahoj."

„Ahoj moc rád tě vidím." Dal mi pusu na tvář a pokynul ať si sednu.

„Já tebe taky"

Začali jsme si povídat a povídali si tak dlouho, až už jsme byli „vyhozeni" z kavárny. Prý už zavírají.

„No tak....."

„Tak" Asi se taky ještě nechtěl rozloučit.

„No nevím, jestli je to nezdvořilé zvát holku na prvním rande domů, ale nechceš se u nás ještě na chvilku stavit ?"

„ Moc ráda." Usmála jsem se na něj a šli jsme k jeho autu.

„Vlastně, jsem tu vím autem a nemůžu ho tu nechat."

„Dobře, tak jeď za mnou ano ? „

„Dobře, tak zatím. Odešla jsem ke svému autu a nasedla.

Jely jsme velkou rychlostí po dálnici a já se těšila jako malé děcko na vánoční stromeček.